Věnováno az72263446.

Dny ubíhaly v otravném stereotypu, který se příliš nenarušoval. Ráno vstát, odklízet bahno, které se po několika bouřkách snad zdvojnásobilo, oběd, pokračování v nekončící práci, krmení dračích mláďat a domů. Ubíjelo ho to. Chyběla mu nějaká aktivita, již by mohl dělat jen proto, že to chtěl. Co by dal za to, kdyby si mohl zalétat, nebo si zajít na večeři do restaurace, nebo si aspoň ve vzácných chvílích úplného volna číst dopisy od matky.

Ne, že by snad byl Weasley špatný společník. Naopak den po dni zjišťoval, že je vlastně jeden z nejpříjemnějších a nejupřímnějších lidí, co kdy poznal. Možná to bylo i tím, že doposud považoval za přátele jen potomky dalších Smrtijedů, kteří v oblasti přátelství stáli za stejnou zlámanou hůlku jako on sám. Krotitel mu postupně otevíral oči a ukazoval mu pravé hodnoty života, což se mnohdy neobešlo bez dohadů, zvýšených hlasů a uražení se na obou stranách. V takových chvílích Draco obvykle prchl někam, kde by skryl červené líce, splašené srdce a roztřesené ruce.

Dával si pozor, aby se ho příliš nedotýkal. To, jak sebou trhl, když si k němu přisedl, Draca pálilo i po třech měsících. Ale to, že mu při každém náhodném doteku srdce vyletělo do krku, v podbřišku mu cukalo a ježily se mu chloupky i tam, kde je neměl, ho vyloženě ubíjelo a frustrovalo najednou. Mnohokrát v noci ležel v jejich maličké ložnici, málem na dosah od Charlieho, a snil o tom, jak natáhne ruku, spojí ji s druhou dlaní a nechá se přitáhnout do objetí, při němž by neskončilo. Představoval si, jak by Charlieho silné ruce klouzaly po jeho těle, objevovaly všechna skrytá místa, laskaly je a spolu s hříšně vykrojenými rty by o ně pečovaly. Toužil po tom, aby totéž mohl oplácet, ochutnávat ho, stát se kapkou, která ho provokovala pokaždé, když se Charlie vysprchoval, svým stékáním po obnaženém hrudníku. Při stavění vzdušných zámků však vždy skončil stejně mizerně – nadržený bez možnosti se uvolnit a splnit si své sny.

Jediné příjemné změny ve stereotypu představoval Vlad, který se rozhodl, že ho bude učit rumunsky. Chodil za ním nepravidelně podle toho, jak měl zrovna čas, takže některé lekce probíhaly za Dracova pilného odvážení bahna. Ze začátku se cítil trapně, ale nakonec to hodil za hlavu. Vlad si z něj neutahoval, ani nijak nedával najevo, že by tu práci považoval za podřadnou. A Dracovi to naopak lépe ubíhalo.

Postupně začínal chápat, co Charlie myslel tím dračím psychologem. Rumun měl v pohledu něco, čemu nerozuměl. Jakmile se jejich oči setkaly, Draco musel vynaložit veškerou vůli na to, aby se dokázal odvrátit. Nehleděl mu do nich rád, neboť se cítil obnažený až na dno své duše. Měl neodbytný dojem, že přesně věděl, na co myslí, přestože nevnímal, že by se pokusil nitrozpyt použít i na něj a rozhodně se nechoval tak, jako by to to skutečně věděl. A kdovíproč se mu zrovna v těch okamžicích, kdy se onyxové oči vpily do jeho, na mysl přicházely postelové hrátky s Wealseyem. Nanejvýš trapné, hlavně to zrudnutí v téže vteřině.

Toho podzimního dne, kdy Draco uvažoval nad časem zde stráveným, se nebe pyšnilo azurově modrou barvou a slunce pálilo jak na vrcholu léta. Nechápal, že místo té mazlavé břečky neodklízí prach. Slunce by mělo všechno vysušit, ne? Skoro podezíral Bena, který na něj stále hleděl spatra, avšak po tom prvním incidentu s Charliem si ho příliš nevšímal, že kouzlem zavlažuje pozemek. Za tři měsíce zvládl zhruba polovinu výběhu. A byl si jistý, že do zimy to nestihne celé. Jen doufal, že nebude muset pokračovat, až bláto zmrzne.

Zastavil se u spodní části výběhu, otřel si zpocené čelo a sundal si bundu z dračí kůže. Pověsil ji na ohradu a nechal lehký vánek, aby mu osvěžil opálené ruce v úzkém bílém tričku bez rukávů. Měl žízeň, sáhl po láhvi s vodou, již měl položenou u vrat, napil se a část vody si nalil do dlaně. Opláchl si tvář a krk a vydýchával se, než se bude muset znovu pustit do práce. V tom se mu zježily chloupky na zátylku. Někdo za ním přišel. Že by Vlad? Nebo Weasley? Nikdo jiný za ním nechodil. S ostatními muži a ženami se maximálně zdravil. Otočil se a úsměv, kterým chtěl dát najevo, že návštěvníka rád vidí, mu zmrzl na rtech.

„Ta fyzická práce ti svědčí, Malfoyi," prohlásil Potter, ležérně se opřel o ohradu a pobaveně se zašklebil.       

Ahojky!

Tak co, kdo čekal, že se tady objeví i Harry? Copak tu asi chce? A jak se Draco zachová? Podělte se o své teorie, jsem na ně zvědavá.

Jinak doufám, že vám z toho lockdownu nehrabe (mně už celkem jo, takže se mi v hlavě začínají honit naprosto šílené nápady na povídky). Už je to dlouhé a teda byla bych ráda, kdyby se to už konečně nějak stabilizovalo a my mohli konečně vyrazit pořádně ven.

Mějte se krásně a dávejte na sebe pozor. ♥