Věnováno VictoriaGraeca.

Charlie se s Dracem přemístil rovnou do maličké koupelny. Než z ní pozpátku vycouval, nechal mu v ní malý balíček. Draco nepřemýšlel nad tím, co by to mohlo být; okamžitě ze sebe začal stahovat špinavé oblečení a boty a házel je na jednu hromádku. Sprcha, do níž se vzápětí skryl za kachničkový závěs, mu blahodárně masírovala ztuhlé svaly na ramenou a on, s obličejem nastaveným horké vodě, doufal, že by se snad dokázal rozpustit v té horké nádheře.

Cítil se neskutečně ponížený. Nejen, že musel dělat práci, která příslušela domácím skřítkům, ale navíc bez kouzel. A aby toho nebylo málo, musel ho Weasley najít zrovna ve chvíli, kdy upadl obličejem do hlíny. Nic trapnějšího se mu snad nikdy nestalo. Vedle krotitele, jenž v pracovním oděvu vypadal neskutečně skvěle, si Draco připadal jak hromádka hlíny, která nedopatřením umazala dračí kůži. On, Malfoy, vypadal vedle Weasleyho, jednoho z nejchudších čarodějů, jako naprostá nula. Kdyby se ztrapnil před Benem, ba klidně před Potterem, netrápilo by ho to tolik. Tahle situace však byla jak vystřižená ze scénáře jeho nejhorších nočních můr.

Na chvilku zauvažoval, že v té sprše vážně zůstane až do chvíle, než v ní vypustí duši, nakonec se ale přece jen odhodlal vyjít ven. Jedno ponížení stačilo; nepotřeboval, aby se mu Weasley a ostatní ještě posmívali proto, že se bojí se k té práci vrátit. On se přece nebál, jen ji považoval za něco naprosto nedůstojného pro někoho jako on. Jakmile se usušil, jal se prozkoumat balíček, co mu tu nechal. Oči mu zasvítily, jakmile zjistil, že mu přinesl uniformu. Oblek se stával ze stejných kusů, avšak lemy kontrastovaly s černými šupinkami modře, stejně tak drak na prsou si hověl na modrém podkladu. Domyslel si, že to je nespíš proto, aby se odlišil trénovaný a zkušený zaměstnanec od nováčků.

Neztrácel ani minutku. Okamžitě se oblékl a sebevědomí a nálada mu rázem stouply. Nikdy by netušil, jak moc může na vlastní mysl zapůsobit obyčejný kus oblečení. Samozřejmě věděl, že šaty dělají člověka, ale nošení luxusních hábitů mu nikdy nepřineslo takové uspokojení jako dračí uniforma. Nazul si boty, jež našel za dveřmi, a vydal se do kuchyňky, odkud slyšel cinkání příboru.

Charlie zvedl hlavu a přejel Draca od hlavy až k patě pohledem, jakmile zaregistroval tiché kroky. „Vypadá to, že jsem velikost trefil," poznamenal a lžící ukázal na druhý talíř. „Pojď se najíst. Za chvíli končí pauza."

„Trefil," uznal Draco, což pokládal za jistou formu uznání a poděkování. Do mysli se mu však také vkradla myšlenka, že ho musel Weasley pozorovat. Jak jinak by dokázal tak dobře odhadnout, co mu padne? Ale kdy to stihl? Cítil, že mu hoří tváře, proto rychle sklonil hlavu k talíři s gulášem a začal jíst. Normálně by se na takové jídlo ušklíbal, ale tentokrát zůstal zticha. Napřed potřeboval z obličeje sundat tu proklatou červeň.

„Bude se ti v tom líp pracovat. Dračí kůže působí odpudivě vůči špíně, takže se ti nebude nic lepit na podrážky a oblečení," vysvětloval během jídla a nepokrytě sledoval jeho tvář, hledaje v ní jakoukoliv emoci. V duchu musel uznat, že na něj udělal dojem. Netušil, že mu dá Ben takový nesplnitelný úkol, a když se to dozvěděl, počítal, že reakcí na něj budou z Malfoye tryskat blesky hněvu. K ohradě dorazil o chvilku dříve a skryt za jedním ze stromů chvíli pozoroval, jak bojuje s blátem. Překvapilo ho, kolik toho dokázal už odvézt. Až následný pád obličejem do hlíny jej probral a vyhnal z úkrytu.

„Skvělý," utrousil Draco a v duchu zasténal. Ještě toho zbývalo tak moc a jeho všechno bolelo. Sprcha, která se z počátku zdála jako skvělý nápad, ho utlumila natolik, že by šel nejraději spát.

Charlie povytáhl obočí, ale nic na to neřekl. V klidu dojedl oběd a protáhl se. „Zítra už budeme jíst s ostatními. Usoudil jsem, že bychom to nestihli, tak jsem nám vzal jídlo sem. Kuchařky to ale nerady vidí. Pak si stěžují, že jim věčně mizí nádobí."

„Kuchařky?" zopakoval Draco zmateně a konečně se na něj podíval. „Copak tu nejsou skřítci?"

„Ale jo, pár jich tu je, ale jsou pod dozorem kuchařek. Pracují společně. Žádné jídlo se neobejde bez ochutnávky hlavní kuchařky Stely," odpověděl s úsměvem. „Není nás tu tolik, aby se to nedalo zvládnout."

Draco pokrčil rameny a také dojedl. Nakonec v duchu uznal, že to jídlo nebylo tak špatné, vlastně mu docela chutnalo. Přejel si dlaněmi ospalé oči a povzdechl si. „No, tak asi zpátky do práce," zamumlal odevzdaně.

Charlie přikývl. „Vyzvednu tě, až bude čas skončit."

„Fajn." Napadlo ho, že by se měl asi zeptat, co s těmi talíři, ale už to nestihl. Charlie je popadl a vzápětí už se přemisťoval pryč. Mávl nad tím rukou – koneckonců přece nebyl skřítek – a ohlédl se za sebe. Zadíval se na dveře ložnice a mimoděk zívl. Kdo by se dozvěděl, kdyby dorazil o chvilku později? Jen o chviličku, uvažoval zasněně a s vidinou postele se vydal opačným směrem, než se nacházel východ.