22. kapitola
Věnováno nyla666.
Harry se s nimi naštěstí dlouho nezdržel. Jakkoliv ho Charlie rád viděl, myšlenky mu poletovaly někde úplně jinde a nejlepšího přítele svého nejmladšího bratra vnímal tak napůl. Zato neustále pohledem mířil k Vladovi, který se tvářil tak uvolněně, že by mu za to vrazil nejraději do zubů. Jakmile Harry odešel s tím, že na něj čeká Ginny, věnoval svému kolegovi plnou pozornost. Z modrých očí se stal bouřkový příboj; div z nich nešlehaly blesky.
„Copak, děje se něco?" zeptal se Vlad vesele rumunsky, pohodlně se opřel o čalounění za zády jejich boxu a v jeho očích naopak tančily pobavené jiskry.
„Kdy jsi změnil preference?" vybafl na něj bez obalu. Konečně. Konečně se mohl volně nadechnout, na tuto chvíli čekal od té doby, co Rumun chytil Draca za ruku.
Vladův úsměv se ještě rozšířil. „O čem to mluvíš?"
„Nech toho! Víš dobře, co mám na mysli," odsekl a ruce, jež měl položené na desce stolu, zaťal do pěstí. „Od kdy – ne, jinak. Co máš co sahat na –"
„Na Draca?" navrhl s povytaženým obočím.
„Jo, na něj," ucedil.
„A proč bych nemohl?" Narovnal se, napil se své cujky a zakřenil se. „Řekni mi jediný rozumný důvod, proč bych neměl."
„Protože o něj mám zájem já a dobře to víš," odpověděl okamžitě.
Naklonil se k němu a pohled mu ztvrdl. „Řekl jsem rozumný. Tohle není rozumné ani trochu. Řekni mi, Charlie, co jsi udělal, abys mu to dal najevo?"
„No –"
„Kdy mu hodláš říct pravdu?"
„Já –"
„Ten kluk z tebe nespustí oči. Je do tebe blázen, nebo by mohl být, kdybys ty nebyl takový vůl, co mu akorát ubližuje," hovořil napřímo a po pobavených jiskrách nezůstala ani stopa. „Charlie, jsme přátelé od chvíle, co jsi tu začal pracovat, proto s tebou jednám narovinu. Nemáš moc šancí, abys ho získal. Máš ho pod nosem, stačí ti jen natáhnout ruku a on se ti v ní rozpustí. A co děláš ty? Nejsi k němu upřímný."
„Není to tak jednoduché," ohradil se rozhořčeně. „Vůbec nechápeš –"
„Co nechápu?" posmíval se mu. „Líbí se ti od začátku. Je přesně ten typ kluků, co tě berou. Možná jsi neměl v plánu se na něj upnout, ale stalo se. A nemysli si, že mě nějak oblbneš. Vidím ti až do žaludku." Charlie semkl nesouhlasně rty. „A máš pravdu, nechápu. Nechápu, proč mu neřekneš pravdu."
„A co mu mám říct?" zvolal na pokraji hysterie a frustrovaně plácl do stolu. „Mám mu říct, že to celé je jedna velká šaškárna, co mu naplánoval Starostolec? A že si Ben doporučení vzal až moc k srdci? Dokonce i Harry se divil, kde bydlíme."
„Jo, tohle přesně bys mu měl říct. Pravdu. A pak mu říct, co cítíš," odvětil Vlad nesmlouvavě.
Charlie se uchechtl a kopl do sebe vodku. Mávl na servírku, aby jim zajistila další rundu. „Tak to určitě. Pro něj je naše rodina jen špína na jejich botách. Jistě teď fňuká do polštáře, protože mu krvezrádce Weasley nedává najevo své city," zabručel sarkasticky.
Vlad zachytil skleničky, které jim barmanka odlevitovala vzduchem přes poloprázdný lokál a položil je před ně. „Když mu to neřekneš ty, nakonec to nějak zjistí sám," prorokoval tiše. Skoro až výhrůžně. „A někdo ti ho sebere před nosem. Nebudeš mít nic."
Charliemu se roztřásly ruce. Chytil do prstů skleničku, aby to skryl, ale copak bylo možné před Vladem cokoliv schovat? Ten chlap měl pravdu snad vždycky. „Sebereš mi ho ty?" hlesl se sklopeným zrakem. Nechtěl by ho mít jako konkurenci. S jeho charisma a silou hlasu se nemohl měřit. Vycouval by dřív, než by se díval, jak mu ho pomalu bere.
„Já?" usmál se a stejně jako dříve překryl dlaní Dracovu dlaň, teď to samé gesto učinil s Charlieho rukou. „Já o něj zájem nemám. Ale uvědom si jeho situaci. Je tu úplně sám. Jediný, s kým se stýká, jsme my dva. Až se dozví pravdu, nejspíš nebude chtít mít nic společného ani se mnou. Ale odpověz si sám, koho to bude bolet a co se stane," řekl mírně.
„Tak proč –"
„A proč teď držím tebe?"
Jako by si až teď uvědomil, že ho Vlad drží konejšivě za ruku. Přátelsky. Empaticky. Tak držel i Draca. Proč mu to nedošlo dřív? „Když mu to řeknu a on půjde za Benem... přijdu o místo," přiznal neochotně. „To divadlo i ta jeho nesmyslná práce má být forma převýchovy, kterou si vymysleli. Přitom to není potřeba. Není takový, jak si o něm myslí ostatní. Ale já si nemůžu dovolit přijít o práci. Nechci odsud. Nechci od něj."
„On za ním ale nepůjde," ujišťoval ho. „Půjde maximálně za mnou. A já vím, jaký uvnitř je a jak se cítí."
„Použil jsi na něj nitrozpyt?" vydechl šokovaně. „Ví to?"
Zamračil se. „To mě za ty roky neznáš? Nepoužil a bez svolení bych to neudělal. Ani to není potřeba. Stačí se mu podívat do očí a vidíš, co potřebuješ vědět."
„Promiň. Nepřemýšlím."
„Všiml jsem si," usadil ho, stáhl ruku a napil se nově dolité cujky a olízl si rty.
Charlie protočil oči a potřásl hlavou. „Jsi nemožný."
„Všiml jsem si ještě něčeho," prohlásil spikleneckým hlasem a počkal, až vzhlédne. „Dracovi se vůbec nelíbilo, že se k tobě pan Potter tak lísal. Co vůbec chtěl?"
„Víš, že ani nevím? Nějak jsem to celé zapomněl, když jste přišli." Popadl skleničku, vypil ji na jeden nádech a zazubil se. „Popojedem?"
Ahojky!
Chvála Merlinovi, že má aspoň někdo mozek i s návodem k použití. Už chápete, proč Vlada zbožňuju? Je teda otázka, co s jeho radami Charlie udělá. Co myslíte vy?
Jinak vám chci poděkovat za tu komentářovou smršť. Jsem z ní naprosto nadšená a u všech se spokojeně culím.
Užívejte si dny, jak to jen jde. Snad se nám i irl situace konečně zlepší a budeme moct opravdu i mimo okres. s tím, že bych ještě letos mohla vrátit malou do školky, už ani nepočítám.
Pa ♥
Womi
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro