Věnováno az72263446

Cítil se zdrceně. Odmítnutí bolelo, jako by ho praštil palicí, ale nejhorší na tom bylo, že mu rozuměl a měl dojem,  že si to všechno zaslouží. Co na tom, že neměl zlý úmysl? Charlie smutně hleděl na Dracovy vzdalující se záda. Připadal si, jako by ho přelil mimořádně ledový vodopád. Nevěděl, co by měl udělat, aby mu dal šanci ho získat zpět. Odmítal věřit tomu chladnému tónu. Věřil, že nějaká naděje, jak to dát do pořádku, musí existovat. Proklínal svou nezkušenost ve vztazích. Zkusil mu dát čas. Zkusil s ním mluvit. Být na něj milý. Nevnucovat se. Co dalšího zbývalo, pokud by ho nechtěl přirazit ke zdi a začít líbat, což byla možnost, jež by ho jistě odměnila nějakou odpornou kletbou?

S povzdechem ho vyprovodil očima až ke Gabimu, kde mu zmizel z dohledu za křídlem. Doufal, že aspoň dračí vztah bude fungovat dál, když už nic jiného. Věděl, že se mají rádi a potřebují jeden druhého, přestože se jednalo o draka a člověka. Bolelo ho, že u nich nemohl zůstat. V tomto případě však musel upřednostnit potřeby jiných před svými. Vrhl poslední zoufalý pohled na Vlada, který se ho pokusil povzbudit úsměvem, než rychlým krokem opustil jeskyni a sáhl po koštěti.

Než doletěl na začátek ohrady, skoro na cestu přes slzy neviděl. Vyklopýtal z výběhu, nevšímal si, jestli někoho potká, či ne, a okamžitě se přemístil. V chatce, kterou dlouhé roky považoval za domov, se složil hned za dveřmi. Sesunul se na zem, tahal se za vlasy a nechal proudit potlačované emoce. Pro jednou nepřemýšlel nad tím, že je na pláč velký a že chlapi přece nebrečej. Neměl jak jinak ze sebe dostat bolest, kterou si způsobil vlastní hloupostí. Vnitřnosti se mu kroutily, žaludek ho bolel a srdce se trhalo. Tiskl si kolena k hrudi, zatínal nehty do stehen, ale nic nepomáhalo. Celé nitro na něj křičelo, že je idiot.

Netušil, jak dlouho trvalo, než všechny slzy vyschly a zůstala jen prázdnota. Nedokázal říct, že by se mu ulevilo. Cítil se neúplný. Tohle byla láska? Skutečně se do Draca zamiloval tak moc, že měl bez něj dojem, jako by přišel o polovinu duše? Pokud ano, tak doufal, že už ho stejná věc nikdy nepotká. Pokud by neměl mít vztah s ním, tak prosil Merlina, aby ho ušetřil další bolesti. Horko těžko ze sebe stáhl boty a kabát. Jak se dostal na pohovku, kde ho o chvíli později našel Vlad, si nevzpomínal.

„Charlie..." povzdechl si Rumun, když ho zahlédl zkrouceného v klubíčku a se zarudlýma očima. Posadil se k němu, položil mu ruku na rameno. „Nechceš si vzít pár dní volno? Prospělo by ti to. Dlouho jsi neviděl rodinu."

Zavrtěl hlavou. „Nemůžu jet domů a vidět, jak jsou všichni nechutně šťastní," odvětil tiše rumunsky. „Musím něco dělat. Jen při práci dokážu myslet na něco jiného než na něj." Zvedl k němu téměř prosebný pohled. „Navíc... co kdybych byl pryč a on odsud odešel?"

„Tak bys za ním šel v Británii," opáčil klidně. „Takhle ale nemůžete fungovat ani jeden, ale zvlášť ty. Musíš se soustředit, jinak se ti něco stane."

„Když já už nevím, co bych měl dělat," hlesl vyčerpaně. „Nenávidí mě. Ani jménem mi neřekne."

Vlad se pousmál. „Ty už jsi na to jeho brnění zapomněl? Vždyť víš, že často skrývá, co cítí, když má z něčeho strach." Mírně ho stiskl, opřel se zády a překřížil nohy na stole. „Miluje tě. Kdyby ne, nedržel by si od tebe takový odstup."

„To přece nedává smysl," zabručel Charlie a zavrtěl hlavou.

„Jak to, že ne? Udělal jsi chybu. Ublížil jsi mu. A on se prostě bojí, že se mu to stane znovu. Nezapomínej, že nejlepší obrana je útok."

Charlie chvíli mlčel a zvažoval jeho slova. Dávalo to smysl, přestože byl vůči jeho přesvědčení o tom, že ho Draco miluje, poměrně skeptický. Odvažoval se doufat jen v to, že mu není úplně lhostejný. „Jenže co mám dělat?"

„Nevím," připustil Vlad. „Nejsem zrovna expert na lidské vztahy. Třeba pomůže Gabi. Draco souhlasil, že za ním bude chodit denně. Před odchodem ho konečně přiměl k jídlu."

„Bez mé přítomnosti, hádám," zkonstatoval ublíženě.

„Prozatím," přikývl a upřel na něj pohled. „Ale ne napořád. Slibuju."

Charlie si nebyl jistý, zda dělá dobře, ale uvěřil.

Ahoj!

Teda musím říct, že se mi teď udělalo úplně špatně. Nevím, jak se mi to podařilo, ale do konceptů jsem si zkopírovala jen část kapitoly a v záloze mi chyběl začátek. Tak jsem to teď nějako horkou jehlou sešila a snad to dává smysl.

Charlie je trubka. Měl by přesně udělat to, čeho se bojí. Snad mu to dojde. A abychom se nenudili, tak to příště zase trochu zamotáme, co vy na to?

Mějte se krásně!

W.