32. kapitola
Věnováno veenika.
„Takže ty máš slabost pro blonďatý chlapečky?" popíchl ho Draco pobaveně a podrbal Gabiho pod bradou.
Charlie se na něj okázale nepodíval. Svědomitě krmil draky, kteří za poslední měsíce vyrostli alespoň o půl stopy. „Tak bych tomu úplně neříkal," odvětil upjatě.
„Ne? A jak tedy?" provokoval ho s hranou nevinností. „Vůbec tomu nerozumím, můžeš mi to vysvětlit?" Otočil se na draka a zazubil se. „Taky tě to zajímá, že jo, Gabi? Podívej, Charlie, Gabi to chce taky vědět," zasmál se, zvedl hlavu a zarazil se. Jak se k němu dostal tak blízko? Stál na půl kroku od nich. Nasucho polkl a snažil se vyznat v jeho výrazu, ale zdál se mu neproniknutelný.
„Přiznávám," začal odpovídat a mírně zaváhal, „že se mi líbí blonďáci, kteří jsou menší než já. Ale na chlapečky nejsem."
Draco se narovnal a ztratil se v modři jeho očí. „Jsme zhruba nastejno. Takže nejsem tvůj typ."
Potřásl hlavou. „Výška není všechno," pokrčil rameny, „i když pokud bys byl třeba o hlavu vyšší, už bych z toho na větvi nebyl." Opatrně natáhl ruku a ignoroval šťouchání šupinatého čumáku do boku. Dotkl se zrůžovělé líce. „Myslím, že takhle je to v pohodě, pro mě." Jemně ho pohladil a odvážil se k otázce: „Je to ale v pohodě pro tebe? Neměli jsme možnost spolu mluvit, tak..."
Dlaň na tváři příjemně hřála. Draco cítil, že se mu vlní rty do úsměvu. „Myslím, že je," souhlasil tiše a srdce se mu zatetelilo, když ho krotitel vzápětí políbil. „Jenom se mi nelíbí, že to ví Ben. Totiž... nechci, aby to proti tobě vytahoval."
„O Bena se starat nemusíš," uklidňoval ho, a protože se draci nehodlali nechat odbýt, s kroucením očí se jim opět začal věnovat. „Nic jsem mu nepotvrdil, takže jistotu nemá. A i kdyby měl, tak mu do toho nic není. Stačí, když si příště nařídíme budík."
Draco se zachvěl. Příště. Počítal s tím, že nějaké příště bude? Ano, vždyť to právě řekl. Tak nenuceně, jako kdyby spolu chodili. Byl tohle začátek vztahu? Dal se vůbec vztah začít v posteli? A o jaký vztah vlastně mělo jít? Spát spolu bez citů? Brát to jen jako vzájemnou přitažlivost? Proč se s každou další větou vždycky vyrojilo tolik otázek? „Stejně si myslím, že ti to dá sežrat," namítl tiše.
„Myslím, že to zvládnu," opáčil rozhodně a skousl si ret. „Je hezké, že se tak o mě staráš."
„Nestarám," odpověděl až příliš rychle. Bleskově nacpal svému dráčeti zbytek masa a začal mu házet klacek, který mu mládě nadšeně nosilo zpět. „Nestarám," hlesl si pro sebe. To nebyla starost. Jen nechtěl, aby se Charlie kvůli němu zbytečně hádal. To se určitě jednalo o úplně jinou situaci.
„Jaký je vlastně tvůj typ?" zajímal se krotitel, když se dostatečně nasytil rozpačitého mladíka. Nedělal si iluze, že by se mu trefil do vkusu, ačkoliv něčím ho nejspíš zaujmout musel. A toužil vědět čím.
Draco zamyšleně stáhl obočí a odhrnul si platinovou ofinu z čela. Tohle byla složitá otázka a nebyl si jistý, jak na ni odpovědět. Neměl moc zkušeností se vztahy všeobecně, navíc si do té doby vybíral dost povrchně. Možná i proto to nikdy nevyšlo. Zajímal se o postavení druhého ve společnosti. Jak vysoko byli otcové ve Smrtijedském kruhu. Vzhled posouval až na druhé místo. Pokud by si ale měl vybírat podle zevnějšku, jako první ho napadl Diggory. Určitě ne zrzavý Weasley, kterého by tak akorát zneužil na čištění bot.
To mu však říct nehodlal. Teď už věděl, že se choval jako idiot. Už ho tu ze sebe i několikrát udělal a nepotřeboval to zopakovat. A nechtěl ho ranit. „Asi nemám úplně vyhraněný vkus," začal zeširoka. „Každý, s kým jsem něco zkoušel, vypadal jinak," doplnil pravdivě.
„Někdy je to výhoda," konstatoval, aniž by k tomu něco dalšího dodal. Protáhl se, popadl prázdný pytel a podíval se na hodinky. „Za chvíli bude padla. Myslím, že máš ještě Vladovi pomoct s Gaiou?" Draco přikývl. „Vezmu tě tam. A pak domů. Mám hlad jako drak."
Kdovíproč měl mladík z lesku modrých očí pocit, že vůbec nemluví o jídle.
Nazdárek. Tak to vypadá, že by jim to mohlo fungovat. Musím říct, že veselý Draco, který Charlieho popichuje, mě baví. Tak vás snad taky. Teď jim hlavně držte palce, ať se nic nepos...
Krásný víkend, zlatíčka.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro