Věnováno NaggiS

Netušil, jak dlouho tak seděl s hlavou v dlaních, než se odvážil ji zdvihnout. Mohlo to být pár minut, ale klidně hodina. Venku se setmělo a oknem nacházejícím se naproti dveřím dovnitř nepronikala ani částečka světla. Překvapeně zamrkal. Sice byl podzim, ale že by se stmívalo až tak rychle?

Vytáhl hůlku z kapsy drahých kalhot a zašeptal: „Lumos.“ Měkké světlo ozářilo pokojík a znovu mu ukázalo, v jaké žalostné situaci se nachází. S povzdechem se postavil, několikrát mávl hůlkou a nechal oblečení, aby se mu naskládalo do skříně. Vešlo se mu jen tak tak a několik věcí musel nechat v kufru, které zašoupl pod postel. Nelíbilo se mu tady. Měl pocit, jako by se dostal do nějakého přístěnku na košťata a v hlavě mu probliklo, že takhle nějak prý žil Potter, když ještě bydlel u příbuzných.

„Brrr,“ zamumlal a otřásl se. Ale co mohl dělat? Pokud by se vrátil domů, jistě by ho bystrozorové okamžitě chytili a poslali ho do Azkabanu. Otec ani nemusel vyprávět, jak hrozné to v něm bylo. Stačilo si vzpomenout na šílenství, jež se lesklo v očích tetě Bellatrix, a věděl jistě, že tam se dostat nechce. Jenže tady na něj padaly zdi a nedokázal si představit, že by tu měl zůstat několik měsíců, a to jen v případě, že mu trest neprodlouží. Odhadoval, že mu jen jeden jediný týden bude připadat dlouhý jako celý rok.

Skrz sevřené rty mu uniklo zoufalé zavrčení, když si bral saténové pyžamo a kosmetickou taštičku s ručníkem, a vydal se do koupelny. Během těch několika drobných kroků se ani jednou nepodíval směrem k obývacímu pokoji. Slova Weasleyho jej stále pálila a neměl chuť se na něj ani podívat, natož předstírat zájem o nějakou konverzaci. To, že měl bydlet s ním, se mu zdálo nanejvýš absurdní. Netušil, kolik zde žilo krotitelů draků, ale zrovna on si musel vytáhnout los s jeho jménem. Mohlo být ještě něco horšího?

Mohlo, to zjistil hned v koupelně, jež skutečně nedosahovala ani velikosti přístěnku na košťata. Sprcha měla akorát chabou igelitovou zástěnu s infantilními kachničkami, až ho to nutilo přemýšlet, zda je tohle standardní vybavení všech koupelen v rezervaci, nebo jen nějaká děsivá ukázka vkusu spolubydlícího. Na druhou stranu aspoň bylo vše čisté, i toaleta a umyvadlo. Zrcadlo se jen lesklo a ukázalo mu odraz naprostého zděšení v kombinaci se znechucením, jenž se mu zračil ve tváři. Na poličku vedle několika tubiček Charlieho už se mu vešel sotva šampón, mýdlo a kartáček na zuby.

Nerozuměl tomu, proč je chatka tak malá a proč je vybavená hůř než Hagridova hájenka. Nahlas by to nepřiznal, ale když už po horké sprše, jež mu tentokrát nepřinesla žádnou úlevu, nad tím přemýšlel, tak u něj to aspoň vypadalo na jeho poměry útulně. Avšak z tohoto místa vnímal jen naprostou účelnost a strohost. Pochyboval, že by rezervace neměla dost peněz na nějaké lepší ubytování svých zaměstnanců. Nebo na tom krotitelům nezáleželo? Odpověď na to neměl a ptát se nehodlal, určitě ne dnes.

Už v pyžamu zamířil zpět do ložnice. Měl sice hlad, ale poraněná hrdost mu nedovolila jít si pro něco k jídlu. Tentokrát se už pohledu na Charlieho nevyhnul. Seděl stále jen v kalhotách zády k němu u stolu, v ruce měl brk a cosi psal na ruličku pergamenu. Obývací pokoj osvětloval malý krb, který však, jak bylo Dracovi sděleno předem, nebyl napojený na letaxovou síť, takže ho nemohl ani využít na hovor s matkou. Ani si neuvědomoval, že se zastavil, dokud se mladík na židli nezavrtěl. Draco sebou škubl a rychle zapadl do pokoje a rovnou do postele. Na poslední chvíli si uvědomil, že má Weasley na paži velkou lesklou jizvu a žaludek se mu sevřel.

Nechtěl se odsud vracet zjizvený. Dokud si té věčné připomínky nevšiml, zůstával poměrně v klidu. Až teď mu došlo, že se skutečně dostal do pekla, z kterého se vůbec nemusí vrátit. Vždyť tu byli draci, pro Merlina! Zaplul pod deku, sbalil se do klubíčka a pevně zavřel oči. Snažil se rychle usnout, aby se uklidnil, ale nedařilo se mu to. Slyšel, jak se po nějaké době připojil i Weasley a zaujal místo naproti. Cítil jeho pohled zabořený do zad, ale předstíral spánek, do nějž se však propadl až mnoho hodin poté, co z druhé postele začalo vycházet tiché oddechování. Do té doby se třásl, polykal slzy a snažil se přijít na něco, co by mu pomohlo odsud zmizet. Nikdy o sobě netvrdil, že by byl statečný. Avšak protože na žádné řešení nenašel, zůstávalo mu jen doufat, že se nesloží ve chvíli, kdy pohlédne na skutečného draka.