Věnováno Fox_ie01.

V mysli se mu pořád zjevoval Potter s tím svým úsměvem, do nějž by mu s radostí šlápl. Uvažoval, jestli to tak má i on. Pravděpodobně ano. Uznával, že na té vzájemné nevraživosti měl velmi vysoký podíl, ale odmítal připustit, že by to všechno byla jen jeho vina. Ne. To Potter odmítl jeho ruku. On to začal. A pak se to nabalovalo. Povzdechl si a prásknutí, jež značilo přemístění se, málem přeslechl. Otočil se s nevraživým výrazem, avšak jakmile si uvědomil, kdo za ním přišel, usmál se.

„Šíkal jsem si, še tě vysvobodím," promluvil Vlad, vyhoupl se na ohradu a upřel na Draca své uhrančivé oči, „a nauším tě něco nového."

„To budu rád," přiznal bez obalu, unaveně si otřel zpocený obličej a odložil pomůcky na stranu. „Ale je to povolené?" zeptal se mrzutě. Nechtěl, aby měl kvůli němu problémy další člověk. Až ho to samotného překvapilo. Dřív ho takové věci nezajímaly, proč teď?

„To nech na Vladovi," opáčil s mávnutím ruky a dál ho provrtával pohledem. „Potšebuješ zvednout náladu. Co se stalo?"

„Nic," zalhal až příliš rychle a sklopil oči. Zatraceně, cítil se před ním zase jako nahý. Jak to ten člověk dělal, že dokázal prokouknout někoho dalšího až na dno duše a tam si listovat jak v knize?

Vlad povytáhl obočí, ale nic neřekl. Výraz obličeje hovořil za něj. Věděl, že mu Draco neříká pravdu, ale rozhodl se to nechat být. Zatím. Seskočil, došel až k němu a zazubil se. „Pšipraven?"

„Asi jo." Nechal se vzít za ruku a přemístit se. Jakmile pocit tahání skrze obzvlášť úzkou trubku pominul, rozhlédl se. „Tady jsem snad ještě ani nebyl," přiznal zmateně. Okolí vůbec nepoznával. Ohrady se zdály menší a z malého kopečku dohlédl jen na tři, mezi nimiž se vinuly cestičky, a sem tam čněl k nebi osamělý strom. Na skalnatém podloží se neuchytilo ani moc keřů. Došlo mu, že musí nacházet někde hlouběji v horách.

„Tohle," naznačil Vlad paží široký oblouk, „je draší nemocnice. Běšní krotitelé sem nechodí, ti mají své práce dost." Pobídl ho, aby jej následoval. „Potšebuju ošetšit Gaiu. Minulý týden se ošklivě poranila na kšídle a špatně se to hojí." Mrkl na něj a odhalil zuby v úsměvu. „Neboj še, bude spát. Nesešere tě."

„Hned jsem klidnější," zabrblal s bušícím srdcem. Doufal, že má pravdu. K dospělému drakovi ho ještě nikdo nevzal. Vážně nechtěl zemřít jako něčí večeře hned poté, co se mu Potter přišel vysmát. To by bylo trapnější než cokoliv jiného. Něco mu ale na tom všem nesedělo. „Moment, tohle je tvoje práce? Já myslel, že léčíš duše." Vzápětí si uvědomil, že mu Weasley vlastně říkal, že umí léčit všechno. Přesto si nějak nedokázal představit, jak Vlad nějakému drakovi ošetřuje zraněný dráp. Kdovíproč se mu to zdálo pod jeho úroveň.

„Duch souvisí s tělem více, než bys tušil," opáčil tajemně. Dovedl Draca k ohradě, klepl hůlkou na jeden z kovových plíšků, jež tvořily obvod brány ve tvaru dračího ocasu. „Svou hůlkou bys to neotevšel. Poslouchá jen některé," vysvětlil mu, zatímco procházeli dovnitř.

Za klasickými dvojitými vraty Draco objevil prostor, kde to páchlo podobně jako na bradavické ošetřovně. Chyběla tu akorát lůžka. Místo toho však pod střechou ležel zelený drak a při odfukování mu šel z nozder dým. Zarazil se a polkl. Pak se však s nádechem vydal za krotitelem. Nevzal by ho sem, pokud by to bylo nebezpečné, ne? Ačkoliv... copak se práce s draky dala považovat za bezpečnou?

„Ale... jak souvisí křídlo s hlavou?" zajímal se zvědavě a poté, co viděl, že Vlad k dračici kráčí naprosto neohroženě, zatnul zuby a následoval ho.

Krotitel těsně před dračicí změnil směr, došel k jedné ze skříněk a vytáhl z ní misku s hnědou mastí, nad jejímž zápachem Draco znechuceně nakrčil nos. „Podívej," vzal misku k pacientce a ukázal na asi metrovou ránu na okraji jednoho z křídel, „to rănire není pšíliš velké. Uš se to docela zahojilo. Ale Gaia se pšesto stále bojí létat, protoše kvůli tomu spadla na zem."

„To mě nenapadlo," zamumlal napůl zahanbeně a napůl fascinovaně. Ukázal na šupiny a tázavě pohlédl na muže. „A já mám dělat co?"

„Pomůšeš mi to vetšít do její kůše. A sundej si rukavice." Sám si vylezl na dračí stehno a pohodlně se tam i s miskou usadil. Poklepal na místo vedle sebe.

„Já..." zaváhal. Co když se vzbudí a sežere ho? Neovládal ani žádné zaklínadlo, které by bylo co platné proti drakům. „Jsi si jistý?"

Vlad na něj pohlédl a vpil se mu do očí, čímž ho přikoval bez dechu na místě. Natáhl ruku. „Crede-ma," přikázal mu hlubokým podmanivým hlasem, z nějž mu přejel mráz po zádech. Tomu se nedalo odporovat. Prostě mu věřit musel.

~~~

Krásnou neděli! Tak co, už se vám Vlad zamlouvá víc? Já jsem za něj fakt ráda. Aspoň vzal Draca za něčím zajímavým. Já bych šla hned taky.

A musím říct, že ten jeho přízvuk mi dává zabrat. Snad pokaždé v té jeho řeči najdu něco, co jsem neušišlala. Tak kdybyste si náhodou všimli, dejte mi vědět.

No a napadlo mě... Mám docela hodně předepsáno. V draftu mi čeká cca 15 kapitol, takže... Co byste řekli na častější kapitoly? Třeba v neděli a ve středu? Nebo to chcete nechat jen na neděli, aby vám kluci vydrželi déle?

Mějte se krásně.

W.