Věnováno Padoska.

Draco upustil pytel, upadl na záda a rychle si zakryl obličej, aby si ho ochránil. Snažil se vykroutit a sbalit do klubíčka, ale něco ho zavalilo a bylo to tak těžké, že se nemohl ani hnout. Tlačilo to, tlouklo ho to do boků a do stehen. Do uší mu pronikalo mlaskání, funění a vrčení. Nedokázal se dostat pro hůlku. Srdce mu splašeně ubíhalo a ledový strach ho celého zmrazil. Chtěl volat na Charlieho, aby ho vysvobodil, ale dokázal jen vřískat. Cosi mokré a slizké se mu otřelo o ruku na tváři. Začal fňukat. Myslel si, že zemře.

„No tak, nechte ho," zvolal Charlie pobaveně a chytil jednoho ze tří dráčat, jež se na Draca vrhla, za křídlo. Odtáhl ho na stranu, rychle sáhnul do pytle a hodil mu kus masa, pak totéž udělal i s ostatními. Sklonil k Dracovi, který poté, co zátěž z jeho těla zmizela, opatrně rozevřel prsty a odvážil se otevřít oči. „Jsi v pohodě?" ptal se, podávaje mu ruku.

Zavrtěl hlavou a chytil ho, nechal si pomoct vytáhnout se do sedu. Všiml si, že z Weasleyho očí srší veselé ohníčky, zrudl a sklopil hlavu. Zatraceně, takový trapas! Absolutně nečekal, že by na něj mláďata takhle zaútočila. Nemohl aspoň zůstat zticha? „Mohl jsi mě aspoň upozornit," vyčetl mu nabručeně, zatímco se neohrabaně začal stavět na nohy. Zamračil se na dráčata a oklepával si uniformu.

„Promiň," omlouval se s úsměvem, „Netušil jsem, že budou hned za vratama a že se jim budeš tak líbit."

„Líbit?" rozčiloval se. „Chtěli mě sežrat!" Ukázal na draky, kteří už spořádali své porce a zvědavě natáčeli hlavy, vrčeli a přešlapovali z tlapy na tlapu, čekajíce na nášup. „Podívej, teď budou chtít zase!"

„Tak jim hoď maso," poradil mu Charlie a sotva zadržoval smích. „Chtěli si jen hrát, neublížili by ti. Jsou to ještě skoro miminka."

Draco vytřeštil oči. „Miminka?" vydechl zhrozeně. Vždyť byli velcí jako bernardýn. Mohl být rád, že ho neušlapali předtím, než by ho slupli.

„Jasně," přikývl Charlie, sáhl do pytle pro další kousek a zaměřil se na draka, který byl nejblíže. „Miu, popros," přikázal a zvedl maso nad hlavu. Oslovený dráček, jemuž šupiny hrály všemi odstíny červené, zavrtěl dlouhým ostnatým ocasem, postavil se na zadní a mírně se zakymácel, než pomocí složených křídel vyrovnal postoj. Burácivě zavrčel a z nozder vypustil dým. „Hodná holka," pochválil ji a pohladil po čumáku, než jí dal odměnu. Pohodil hlavou k Dracovi. „Zkus to se zeleným. Jmenuje se Gabi." Sám zatím nechal Miu jíst a přešel k třetímu, černému jako noc.

Draco skepticky koukl po zeleném a kousl se do rtu. Když se díval na Charlieho, zdálo se mu, že krmení je něco naprosto přirozeného, ale sám se na to necítil. Vždyť to monstrum mělo zuby delší než jeho vlastní prsty! Otřásl se, vzpomínaje na Klofana a jeho drápy. Sice tehdy hodně přehrával, přesto se v něm obava z kouzelných tvorů usadila a nechtěla jen tak zmizet. Na druhou stranu už se ztrapnil dost. Měl by ukázat, že není taková bačkora. Povzdechl si, zadíval se do oranžových očí zvířete a kývl hlavou.

Opatrně zamířil k pytli s masem. Drak, jako by na to čekal, udělal dva skoky a připletl se mu pod nohy. „No tak, počkej," vyhrkl s mírným zděšením a uskočil před jeho hlavou. Rychle sáhl pro pytel a trhnul s ním, aby jej dostal z dosahu, ale draka tím k sobě přitáhl ještě blíž. Začal mu strkat čenich do dlaně a dloubat ho do boku. S odvahou, kterou netušil, kde sebral, mu zubatou hlavu odstrčil, vytáhl maso a hodil ho co nejdál. S uspokojením sledoval, jak se po něm Gabi vrhl a pro jistotu si vzal do ruky několik kousků do zásoby. „Tak copak umíš?" ptal se, jakmile se aspoň trochu uklidnil. Drak vycenil zuby a vyplivl pár jisker. „Sakra!"

Charlie, který se střídavě bavil s ostatními dvěma draky, se znovu zasmál. „Nemusíš mít strach, ještě neumí chrlit oheň. A ty jiskry tě nepopálí," ujistil ho a hravě povalil černé mládě na záda. To roztáhlo pracky i křídla a nechalo si s vyplazeným jazykem drbat lesklé břicho.

„Nebojím se," odfrkl, ale neříkal úplnou pravdu. Cítil značný respekt a svačinu drakovi raději házel. „Jen jsem se lekl." Hodil do vzduchu další kousek a sklonil se pro další. Gabi toho využil, hlavou ho shodil opět na zem a začal ho očichávat. „Nech mě," prskal, ale hlas postrádal útočnost, za moment už se smál, protože to neskutečně lechtalo. A v tom si uvědomil, že je to vlastně zábava a začínal chápat, proč se pro tuhle práci Weasley rozhodl. Odhodlaně natáhl ruku a pohladil šupinatý krk a s úsměvem od ucha k uchu se na druhého muže ohlédl. „On přede!" vyjekl vyjeveně.

„Říkal jsem, že se jim líbíš," odtušil vesele. „A komu ne," zamumlal pro sebe tak, aby ho Draco neslyšel. Dál krmil dračí mláďata a pozoroval, jak se mladý kouzelník sbližuje s jedním z nich.

Ani jeden si nevšiml, že se vrata ohrady otevřela a dovnitř vstoupil Ben, který jejich nadšení nesdílel.