V kantýně bylo poměrně rušno, přestože už se blížil večer. Draco si už dříve všiml, že ne každý si večer sám vaří. Nepronikl však do systému, nechal to určit Charlieho hned na začátku a přizpůsobil se tomu. Teď mu to však vyhovovalo; sedělo tu přinejmenším dvacet krotitelů a krotitelek a u jídla se polohlasně bavili. Někteří je kývnutím hlavy pozdravili, mnozí si prohlíželi se zájmem Pottera. Vlad Dracovi položil ruku na rameno, věnoval mu povzbudivý úsměv a zapojil se do konverzace s vysokou blondýnou, o níž Draco věděl, že pracuje na ošetřovně.

Draco ukázal na volné místo u dlouhého stolu a posadil se naproti. „Tak spusť."

Potter si pomalu vyndal z brašny několik pergamenů a plnicí brk. „Bojíš se, Malfoyi?" zeptal se pobaveně.

Přikývl. „Jo. Bojím se, že bych se neudržel a udělal z tebe zítřejší oběd. Pro tvé větší bezpečí bude lepší se bavit mezi lidmi. A buď té dobroty a zkrať to na minimum. Mám ještě práci."

„Dojemný," utrousil a zasmál se. „Mohls rovnou říct, že se stydíš za to, kde bydlíš. Ale jo, máš pravdu. Nebudeme to zdržovat. Mám na večer lepší plány než ho trávit s tebou. Takže první bod..."

Sypal na něj jednu otázku za druhou. Ze začátku se jednalo jen o práci v rezervaci. Jaký měl režim, co musel dělat, jak se zlepšoval, kolik času trávil prací a podobně. To Dracovi nevadilo, přestože ho Potterova přítomnost otravovala. Poté se však staly jednotlivé okruhy osobnější, a to už mu dobře nedělalo.

„Píšeš si s někým dopisy?"

„Ano."

„Udržuješ písemný styk s někým ze Smrtijedů?"

„Dopisy, které dostávám a píšu, čte ministerstvo tam a zpátky a ani se to nesnaží skrývat," procedil mezi zuby. „Dobře víš, že jediní, s kým si píšu, jsou Pansy a Blaise, kteří Znamení nedostali, a rodiče."

„Takže udržuješ. Tvůj otec je přece Smrtijed," podotkl Potter a zaškrtl souhlasnou odpověď.

„Jenže tohle je úplně v jiném kontextu," zavrčel Draco. „Otce zprostili obvinění, to není, jako bych si psal s Nottem!"

„Ale Smrtijed to je," pokrčil rameny, „to mu nikdo neodpáře. Ani tobě. Nezáleží na důvodech. Ale abys neřekl, že jsem zlej, tak tam toho otce napíšu do závorky. Další otázka: udržuješ nějaké vztahy s krotiteli?"

Draco zamrkal a srdce se mu rozbušilo. Co to mělo být za otázku? Co je komu do toho? „Co ti je po tom, Pottere?" zasyčel víc nahlas, než plánoval. „Co jako chceš vědět? Jestli s někým spím? Máš tak strašně omezený sexuální život, že se zajímáš o ten můj?"

Potter se usmál. „Vlastně ministerstvo zajímá, jestli se s někým přátelíš. Jak jsem pochopil, tak s panem Sandu asi jo? Ale řeknu ti takovou interní drobnost," naklonil se přes stůl a v očích mu zasvítilo, „bylo by pro tebe dobrý, kdyby sis někoho našel. Však víš, když má člověk vztah, tak nemá tendence sklouzávat ke starým zvykům, pokud to teda není další Smrtijed, ale to tady nehrozí. Takže jak? Našel sis někoho?"

Píchlo ho u srdce a zaťal ruce v klíně v pěsti. Nejraději by mu jednu ubalil. A to takovou, že by mu zlomil nos. V duchu si užíval dokonalý zvuk křupnutí kosti a vodopád krve, který by mu potřísnil celý obličej. Stejně jako když mu na něj kdysi dupnul, protože ho špehoval. Jestli někdy cítil výčitky svědomí, že ho napřed znehybnil, a pak mu ublížil, v tento okamžik ho nadobro přešly.

„Nebudu na to odpovídat," odsekl ostře. Několik krotitelů k nim natočilo hlavu. „To je moje věc."

„Jak myslíš," něco napsal na pergamen a znovu zvedl hlavu. „Proč už nebydlíš s Charliem?

„Proto."

„To není odpověď."

„Trhni si."

„Mám ti připomenout, že když nebudeš spolupracovat, může se ti trest zbytečně prodloužit?" zeptal se přeslazeně.

„Personální změny," odsekl na to. Nechtěl to rozebírat. Zoufale toužil tu konverzaci stočit někam úplně jinam.

„Z jakýho důvodu?" dorážel dál.

„Proč se nezeptáš jeho?" vyprskl. „Prostě se vrátil k Vladovi, no a? Co je ti, sakra, po tom? Asi už nepotřebuju dohled!" Kypěl v něm vztek. V dlaních už měl vytlačené půlměsíce od nehtů. A cítil, že na něj upírají pohledy všichni v místnosti.

„Ptal jsem se," prozradil mu Potter. „Chci vědět, jestli se tvoje verze shoduje s tou jeho."

„Už jsem ti to řekl. Prostě už není potřeba, aby mě hlídal jako děcko."

Bystrozor ve výcviku se nebezpečně usmál a zúžil oči. „Vážně, Malfoyi? A není to jen tím, že se bojíš říct nahlas, že už s tebou nemohl vydržet pod jednou střechou?"

„Sklapni."

„Protože prokoukl, že jsi jenom obyčejná rozmazlená fretka?" provokoval dál. „Protože zjistil, že jsi jenom ufňukanej -"

Draco vystřelil jak na pérku do stoje. Lavice, na které seděl, s rachotem spadla na zem. Hůlka se mu v ruce ocitla automaticky. Mířil na Pottera a celý se třásl vzteky. Tváře měl rudé a platinová ofina mu ostře kontrastovala s čelem. Zhluboka dýchal. Klouby prstů měl úplně bílé. „ZAVŘI HUBU, POTTERE!" zařval a u špičky hůlky se objevila červená jiskra. Jen matně vnímal, že se krotitelé začínají stavět na nohy a někam přesouvat. Potácel se na hraně a stačilo jedno jediné slovo, aby ho proklel.

Potter nevzrušeně seděl dál. „Víš o tom, že za napadení bytrozora - i ve výcviku - je Azkaban, že jo?"

Vlad položil ruku Dracovi na rameno. „To stačí," zamumlal mu rumunsky a pohlédl Potterovi do očí.

„Radši tisícovku mozkomorů než další minutu s tebou, ty hajzle," zavrčel Draco nebezpečně. Rumuna si ani nevšiml.

„Mudlové maj pěkný přísloví: za pravdu se každej zlobí. Koukám, že to u tebe platí taky. Ale překvapuje mě, že ti tak strašně leží na srdci, že nad tebou Charlie zlomil hůlku," poznamenal tvrdě.

„Přestaň si brát Charlieho do huby, ty jeden -"

„Co se to tu děje?" Charlie vstoupil do kantýny a nechápavě se rozhlédl. Viděl, jak Draco míří na Harryho hůlkou, Vlad mu něco rychle povídá a za nimi stojí celý zbytek jídelny. Nerozuměl ničemu. Bylo evidentní, že se za Draca ostatní postavili, ale proč? Slyšel jen tu poslední větu. Protlačil se mezi nimi a postavil se ke stolu mezi dva rivaly. „Draco? Harry?"

„Malfoy mě ohrožuje, však to vidíš," promluvil Potter a jako by si ani nepřipouštěl hrozbu, kterou měl Draco za zády. „A tys ho tak bránil," povzdechl si s hranou lítostí.

„My všichni jsme tady svědci, še jste Draca vyprovokoval," ozval se Vlad hlubokým chladným hlasem, ze kterého mu naskočila husí kůže. Sklonil třesoucí se Dracovu paži a chytil ho za zápěstí. „Měl byste jít, pane Pottere. To, pro co jste si pšišel, uš máte."

Potter přelétl obličeje v místnosti. Všichni, kromě vzteklého Draca a nechápavého Charlieho stáli jako sochy s podmračenými výrazy. „Vyhrožujete mi?" vydechl překvapeně a vzápětí se zamračil. „Je vám jasný, že to nebude bez následků, že jo?"

„Jsme připraveni je nýst, pane Pottere," ozvala se lékouzelnice a postavila se vedle Draca z druhé strany. „Tady nejste v Británii. Tady platí jiný pravidla. Odejděte. Nechci ošetřovat idiota, kterýmu stoupla sláva do hlavy jen proto, že zabil Voldemorta."

„Harry, nevím, co se tu děje, ale být tebou, šel bych. Promluvíme si později," poradil mu Charlie vážně. Nemusel vědět, jak k tomu, co měl před sebou, došlo, ale dokázal si velmi dobře představit možné následky. „Prosím," naléhal, když se nehýbal. „Nenuť mě, abych psal Ginny, že se ti něco stalo."

Potter se narovnal, jedním pohybem vzal své věci do brašny a zadíval se Dracovi do očí. „Nevím, jak jsi je všechny zvládnul podplatit s omezeným přístupem do trezoru, ale věř tomu, že tohle není konec."

Draco se ušklíbl, vymanil se z Rumunovy dlaně a schoval hůlku do kapsy. Vztek ho začínal opouštět, nahrazovalo ho dojetí ze soudržnosti ostatních. A bolelo ho vidět Charlieho tak blízko a nemoci se ho dotknout. Potřeboval utéct, než se rozpláče. „Na to, aby viděli, co jsi za ubožáka, peníze nepotřebuju, Pottere," zpražil ho a v hrudi ucítil uspokojení, když konečně zmizel.

Adrenalin, který mu do té doby pumpoval v žilách, začal ustupovat pocuchaným nervům. Oči se mu plnily vodou. Vrhl po Charliem výraz štvaného zvířete, otočil se na ostatním a sotva se zmohl na poděkování, než vyběhl do mrazivé tmy. Bez kabátu.

Ahoj!

Zase jednou jedna z delších kapitol. Její psaní jsem si docela užívala, musím říct, tak snad se vám hádka kluků líbila. Vlada zbožňuji zase o trochu víc. A i zbytek rezervace. Zlatíčka to jsou! Zbývá nám už jen pár kapitol, tak už nebudu dávat jednotlivá věnování, ať zbytečně někoho nevynechám. Odpovědi na komentáře dodám. Jsem poněkud v časovém presu a nestíhám. Kdybych neměla předepsané kapitoly, tak nevím, nevím.

Krásný víkend!

W.