Nefertiti seděla na svém místě v kabinetu a hleděla na popraskaný krystal, který zbyl po jejich boji s Neko-matou. Nejen, že už v něm nebyla magie její mladší sestry, ale rovněž byl poškozený vzhledem k tomu, kolik energie pomohl vsát. Vydechla „Hádám, že každý boj si žádá oběti..." pošeptala si sama pro sebe.

„Hej..." z jejího přemýšlení ji probudil Longwei, který ji položil ruku na rameno „to s tím náhrdelníkem mě moc mrzí..."

Žena zavrtěla hlavou „Byla to jen mála daň za to, že se nám povedlo zachránit všechny studenty a obyvatele města..." pousmála se.

Učitel položil na stůl řetízek s modrým křišťálem „Je to něco podobného, jako co jsi používala doteď..." ještě předtím, než to stihla jeho kolegyně odmítnout, dodal „ta stařena, kterou jsme tehdy potkali ve městě, mi to dala, že je to speciálně pro tebe..."

„Eh?" vzala to do rukou a chvilku si ho prohlížela, než se zeptala „Nandáš mi ho?"

Longwei s kývnutím pomohl nandat Nefertiti nový náhrdelník. Podíval se na ni, přičemž si všimnul, že jeho kolegyně měla zavřené oči, zatímco si držela modrý krystal. Polknul „Tak... tak co?"

Červnovláska se na něj podívala a tiše se zasmála „Samozřejmě, že nic necítím..." snažila se působit klidně, ale učitel na ni mohl vidět smutek, který se tím snažila zakrýt. S výdechem si stoupnul před ní a do rukou chytil krystal, aby do něj dal trochu své energie.

Nefertiti to zarazilo. Podívala se na křišťál, který vzala do ruky a ucítila, jak z něj jde příjemné teplo, které ji hřálo u srdce. Pohlédla na Longweie, který se nervózně podrbal po hlavě „Není to energie tvojí sestry, ale..."

Učitelka se tentokrát už upřímně usmála „Děkuju..." z očí ji steklo pár slz „je to příjemně hřejivý pocit..."

Muž vydechl a něžně ji otřel tvář „Doufám, že tě budou tyto hřejivé pocity provázet dlouho..." chtěl by ji toho říct mnohem víc, ale nebyla to vhodná chvíle, nebo spíše nechtěl využít slabosti jeho kolegyně.

Nefertiti přikývnula, než se otočila k oknu, aby si mohla povšimnout obrněného policejního vozidla. Okamžitě od něj odvrátila hlavu „Co takhle si dneska zajít na večeři? Po všem tom stresu..."

Longweie to překvapilo, ale nakonec s úsměvem přikývnul „Ani nevíš, jak rád..."

Tři studenti seděli na střeše a poklidně jedli ovoce. Tento jejich malý piknik působil jako oslava úspěchu a jejich přežití. Baldur, který seděl opřený o plot, utrpěl pár odřenin a popálenin ruky, kterou měl stále v chladivých obvazech. Trochu ho bolelo s ní hýbat, takže se o ni nechtěl příliš opírat. Victoria a Elizabeth na tom byly naštěstí o trochu lépe s tím, že utrpěly pouze pár odřenin. Blondýn byl naprosto spokojen s výsledkem, protože to vždycky chtěl. Chránit osoby, na kterých mu záleží, přesně proto se naučil kouzlit. Poklidně se podíval směrem dolů a všimnul si, že ozbrojení muži odváděli Hikari a Kami „Oh... ta žena se ti vážně podobá Victorie..." pronesl klidně. Skutečně tam stála stříbrovlasá žena, která vypadala, že něco domlouvá s ředitelem. Vydechl „Musím se naučit používat to zaměřovací kouzlo i na druhý oko..."

Victoria si rychle stoupnula ze svého místa a podívala se přes zábradlí na střeše „To je...!" ohlédla se rychle na Elizabeth, která jako kdyby mohla číst její myšlenky, odložila svoje ovoce a vzala do ruky nůž. Řízla se jím do dlaně, než ji nastavila ruku. Dívky před chlapcem okamžitě zmizely, mohl je sledovat a jít dolů, ale znělo to pro něj jako příliš námahy. Opět se podíval dolů, aby je tam mohl spatřit, pokrčil rameny a pokračoval ve svém jídle, beztak to byla soukromá záležitost.

Victoria nevěřícně hleděla na ženu před sebou, netušila, že ji tady uvidí. Většinou měla na starosti mnohem vážnější věci, než přebírání zločinců, kteří už byli dávno chyceni. Náhle dokonce slyšela vlastní jméno „Jak je na tom Victoria? Ve všem tom rozruchu jsem se s ní nemohla spojit..." pronesla ustaraně.

„M...mami..." řekla tiše první.

Žena se rychle otočila na svoji dceru „Victorie..." roztáhla ruce „pojď sem...." Dívka na nic nečekala a okamžitě svoji matku objala „Tolik jsem se o tebe bála, ale když jsem slyšela, co všechno jsi zvládla..." pošeptala tiše její máma „jsem na tebe tak pyšná..."

Victorii to zarazilo, ale o to šťastnější se cítila „Já... nebyla jsem sama, pomohla mi i Baldur a Liz..."

„Liz?" vedoucí ozbrojených sil udělala pár kroků zpět a až teď si pořádně všimnula dívky, která stála opodál a nervózně přešlapovala na místě. Elizabeth... malá holčička, která si k nim chodila hrát, vyrostla a nyní začala připomínat její mrtvou matku. Chytila si ústa a pomalu došla k studentce „Elizabeth..."

„Dobrý den..." pozdravila nervózně dívka.

Žena to chápala, přeci jen i ona se podílela na chycení jejích rodičů „Tolik..." vydechla „tolik se ji podobáš..." pohladila dívku po hlavě „tvojí matce."

Na tváři Elizabeth se vytvořil drobný úsměv „Děkuju...."

Victoria došla za oběma a chytila svoji kamarádku kolem paže „Liz zahrála velkou roli v chycení těch dvou... taky mi zachránila život, i když jsem na ni byla ošklivá... tak se na ni nedívej jinak kvůli chybě jejích rodičů..."

„Já vždycky věřila, že její rodiče za nic nemohli..." řekla vážně „tvoji rodiče do té doby byli s námi v neustálé spolupráci a mockrát nám pomohli s úkoly. Věřím, že otevřeli nějakou knihu, která je ovládla... ostatně by to nebyl první přípa..."

Náhle ji přerušil člen bezpečnostní jednotky „Madam! Volali z ústředí, že prý je zde další naléhavý případ a..."

Žena muže rukou zastavila a vydechla „Budu muset jít..." dala Victorii pusu na čelo a tiše řekla „jsem na vás dvě pyšná..." poté se opět otočila na svého podřízeného a spolu s ním odešla.

První se podívala na Elizabeth, která měla na tváři velký úsměv. Ani nic neřekla, nakonec se spolu dívaly, jak ozbrojené vozidlo se zajatými dívkami odjelo. Každá sice nejspíš z jiného důvodu, ale atmosféra mezi nimi byla stejná, obě byly šťastné a hlavně pyšné. Victoria se ohlédla na svoji kamarádku „Tak co půjdeme?"

Elizabeth se ušklíbnula „Jasně! Nechaly jsme Baldura na střeše, musíme ho vyzvednout!" obě se smály a připraveny pokračovat v jejich školním životě, se teleportovaly pryč. 

Poslední kapitola je tady. Zveřejňuju ji už dnes, protože se o víkendu a tento týden už na internet nedostanu. Jako vždy za dva týdny zveřejním doslov spolu s odpověďmi na případné dotazy, takže se nebojte ptát na mě, nebo na příběh.