Charlie ztuhl. Automaticky zvedl oči k otci a hledal jakýkoliv náznak toho, že to není pravda. Jelikož však přikývl na souhlas vyřčených slov, všechno v těle jako by mu ztěžklo. Neviditelné drápy se mu zasekly do hrudi a on měl náhle problém s nádechem. Domů? Teď? Hned? Když se konečně usmířili?

Samozřejmě Dracovi omilostnění přál, ale sobecká a majetnická část jeho osobnosti se s tím odmítala smířit. Nechtěl, aby odjížděl. Chtěl ho mít u sebe a konečně prožívat nějaké štěstí, když se do té doby až na pár drobností jeho osobě vyhýbalo. Ale jak by ho tu mohl udržet? Věděl, že Draco s momentální situací spokojený není. Možná si z nezbytnosti zvykl, ale když měl váhat mezi tím krcálkem, v kterém musel žít celou dobu tady, a luxusem, v němž vyrůstal... Kdo by se mu divil?

I kdyby se dalo dohodnout rozumnější bydlení, stačilo by mu to? Navíc si přece chtěl dodělat školu. Neřekl, že by tu chtěl zůstat. Charlie posmutněl, napůl zoufale si prohrábl vlasy tam, kde neměl obvaz, a sklopil hlavu. Na Draca se nepodíval; nesnesl by vidět v jeho tváři nadšení. Povolil prsty a překvapeně zbystřil, protože ho Draco chytil pevněji.

„Já se ale domů nechystám," řekl mladík rozhodně. Charlieho srdce se zatřepotalo.

„Jak to myslíš?" ptal se Lucius překvapeně. „Samozřejmě že ano. Jsi ještě zmatený po prožitém šoku, to je normální. Potřebuješ pořádnou léčbu a dostudovat – a proč, pro Salazara, se držíte za ruce?" vydechl a zamračil se. V tu chvíli, jako by sejmul z jejich dlaní nějaké kouzlo, se podívali všichni.

Draco si povzdechl. „Jo, jasně. A taky abych si našel manželku, že? Nebo to už jste mi zařídili?" opověděl nabručeně, odtáhl se od matky a unaveně přivřel oči. „Já už nechci, abyste mi cokoliv lajnovali. Jak to dopadlo? Skončil jsem tady, to byla jediná pozitivní věc. A tady taky zůstanu," oznámil s bušícím srdcem a pohladil Charlieho po hřbetu dlaně. „A co se tohodle týče..."

„Tak je to snad jasné a není třeba to řešit," dokončil Charlie a neohroženě postupně pohlédl do očí všem u postele.

Lucius se shovívavě na syna usmál a opřel se o hůl. „Samozřejmě je ve tvém věku normální, že se bavíš a experimentuješ, ale –"

„Žádné ale," odsekl Draco. Dost už bylo poslouchání. Kolik toho už v životě udělat musel a k čemu to bylo? Tentokrát něco skutečně chtěl a rozhodně si to nehodlal nechat vzít. Motala se mu hlava. Celá návštěva už byla náročnější, než čekal. Vyčerpaně si položil hlavu na krotitelovo rameno. „Neexperimentuju. Prostě nikam nejdu."

„Já myslím, že je to úžasné," poznamenala Molly vesele a zářivě se na všechny usmála. „Už jsem se bála, že zůstane Charlie starý mládenec."

„Úžasné?" odfrkl Lucius. „Co je na tom úžasného? Vždyť –"

Draco další konverzaci poslouchal jen napůl a hlasy mu splývaly dohromady. Lektvary a adrenalin si vybíraly svou daň. Cítil, že ho Charlie podepřel a že začíná pomalu usínat. Nebránil se tomu a zavřel oči.

„Nejdůležitější je, aby byl Draco šťastný..."

„Může být šťastný i se ženou –"

„Každému nevyjde dohodnuté manželství. Nebuďte tak umanutý, Luciusi."

„Nevypadá jako rodinný typ –"

„Zato vy až moc –"

„Narcissa je stále mladá, mohla by –"

Charlie protočil oči a vytěsnil je z mysli. „Jsi v pořádku?" hlesl Dracovi do ucha.

„Hmm," souhlasil a zhluboka nasál jeho vůni. Zbožňoval ji. Od prvního dne jí propadl a nemohl se jí nabažit.

„Uvědomuješ si, Ciss, že támhle ta ti zabila sestru?"

„Bellatrix by mi jinak zabila dceru!"

„Bella by jinak dostala mozkomorův polibek –"

„Jsou to krvezrádci –"

„Jsme stejně čistokrevní jako vy!"

„Vy jste jen arogantní –"

„Hele, my jsme pořád tady," utnul je Charlie stroze. „Jestli se chcete hádat, tak běžte všichni ven. Draco potřebuje spát," zavrčel a něžně ho položil na polštář. V očích se mu nebezpečně zablýskalo. Postavil se na nohy a přidržel se lůžka, jak se mu zamotala hlava. Hlas mu však zůstal pevný a pohled tvrdý. „Tyhle předsudky už mi vážně lezou krkem. Já se Draca nevzdám a je mi úplně jedno, co si kdo o tom myslí. Čím dřív se s tím smíříte, tím lépe pro vás. Tečka. A teď běžte. Ano, i ty, mamko. Tohle je ošetřovna a já se s vrchní lékouzelnicí hádat nebudu."

Něco v jeho hlase je přimělo bez řečí poslechnout. Všechny. Charlie nepotřeboval mluvit moc nahlas, aby se autorita, kterou přirozeně disponoval, rozprostřela mezi ně jako zeď, jež je začala tlačit k východu. Už se nestaral o to, jestli se loučili, něco říkali, nebo se dohadovali. Otočil se k nim zády a posadil se zpět k Dracovi, který už dávno spal. Chtěl ho hlídat až do jeho probuzení. 

Ahoj!

Chcípám. Chytly mě záda, takže sotva lezu. Na komentáře odpovím později, až budu schopnější. Nicméně si nemůžu odpustit poznámku. Zatraceně moc chci vidět, jak Lucius poslouchá Charlieho. Merline, nedovol, aby mě popadl nápad. Protože Lucius a Charlie... tak to by mělo asi pořádný grády. :D

Příště poslední kapitola. Strašně to uteklo.

W.