Věnováno az72263446.

„Co vlastně plánuješ, až tě odsud pustí?" ptal se Charlie později toho večera, když už se chystali jít spát. Držel Draca v objetí, tiskl se k jeho zádům a nosem se mu opíral o krk. Vdechoval jeho vůni a cítil se tak příjemně, jako už dlouho ne. Zvykl si na jeho těsnou přítomnost tak rychle, že už si ani nechtěl představovat, že by měl být bez ní. Až ho překvapovalo, jak mu je s ním dobře. V hlavě mu sice pořád strašil Vlad a jeho kázání v hospodě, ale zatím to odsouval. Nechtěl si kazit přicházející Vánoce.

Ani s ním Rumun příliš nekomunikoval. Mluvili spolu pouze v rámci pracovních povinností, ale jinak se od něj s nesouhlasem distancoval. Charlieho to mrzelo a chápal ho, ale prozatím to házel za hlavu. Jeho propalující pohledy klidně snášel a vnímal, že to v něm pod povrchem vře. Věřil však, že nic neřekne. A to mu prozatím stačilo.

Draco pokrčil rameny. „Chtěl bych si dodělat školu," odpověděl a zavrtěl se, aby si pohodlně lehl na záda. Opřel si hlavu o druhou hruď a na tváři se mu objevil zahořklý úsměv. „Pokud mi to teda McGonagallka dovolí. Poslední ročník jsem nedodělal a vzhledem k tomu, kdo a co tam učil, bych pochyboval, že by se vůbec počítal i tak."

„Myslím, že by mohla, pokud o to vážně budeš stát." Položil mu ruku na břicho a jemně mu ho hladil. „Je dobře, že se stala ředitelkou ona. Záleží jí na všech dětech –"

„Nejsem dítě, Weasley," zavrčel prudce.

„Chtěl jsem říct na studentech," bránil se se smíchem a polechtal ho na žebrech. „Ty rozhodně nejsi dítě, ty můj blonďatý chlapečku."

„Jsi hrozný," povzdechl si a šťouchl do něj loktem. „A drzý."

„A neodolatelný," zapředl mu mazlivě do ucha, políbil ho na lalůček a drcl do něj nosem. Ignoroval jeho odfrknutí a přitáhl si ho k sobě blíž. „A po škole?"

„Já nevím," řekl popravdě. „Vždyť já ani netuším, jak dlouho mě tu Potter nechá být. U Starostolce mi řekli, že je rozsudek na dobu neurčitou. To může být klidně na pět let." Otočil k němu hlavu, ale v totální tmě neviděl vůbec nic. Jen cítil příjemné vibrace druhého těla, když muž promluvil. „Kdyby bylo na něm, nechal by mě tu do konce života."

Pocítil tísnivé bodnutí u žaludku. „Je to tu tak strašné?"

„To jsem přece neřekl," namítl okamžitě. „Ale ať se na to podíváš jak chceš, pořád je to vězení. Jen tu nejsou mozkomorové. Za vraty rezervace jsem nebyl přes půl roku."

„Možná bych mohl –"

„Ať tě to ani nenapadne," zarazil ho. „Je mi jedno, jak moc tě Potter zbožňuje. Nechci, abys ho o něco prosil. Nechci, aby věděl, jak moc bych odsud chtěl na pár hodin vypadnout jako normální člověk." Kousl se do jazyka. Původně nechtěl, aby to věděl ani Charlie, ale jak byl po celém večeru příjemně unavený, přestal se kontrolovat. Aby to zamluvil, položil otázku: „Proč se vůbec ptáš?"

„No," začal pomalu a váhavě, „napadlo mě, jestli bys pak nechtěl zůstat tady. A dělat pořádnou práci, ne to, co ti zadává Ben. Když bys měl po trestu, tak už by nic nebránilo tomu, aby ses mohl starat o draky."

Uchechtl se. „Vždyť já ani nevím, co ta práce pořádně obnáší. Znám jen mláďata a spící Gaiu, kterou jsem viděl naposledy na podzim." Nedodal, že by si nedokázal představit, že jde za bdícím dospělým drakem. Mláďata, obzvlášť Gabiho, si zamiloval hned. A stále je chodil krmit pokaždé, když ho k nim Charlie vzal. Mezi ním a dráčetem se utvořilo jakési pouto, pokud tomu tak mohl říkat. To nadšené vítání, kdy ho drak povalil na zem a objal jej křídly, ho hladilo po duši. Ale postavit se před dospělého draka? Většího než stodola? Trochu pochyboval, že by se vůbec zmohl na něco jiného než na vyděšené zmrznutí na místě.

„Naučil bych tě to. Mohl bys začít s Gabim. A postupně –"

„Charlie, nemyslím, že je na takovouhle debatu ten správný čas," zastavil ho jemně. Odhadl, kde by mohl mít ústa a usmál se, když se trefil a položil mu prst na rty. „Ben by byl určitě proti. A dokud mě Starostolec nepropustí, nemá vůbec smysl se tím zabývat." Něžně mu přejel bříškem ukazováčku po spodním rtu a přejel na tvář se strništěm. Líbilo se mu, když se pár dní neholil. Sice to škrábalo, ale neuvěřitelně mu to slušelo.

„Dobře." Krotitel neznatelně přikývl a rozhodl se prozatím mlčet. Avšak ta možnost, že by tu Draco zůstal, ho pro tu chvíli nadchla. Samozřejmě nemohl tušit, zda jim to bude fungovat. Ani jestli by jim vztah vydržel i přes odloučení, které by Draco strávil ve škole. Ale kdyby to rovnou odsoudil k nezdaru, tak by nemohl plánovat vůbec nic. „Zítra přijdu pozdě. Mají přivézt nového Peruána. Klidně běž spát, nemusíš na mě čekat."

„Škoda. Mám po dlouhý době odpoledne volný. Tak aspoň napíšu matce." Zavrtěl se, zívl a propletl prsty s Charlieho rukou. „Buď opatrný."

„Vynahradím ti to," slíbil mu a zavřel oči. „Já jsem vždycky opatrný... A teď už spi, Dráčku."

Ahoj!

Trošku romantiky. Zdá se mi, že je v tom Charlie až po uši, co myslíte? A už i známe příčinu Vladova odstoupení do ústraní. Tak nějak mám obavu, že se něco pokazí. Doufejte, že ne.

Mějte se krásně.

W.