Věnováno Unless_Serenity

Charlie se probudil dříve, než by jej čekalo procitnutí za zvuku budíku. V ložnici panovala tma a relativní ticho, pokud nepočítal dvojí dech a vzdálený hřmot, jenž dával najevo, že se nějaký drak nad něčím rozčiluje. Zkontroloval čas a usoudil, že nechá Draca ještě chvilku spát. Potichu vstal, prohrábl si střapaté vlasy a po nezbytné návštěvě koupelny se vydal do kuchyně připravit snídani. Docela ho překvapilo, že si předcházejícího večera jeho spolubydlící nic nevzal. Předpokládal, že bude po celkem náročné cestě – na koštěti v doprovodu vcelku nerudného bystrozora – hladový a unavený. Na druhou stranu se mu celkem nedivil. Podle toho, co slyšel od bratra Rona, sestry Ginny a od Harryho Pottera, byl Malfoy namyšlený a arogantní spratek, což ostatně částečně ukázal už večer po příjezdu. Uvažoval, že skromné bydlení, které zde měla většina krotitelů draků, muselo být pro něj celkem šokující.

Sám se však nedal nahlodat tím, co o Dracovi slyšel. Hodlal si udělat vlastní úsudek a těch několik málo vět, jimiž jej a předáka počastoval, mu na to nestačilo. I přes to, co o něm slyšel a věděl, se k němu nechtěl chovat nepřátelsky. Netoužil po nějakých neshodách. Koneckonců spolu měli bydlet minimálně do té doby, než mu vyprší trest čítající několik měsíců. A představa, že by celou tu dobu strávili v napětí a nepřátelství, se mu nezamlouvala. Doufal, že to tak cítí také, avšak jistý si tím nebyl. Snídaně se zdála jako přípustný vstřícný krok.

Připravil několik toustů a volská oka. Netušil, co má Malfoy rád a v lednici nebylo moc ingrediencí, z nichž by se dalo vařit. Bylo nutné je doplnit, ale už před pár dny se rozhodl, že to udělají společně i podle toho, o co bude mít zájem on. Položil talíře na stůl, přidal k nim konvici s čajem a druhou s kávou, a opatřil je ohřívacím kouzlem. Hned nato se vydal zpět do ložnice.

„Lumos," zamumlal a nechal hůlku, aby se na její špičce slabě rozzářila malá koule bílého světla. Přistoupil k posteli, kde spal Draco schoulený v klubíčku, sklonil se a zlehka se dotkl jeho ramene. „Vstá –" promluvil, ale než vůbec stihl doříct slovo, už uskakoval.

Draco se vymrštil do sedu, oči rozšířené v panice, a rozmáchl se rukou s hůlkou, kterou namířil na Charlieho. Dýchal mělce a rychle a srdce mu tlouklo o závod. Zděšeně pozoroval jak Charlieho, který stál s nevěřícným výrazem opodál, a svou hůlku, která mu mířila doprostřed hrudi. „Já..." Sklopil oči a složil ruku s hůlkou do klína. Chtěl se omluvit, ale ta slova mu nešla přes ústa. Malfoyové se přece nemají důvod omlouvat. Místo toho zarytě mlčel a zíral do země. Nechtěl na něj zaútočit, tělo reagovalo v cizím prostředí naprosto instinktivně. Jen si gratuloval, že nevyslovil zaklínadlo. Hádal, že v takovém případě už by na něj volal bystrozory a Azkabanu by se tentokrát nevyhnul.

„Jen jsem tě přišel vzbudit," upozornil ho Charlie a potřásl hlavou. Obrátil se k němu zády a otevřel skříň, hodlaje se obléknout do nehořlavého mundúru. Usoudil, že musí být totálně vynervovaný, avšak netušil, co za tím stojí. „Nemám v plánu tě zaklít, můžeš být v klidu," dodal, zatímco se soukal do kalhot z dračí kůže a košile, přes kterou ještě patřila bunda s kapucí taktéž z dračí kůže. Celá uniforma včetně bot měla černou barvu s červenými lemy a na prsou byl vyšit emblém dračí rezervace – hlava rudého draka v kulatém zlatém poli.

Draco neochotně zdvihl hlavu a v duchu musel uznat, že to byl skvostný kus oblečení a Weasley v ní vypadal skutečně... skvěle. Mužně a zároveň divoce a nespoutaně. Polkl a takové myšlenky rázně zahodil pryč. Musel mu odpovědět, ne si ho prohlížet. Zhluboka se nadechl a přikývl. „Já vím. Už se to nestane."

„Fajn," souhlasně zabručel. „Dej se dohromady, udělal jsem snídani. Při ní ti řeknu co a jak. Hádám, že jsi moc informací nedostal." Draco jen zavrtěl hlavou a Charlie se povzbudivě usmál. „Já taky ne. Ale aspoň základy ti říct můžu. Co bude tvoje náplň práce, je ale v rukách Bena."

Draco ztuhle přikývl a odolal nutkání si schovat hlavu do dlaní. Měl takovou nejasnou předtuchu, že ta práce se mu líbit nebude.