A/N: Je to zlý, mám tendenci vám to sem naklopit všechno (co mám napsané) najednou, ale nemůžu, protože kdybych se zasekla, neměla bych vám co publikovat. Potřebovala bych natáhnout den aspoň o tři hodiny. A ještě malá vsuvka - dlouho jsem si ničí trápení tak neužívala. Tak snad to našeho Dráčka nezlomí úplně.

Věnováno memeemi5.

~~~

Lákavá vůně snídaně a kávy mu probudila žaludek, který se hlasitě ozval. Aby taky ne, když naposledy jedl oběd. Ze včerejška měl takové nervy, že na jídlo ani nepomyslel, ale nyní ho ta skutečnost, že je hladový jako vlk, přepadla zcela nečekaně asi dva kroky od stolu. Okamžitě se zastyděl, protože ho Weasley jistě musel slyšet, a to bylo nejen trapné, ale také společensky nepřijatelné. Sice nepředpokládal, že u krvezrádců dbali na nějaké základy stolování – ostatně z toho, jak mnohokrát viděl jíst Rona, protáčel oči celkem pravidelně –, avšak to neznamenalo, že on se bude chovat jinak, než by se mělo. Asi by to ani neuměl. Přísná výchova se na něm podepsala dostatečně, že nad mnoha věcmi nemusel ani přemýšlet.

Naštěstí, pokud si toho zrzek všiml, neřekl nic a s pohledem do svého talíře si ani nepovšiml zrůžovělých tváří. Vzhlédl až tehdy, kdy si Draco toporně sedl. Pozoroval, jak se snaží neušklíbat nad oprýskaným stolem a nemoderním nábytkem a v duchu nad tím kroutil hlavou. Usmál se však, jakmile se Draco pustil do jídla se špatně skrývaným nadšením.

„Myslím, že prvních pár dnů bude pro tebe dost náročných, takže si vezmu vaření na starost. Pak se budeme střídat," prolomil ticho ve chvíli, kdy se Draco napil kávy. Sám držel v obou rukách jednoduchý bílý hrnek s černým čajem, který preferoval.

„To těžko," odpověděl suše. „Nejsem domácí skřítek, abych vařil nebo uklízel."

„A já snad ano?" zeptal se chladně a v očích se mu podrážděně zablesklo.

Draco zamrkal. Mrazivý tón jej překvapil. Rozvážně dožvýkal a zavrtěl hlavou. „To nejsi, ale pokud vím, tak si vaše rodina skřítky nemohla dovolit, tak jste všichni zvyklí dělat to, co oni. Tak –"

Charlie se nahnul nad malý stůl a zapíchl mu pohled do očí. „Něco si ujasníme hned na začátku, ano? Já s tebou nechci mít žádné problémy. Budeme tu spolu bydlet a budeme spolu vycházet. Zapomeň však na to, že bych ti dělal sluhu," řekl pevně, aniž by jej pustil z modrých okovů svých duhovek. „Tady nejsi na vašem panství. Tady si pomáháme. I to, že jsem ti udělal snídani, je jenom z mojí dobré vůle. Pro mě za mě se na to můžu vykašlat a starat se jenom o sebe." Zamračil se a naklonil se ještě blíže. „Rozumíš?"

Draco se ani neodvážil uhnout zrakem a po otázce zjistil, že celou dobu zadržoval dech. Nikdy by si nedokázal představit, že by z nějakého Weasleyho mohl vyzařovat takový respekt jako z něj. Všichni, které znal, byli spíše veselí, vznětliví a podle jeho názoru možná i přihlouplí, ale Charlie se mezi ně nemohl počítat. Inteligence mu v očích jen zářila a on si před ním připadal jako malý kluk, kterému právě vynadali za to, že ukradl otci koště a létal na něm v zahradě. Jako malý drak. Nasucho polkl a přikývl.

Krotitel ještě chvilku pátral v tekutém stříbru, než byl spokojen, opřel se do opěradla rozvrzané židle a usmál se. „Fajn. To bychom měli." Zkontroloval hodinky a dopil čaj. „Za deset minut nám začíná šichta. Odvedu tě k ohradě, tam si tě převezme Ben. Až bude čas na oběd, tak pro tebe přijdu, nebo někoho pošlu. O oběd se starat nemusíme, ten máme všichni společný. A až odpoledne skončíme, tak tě provedu po rezervaci. Myslím, že víc toho dneska nezvládneš." Draco si odfrkl a Charlieho úsměv se ještě rozšířil. „Však uvidíme," povytáhl obočí a trhnul k němu hlavou. „Měl by ses oblíct," poradil mu.

Draco se na sebe podíval. Co se mu nezdálo? Měl boty, černé kalhoty, bílou košili a sako. Nepřipadal si zrovna nahý. „Jak to myslíš?" ptal se zmateně.

„Takhle chceš pracovat v dračí rezervaci? Kde máš něco pořádného a hlavně odolného? Nedostal jsi snad uniformu?" Poklepal si na svůj oděv.

„Ne," odpověděl zaraženě. „Netušil jsem –"

„To je fuk, stejně se asi k drakovi jen tak nepodíváš. Nejspíš ji dostaneš během dne." Znovu mrkl na hodinky a zvedl se na nohy. „Jdeme." Vyšel ze dveří a automaticky předpokládal, že Draco půjde za ním. Jakmile k němu váhavě došel, natáhl ruku.

Draco se zhluboka nadechl, nakrčil čelo starostmi a pohlédl mu do očí. Vzápětí jej chytil za nabízenou dlaň a k páteři mu projel elektrizující impuls, který ho šokoval. Než však dokázal cokoliv zpracovat, už stál u ohrady.

„Tak u oběda," rozloučil se Charlie a byl ten tam.

K Dracovi se blížil předák a on nervózně přešlápl. Pocítil nutkavou touhu mít Weasleyho zpět.