Věnováno haruko282.

Weasley se usmíval. Potter se křenil a naléhavě šeptal. Draco zůstal stát na místě a zavíral se do sebe. Všechny emoce zamykal za nepropustnou masku. Dobrá nálada, kterou získal díky Vladově společnosti, se vrátila na bod mrazu, jestli ne pod. A něco uvnitř něj se roztahovalo, drásalo a bolelo. Ale proč? Dokázal si přiznat, že se mu Weasley líbí a že ho přitahuje. Že si ho mnohokrát představoval při různých ne zrovna mládeži přístupných situacích. Že snil o tom, že se ho dotýká a smí ochutnat lahodně vykrojené rty. Ale to všechno přece bylo fyzické. Nemělo by ho bolet vidět důvěrná gesta u někoho jiného.

Lehký dotyk na paži mu dal na srozuměnou podporu. Zorničky se mu mírně roztáhly. Měl by pocítit vděk, ale spíše se zděsil. Vlad to věděl. Jak, zatraceně? Zaúpěl by, kdyby byl sám. Jak na to přišel? Skutečně mu viděl do hlavy? Neodvážil se na něj podívat. Jen se víc narovnal, vypjal hrudník a vysunul bradu. Na nějakého Pottera se může vykašlat. Co si vlastně myslel, že sem jen tak vpadl po takové době?

Vykročil ve stejnou chvíli, kdy Charlie zvedl hlavu a konečně oba muže zaregistroval. Na obličeji se mu mihl provinilý výraz, avšak tak rychle se mu na rtech usídlil úsměv, že to Draco považoval za mámení smyslů. Původně doufal, že si dá se svým spolubydlícím a s Rumunem čaj, ale teď toužil jen zrychleně projít a zapadnout do svého útočiště v maličkaté ložnici.

„Konečně jste tady," uvítal je Charlie. Mávl hůlkou a vyčaroval další dvě židle. „Kde jste se zdrželi?" ptal se zvědavě. „Vlade, na Harryho si vzpomínáš, že?"

„Kdo by mohl zapomenout na chlapce, jenš zbavil svět Pána zla?" odvětil Vlad nenuceně, ladným pohybem natáhl ruku a počkal, až ji mladý bystrozor přijme. „Rád vás opět vidím, pane Pottere."

„Potěšení na mé straně, pane Sandu," opáčil Harry a zazubil se. Charlie mezitím nalil čaj svým kolegům. „Říkali jsme si s Charliem, že bychom mohli zajít do Šarlatového draka na skleničku. Doufám, že se přidáte."

Potter zval jen Rumuna, to došlo všem okamžitě. Avšak ten se rozhodl, že si to vyloží po svém. Obrátil se na Draca, který se šálku ani nedotkl, jen strnule seděl a hleděl kamsi mimo. „To je dobrý nápad, še, Draco. Půjdeš, doufám, taky?" navrhl a schválně položil dlaň na jeho ruku.

Draco se pomalu otočil, napřed mrkl na dlaň, a pak do černých očí. Viděl v nich němý vzkaz, ale nerozuměl mu. A tím, že hleděl na šamana, si nevšiml, že se Weasley zamračil. „Nechce se mi, jsem unavený," zalhal plynule a vstal, vydávaje se konečně dovnitř. Nemělo smysl tam s nimi sedět. Udělal sotva půl kroku, když se ozval Potter.

„Malfoy nemá dovoleno opustit rezervaci," upozornil je a ani se nesnažil skrývat jízlivost. „Bude muset s námi jít jindy."

Draco se na něj chladně a neupřímně usmál. „S tebou ani za všechny galeony světa, Pottere," řekl naopak s tou nejryzejší upřímností, kterou v sobě našel. Pohlédl do očí krotitelům a trochu ublíženě se ušklíbl. „Hezky se bavte." A zmizel uvnitř. Do ložnice prakticky doběhl a otráveně sebou plácl na postel, aniž by se obtěžoval si aspoň sundat boty. Sotva si odfrkl, na chodbičce uslyšel kroky a strnul. Zaklepání na dveře mu zrychlilo puls. „Dále."

Charlie povytáhl obočí, když si ho všiml, jak sedí na posteli a objímá si kolena. Otevřel svou skříň, vytáhl z ní hnědé džíny a tmavě zelené tričko. „Je všechno v pořádku?" tázal se opatrně, zatímco se převlékal ze své uniformy.

Zdvihl hlavu. V podbřišku mu zacukalo. Charlie stál zády k němu a soukal se do džínů. Draco tak měl ničím nerušený výhled na pevný dokonalý zadek zakrytý jen tenkou vrstvou látky spodního prádla. Zatoužil zdvihnout ruku a zjistit, zda by mohl být i měkký a poddajný pod jeho doteky. Rychle se vzpamatoval. „Jistě," odvětil bez zachvění hlasu. Léta lhaní přinášela ovoce.

Charlie dokončil oblékání a uhladil si rozpuštěné vlasy. Černou košilí zakryl jizvu na paži. „Nemusíme nikam chodit."

Draco se ušklíbl. „A proč jako? Jen běžte. Vyvolený se už na to úplně klepe, tak mu nezkazte radost."

„Můžeme zůstat tady," nadnesl tiše.

„Nestojím o to," zarazil ho příkře.

„Proč ne?" Zmateně nakrčil čelo. „Myslel jsem –"

Draco se postavil a přišel téměř na dotek. Vpíjel se mu do očí, které na něj zářily tak, až se mu zadrhával dech. A stálo ho obrovské úsilí, aby do svých slov vnesl chlad místo zoufalství. „Nestojím o charitu, Weasley."

Charlie zamrkal. Dokud mu Draco nevpálil vlastní slova – ač v jiném kontextu –, mohl vnímat, jak napětí mezi nimi jiskří a stačilo by málo, aby jiskra zažehla požár. Stačilo by se jen naklonit. Vždyť už stál tak blízko, že je dělily sotva milimetry. Kdyby se zhluboka nadechl, jejich hrudníky by se srazily. Ale ta slova ho zalila jako ledová sprcha. Stáhl se. Odstoupil od něj a na obličeji si ponechal výraz rozčarování. Tak to přece nemyslel. Žádná charita. Ve skutečnosti si jen neuvědomil, že má Draco zakázané vycházky, jinak by s tím výletem ani nesouhlasil.

Draco pohodil hlavou a významně pohlédl ke dveřím. „Měl bys jít, už na tebe čekají."

Charlie pochopil, že chce zůstat sám, přestože ten chlad a nezájem mu nevěřil. Sáhl do dračí uniformy a podal mu tři obálky, než se rychlým krokem vydal ven. „Třeba ti to přijde vhod."

Pěknou neděli!

Já tady Pottera naprosto nesnáším. Nemůžu si pomoct. A Charlieho bych klidně propleskla, nějak zapomíná používat mozek. Někdo by mu měl domluvit.

Doufám, že si užíváte svátky. U nás Velikonoce tradičně neslavíme, takže akorát na zítřek poschovávám po zahradě pár drobností pro malou a budeme dál izolovaní jako poslední půlrok. :D

Tak Veselé Velikonoce!

Womi

PS: kdo z komentujících ještě nedostal věnování, ozvěte se. Mám v tom už zmatek, tak ať vás nevynechám.