Věnováno Paeonia01.

Otázka mezi nimi visela. Draco netušil, co měla znamenat. Na co se ho to vlastně ptal? Zda smí pokračovat v líbání? Nebo něco víc? Chtěl něco víc? A chtěl on sám postoupit dál? Zrovna teď? Každá buňka Dracova těla přímo křičela o doteky, ale mozek váhal. Kam to nechat zajít? Vyspat se s ním? Co pak? Pokračovat v tom? Jednou si užít? Mít vztah? Měl by vůbec Charlie zájem o nějaký vztah? Až příliš otázek mu zatemňovalo zdravý úsudek. Krotitel se nehýbal, zůstal rty u jeho ucha a mohl tak poslouchat jeho křečovitý dech. Mrazilo ho z toho.

Zabouchl pomyslné dveře a zastrčil pochybnosti do nejhlubšího koutu podvědomí. Přestal přemýšlet o tom, co by se mohlo stát. Charlie tu byl teď. A on si to chtěl užít bez ohledu na následky. Místo odpovědi zvedl nohy, překřížil je muži za zadkem a přitáhl si ho blíž k sobě. Odezvy se dočkal prakticky okamžitě.

Charlie smazal vzdálenost, jež dělila jeho rty od Dracova ušního lalůčku. Políbil jej, vzal do zubů a jemně skousl. Velkýma rukama na sebe tiskl štíhlé tělo a z jeho zasténání se mu zježily chloupky na zátylku. Chtěl ho. Hned. Teď a tady. Tvrdě. Živočišně. Vášnivě. Dlouho potlačovaná touha mu téměř zatemnila racionální myšlení. Jen vzdáleně si uvědomoval, že by asi nebylo vhodné si ho vzít na kuchyňské lince, přestože Draco nevypadal, že by s tím měl problém.

Tak to však nechtěl. Neprahl po rychlovce, se kterými měl víc zkušeností, než aby o nich vyprávěl. Ne, toto si chtěl vychutnat, jak se patří. Nebral Draca jako úlet. Něco k němu cítil a přál si, aby se ta náklonnost mohla projevit a sílit. Doufal, že to mladík vnímá alespoň trošku podobně, ale moc na to nespoléhal.

Nepromluvil. Nechtěl narušit tu křehkou atmosféru. Bál se, že kdyby vyřkl byť jediné slovo, všechno by se rozpadlo na tisíc střepů. Pohlédl mu do očí a políbil ho. Něžně. Dlaněmi doputoval k oblinám jeho pozadí a vsunul je pod něj. V očích se mu objevily čertovské ohníčky a zazubil se. Zvedl ho a usmál se nad Dracovým nečekaným vyjeknutím.

Odnesl si ho do postele, položil ho do peřin. Chvíli se na něj díval, hltal ještě zahalené tělo pod sebou a chvěl se očekáváním. Draco se kousal do rtů a nervózně čekal, co se bude dít. Ten neklid Charlieho dráždil, vzrušením sotva zvládal normálně dýchat. Toužil z něj všechno strhat, zasunout se do něj a ošukat ho do bezvědomí. Dnes ale ne. Dnes byl odhodlaný ho opečovat jako nejdražší klenot, jímž Draco ve své podstatě proti němu byl. Potřeboval mu dát najevo, že mu nechce ublížit a že jej nehodlá využít.

Vytáhl hůlku z kapsy, jedním mávnutím spojil obě postele v jednu. Zajistil domek, aby se nestalo, že by jim někdo pokazil soukromí. Nadechl se a uzamkl Draca ve svém pohledu. Četl v jeho očích to, co potřeboval, když se k němu skláněl. Tužbu, obavy, city. Důvěru. Důvěru zkroceného dráčete. Jestli doteď o něčem pochyboval, v této chvíli ho to přešlo. Skočil do toho po hlavě. Vrhl se na jeho ústa, jako se tonoucí chytá čehokoliv, co by ho mohlo zachránit.

Charlieho nemohlo spasit nic. Bývalý Smrtijed jej k sobě připoutal, aniž by to vůbec tušil. Krutý paradox. Krotitel byl zkrocen dřív než drak. Ale vůbec mu to nepřekáželo.

Ahoj. Slibuju, že další sekání už nebude. Teda doufám. Znáte mě. Každopádně... Včera jsem napsala 50. kapitolu. A furt není konec. Ale přes 60 nepůjdu. Cílová rovinka se blíží!

Mějte se krásně!

W.