Když se Draco později v noci probral, cítil se mnohem lépe. S potěšením konstatoval, že už může bez problému dýchat, bok ho jen sotva trošku pálil a tvář mu přestala hořet, přestože v místech, kde mu drápy roztrhly kůži až do masa, cítil mírné pnutí. To už se však sotva mohlo počítat. Slyšel pravidelný dech vedle sebe a do nezraněné poloviny těla mu proudilo teplo. S potěšením nasál vůni, jež ho rozechvívala od prvního večera, kdy sem musel přijít. Zdálo se mu, jako by to bylo několik let, a ne pár měsíců.

Otočil se na bok, položil Charliemu ruku kolem pasu a opatrně se přitulil blíže. Nechtěl ho probudit, avšak krotitel okamžitě zamrkal. Věnoval mu lehce unavený, avšak přívětivý úsměv, jenž se odrazil i v blankytně modrých očích. Jiskřičky zřetelně vystoupily na povrch duhovek, vějířky vrásek okolo vnějších koutků se prohloubily.

„Jsi vzhůru," zašeptal Charlie, naklonil se k němu blíž a políbil ho. Jemně, opatrně. Nechtěl mu působit bolest, ale nemohl se udržet. Tak dlouho čekal, až se probudí, že z toho usnul. Zůstával však napůl v polospánku, aby neprošvihl ten moment, kdy procitne.

Draco se do polibku usmál, vpletl mu prsty do vlasů a dal mu rychle najevo, že nepotřebuje až tak jemné zacházení. Cítil se víceméně v pořádku, tak nebylo třeba se držet zpátky. Nekompromisně vklouzl jazykem do horkého vlhka druhých úst, užíval si nadšené odezvy a tiskl se k němu. Musel. Vlastní tělo jednalo za něj, natlačilo mu koleno mezi stehna druhého muže a rozbušilo srdce touhou. Věděl, že mu polibek nebude stačit; klín reagoval ještě dřív, než se vůbec pořádně oddal polibku.

Tak dlouho si odpíral jeho přítomnost a doteky kvůli poraněné hrdosti, že by si za to teď nafackoval. Potřeboval to dohnat. Měl dojem, že by si měli promluvit, ale to mohlo počkat. Teď považoval za důležitější se mu dostat pod oblečení a cítit rozpálenou pokožku pod svými prsty, na sobě i v sobě. Vyhrnul mu vršek nemocničního pyžama, začal hladit rozložitý hrudník a líbal ho jako o život. Jen nerad se na okamžik odtáhl, podíval se mu do očí a hledal plamének stejné tužby, jaká třímala v něm, připravená spálit všechno, co je trápilo.

„Vem si mě," zachraptěl a kolenem třel jeho rozkrok, který zřetelně cítil. Sevřel jednu bradavku mezi prsty a jemně ji mnul. Co na tom, že byli na ošetřovně. Podle tmy usoudil, že je noc, a podle ticha, že jakýkoliv jiný pacient skrytý za bílým závěsem prostě spí. A mohli použít tišící kouzlo.

„Jsi si jistý?" zeptal se krotitel vzrušeným hlasem. Dracovy doteky ho přiváděly k šílenství. Pod sebou ho ještě neuvěznil jen proto, že se obával, že ho poraní. Hladil ho jemně a něžně, přestože každá částečka jeho těla křičela po tom, aby se na něj vrhl. „Mohl bych ti ublížit."

Draco se usmál a zavrtěl hlavou. „Nemohl," špitl. „Ty ne..."

Charlie víc pobízení nepotřeboval. Sáhl pod polštář pro hůlku a vyslovil příslušná kouzla soukromí. Druhým Draca rovnou připravil. Neměli tolik času, aby riskoval, že to nestihnou. A vzápětí se skláněl nad ním, kradl si polibky, sundával přebytečné oblečení a hladově klouzal po jeho těle, jako by si chtěl zapamatovat každý nejmenší kousíček.

Nepotřeboval kondom. V čase, kdy s ním mladík nemluvil, si vyřídil všechny zdravotní testy a věděl, že je v pořádku. A protože neplánoval spát s nikým jiným minimálně po tu dobu, co budou spolu, rozhodl se nekazit si požitek ze vzájemné blízkosti. Pronikal do něj s citem, jenž se mu zrcadlil v obličeji a nenechal Draca na pochybách. Nemusel to vyslovit. Ani se na nějaká patetická prohlášení necítil. Místo toho mu dával svou lásku najevo každým dotekem, každým otřením rtů, každým přírazem, jímž se dostával do jeho nitra hlouběji. A to samé získával na oplátku.

Emoce v nich vířily jako jiskry nad zapáleným ohněm. Těla pokrývala vrstvička potu, která jim pomáhala se vzájemným dokazováním, co pro sebe znamenají. Křivdy předešlých dnů i návštěva rodičů byly zapomenuty. Zůstal jen okamžik, kterým napravovali všechny omyly, jichž se dopustili.

Ani jeden z nich netušil, jak dlouhé bude mít jejich vztah trvání. Nesešlo na tom. V téhle chvíli budoucnost neexistovala. Jen oni dva, spojeni v jedno tělo, v jednu duši.

Hodiny ukazovaly brzký začátek dalšího dne, když se Charlie rozhodl narušit příjemné ticho, v němž slyšel jen dech mladého muže, kterého držel v náruči. „Myslels to všechno vážně?" zeptal se tiše, zatímco hladil bok už skrytý zpět pod pyžamem. „Vážně tu chceš zůstat?"

Draco se mu zadíval do očí a usmál se. „Každé slovo," odsouhlasil vážně a zívl. „Ale chci bydlet v normálním domě. Nehodlám zůstávat v té hrůze ani o jeden den déle. Zařiď to," přikázal panovačně, avšak v očích mu plápolaly pobavené ohníčky.

Charlie se zazubil. „Vlad bude zklamaný, že zase zůstane sám."

Pokrčil rameny. „Pro mě za mě, může bydlet s námi. Nám jedna postel přece stačí."

„Tak to tedy ne," ozval se jeho hluboký hlas a rázně odtáhl plentu dávno zbavenou kouzel proti vyrušení. „Já chci mít svůj klid. Odmítám bydlet s dvěma –"

„Skvělý, že souhlasíš," zapředl Charlie a věnoval mu nevinný úsměv.

„Vždyť bys bez nás trpěl," zabroukal Draco pobaveně.

„La naiba," povzdechl si, posadil se k nim na postel a teatrálně protočil oči. „Budete vašit!" řekl nakonec výhrůžně.

Draco se uchechtl. „Charlie. Ode mě nechceš, věř mi."

Charlie přitakal: „Má pravdu. Au!" zasyčel a mnul si rameno, do kterého dostal úder od Draca. „Jen jsem řekl pravdu."

„To je jedno. Mohl jsi být milejší."

„Nebyl jsem před chvílí milý dost?"

Vlad si vložil obličej do dlaní a s mírným zoufalstvím pokrčil rameny. „Proč já...?"

KONEC

Hrozně dlouho jsem s ukončením bojovala. Chtěla jsem nějaký epilog, kde by bylo něco ve smyslu „happy ever after", ale čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím víc mi vycházel úplný opak. A protože nemám teď absolutně chuť na špatné konce, rozhodla jsem se to nechat otevřené. Tak si aspoň každý může vybrat, co je mu milejší a utvořit si to podle svého. Navíc si tak nechávám volná vrátka na nějakou případnou jednohubku do adventního kalendáře, nebo i jen tak. Tahle dvojice mě hodně zaujala a trochu upravila moje motto „Draco patří k Harrymu". OK, může patřit i k Charliemu (a samozřejmě k jistému parchantovi v Chuti, ale to je spoiler, tak to přeskočte).

Závěrem bych vám chtěla poděkovat. Takových hlasů a komentářů jsem nečekala ani v nejmenším, už proto, že to není až tak známý a vyhledávaný pár, ale i kvůli mému loňskému naprostému výpadku. Takže děkuji za to, že jste stále se mnou, hřeje to mé zmijozelské srdíčko.

Budu se na vás těšit zase u něčeho dalšího, i když nedokážu říct, kdy a u čeho. HP kapitolovku teď v plánu úplně nemám, akorát až budu mít víc casu, chtěla bych konečně začít s Chutí zkoušeného.

Zkrotit draca během pár dnů ještě doleju na AO3, takže tam bude k přečtení pro ty, co jim watt úplně nevyhovuje.

Mějte se krásně.

W.