Věnováno kajapechy.

Draco semkl rty a jen sotva zabránil vlastní paži, aby automaticky nesáhla po hůlce. Ohrožení bystrozora v zácviku, nebo co to teď Potter vlastně byl, by mu rozhodně nepřilepšilo. Zůstal raději mlčet, jen kývl na znamení, že o něm ví. Ať si klidně myslí, že ho tím zdraví.

„Vážně, Malfoyi, pozorovat tě při práci je úplná pastva pro oči," pokračoval Potter dál, jako by si povídal se svým kamarádem. „Narostly ti svaly, co?"

„Nepochybně," opáčil hladce. „Taky bych se na tebe vydržel dívat, kdybys makal jako domácí skřítek."

Rozesmál se. „Jsem ti právě složil poklonu, jestli sis nevšiml," vysvětlil mu pobaveně a povytáhl obočí. „Ale ty jsi o svý naprostý dokonalosti přesvědčenej i beze mě, že jo."

Draco nenáviděl ten provokující pokřivený úsměv. Už ve škole mu pil krev, zvlášť když k tomu Potter vykulil oči a snažil se tvářit jako neviňátko. Teď už se aspoň nepřetvařoval a rovnou ukázal, že je arogantní zmetek, který si potřebuje dokazovat, že srazil Malfoye na kolena. Kdyby se tvářil aspoň normálně, tak by mohl cítit nějaký vděk za to, že mu pomohl, ale takto si ho sice uvědomoval v hlavě, avšak nedokázal ho skutečně cítit. Na to ho nesnášel až moc dlouho.

„Jestli se mě snažíš vyprovokovat, tak se ti to nepovede," ujistil ho Draco chladně. „Proč jsi tady? Přijel ses jen pokochat, jak mi to jde, nebo snad čekáš, že ti padnu okolo krku a budu ti děkovat, že jsem se díky tobě nedostal do Azkabanu?" Ušklíbl se. „No, tak ti děkuju, ale zapomeň na to, že bych se tě chtěl vůbec dotknout, Pottere."

Ve smaragdových očích na moment problesklo podráždění a zdálo se, že Potter zvažuje, co přesně odpovědět. Odlepil se od ohrady a pokrčil rameny. „Hele, Malfoyi, budu k tobě upřímnej. Tvůj případ je něco jako moje závěrečná práce, aby mě uznali za plnohodnotnýho bystrozora. Respektive, oni mě uznaj tak jako tak, ale plusový body navíc se hoděj vždycky. Tak jsem si přišel zkontrolovat, jestli se chováš jako hodnej kluk."

„Jak jinak," odfrkl, natáhl se zpět pro bundu a oblékl se. „To se asi budeš muset zeptat jiných. A kdybys byl tak hodný, tak mě nezdržuj. Mám práci." Otočil se k němu zády. Vytěsnil to neskutečné ponížení, které cítil, když popadl lopatu s kolečkem a začal s tím šlapat do kopce. Hlavně co nejdál od Pottera. Nechtěl s ním mluvit, nechtěl na něj hledět, nechtěl cokoliv slyšet. Odolal pokušení se zeptat na rodiče. Vrátil se prostě k práci, aniž by se na něj otočil. Až s plným kolečkem se podíval na okraj pozemku a oddechl si. Byl pryč.

***

„Harry!" zvolal Charlie s úsměvem přes celou tvář, zabezpečil kouzlem ohradu, před níž na něj čekal, a vyběhl k němu, aby ho objal. „Co ty tady?"

„Přišel jsem si popovídat," odvětil s pokrčením ramen.

„Zajímá tě Draco, hádám?" vytušil, sundal si rukavice a pobídl ho, aby s ním kráčel směrem k domečku.

„Nejen on, ale jsem tu hlavně kvůli němu. S tvým vedoucím jsem už mluvil, zbejváš mi ty," souhlasil a zarazil se, jakmile ho Charlie pozval do chatky. „To si děláš srandu," vydechl nevěřícně, těkal očima všude kolem a o okamžik později se začal smát. „Pro Merlina, dal bych cokoliv za to, kdybych ho viděl ten první den." Charlie neodpověděl a dal vařit vodu na čaj. „Jak to, že jste tady? Tys přece bydlel jinde, ne?"

„Ben to považoval za přínosné a mně na tom nesejde," odvětil suše. „A Draco si rychle zvykl. Neměl na výběr. Cukr?"

„Jo, díky. Nějak se mi nechce věřit, že by si zvykl jen tak," opáčil. „Vždyť oproti tomu jejich sídlu je tohle stěží přístěnek na košťata."

„Vysvětlil jsem mu to." Nalil čaj do šálků a nechal je levitovat ven. Harry zakouzlil a připravil jim stůl a dvě židle. „Není tak ztracený, jak bys čekal. Naopak mě překvapil. Chová se slušně a nedělá problémy. Taky jsem to čekal horší."

„Má něco za lubem," zabručel skepticky.

„Pokud ano, tak to velmi dobře skrývá." Naklonil se k němu blíž a položil mu ruku na rameno. „Podívej, Harry, já vím, že mu nevěříš. To chápu. Vlastně kromě mě a Vlada mu nevěří prakticky nikdo. Ale upřímně – jak moc dobře ho znáš?" povídal naléhavě. „Víš o něm jen to, že je z bohaté rodiny, že je namyšlený, arogantní a rozmazlený. Ale ve skutečnosti je to spíš jenom póza. Nebuď zaslepený dětskou nenávistí." Stáhl ruku zpět a viděl, že poslední větou ťal do živého.

„Vidím, že měl vážně kliku, že ses dobrovolně přihlásil," poznamenal po chvíli mlčení. „Nikdo jinej by tu trpělivost neměl."

Charlie se krátce zasmál. „Bez trpělivosti draka nezkrotíš." Ani Draca.