Baldur se probudil a cítil ohromnou bolest, nebyla ale oka nýbrž jeho krku a zad. Zvedl se a otřel si jedno oko spolu s obvazy „Oh..." rozhlédl se kolem. Poznával to tam, byl u Victorie v pokoji. Podrbal se po hlavě, asi by měl jít do ošetřovny.

Nahmatal kliku, ale ještě předtím než otevřel dveře, zaslechl varovný hlas „Být tebou bych ty dveře neotvírala..." pošeptala Elizabeth, která už byla převlečena v uniformě. První ležela ještě v posteli a pochrupovala „do ošetřovny půjdeme, jakmile se Viky vzbudí..." Blondýn trochu znervózněl, ale nakonec přikývl a pouze se začal protahovat.

Všiml si, že jeho kamarádka se nahnula ke spící dívce a dala ji elektrický šok. Oba dva otevřeli překvapením oči dokořán. Stříbrovláska si rychle sedla a ohlédla se na černo-bělovlásku „Proč?" prostě se zeptala „Já tě taky budím normálně, když spíš..." zaskučela držíc si místo, kde dostala ránu.

„Oh, pardon..." druhá se sice omluvila, ale vůbec nevypadala, že ji to mrzí. Kvůli svému velkému úsměvu dokonce působila, že si to užívá „Jen že Baldur se probudil a asi bychom ho měli vzít do ošetřovny, co nejdřív..."

„Ale musela si mě budit takhle... stačilo se mnou takhle zatřást..." vydechla dívka. Chtěla se začít převlíkat, ale naštěstí si uvědomila, že se na ni Baldur celou dobu díval „Můžeš se prosím otočit..." požádala ho. Chlapec se omluvil a rychle tak udělal, ale začalo ji znervózňovat i to, jak se na ni dívala její kamarádka. Nebylo to tak, že by se s ní předtím nepřevlíkala, ale teď to vypadalo, že ji vyloženě pozoruje „Ty taky..."

„Pravda! Aby si Baldur nepřipadal ukřivděn!" řekla rychle Elizabeth a otočila se „Ale chvátej..." první přes sebe rychle přehodila uniformu a trochu se upravila, než všichni tři zamířili do ošetřovny. Blondýn byl ještě docela unavený, takže šel pomalu, ale děvčata na něj nechvátala. Přizpůsobila se jeho tempu a v klidu s ním klábosila „Teď jsme jednooký gang!" řekla vesele druhá.

„Já nemám zraněné oko trvale..." zareagovala Victoria a chytila si obvaz, který ji stále kryl půlku obličeje „i když nevím, za jak dlouho se to zhojí..."

„A ty máš oči obě..." doplnil dívčinu námitku třetí s úsměvem „proč vůbec nosíš tu pásku?"

Černo-bílovláska se zastavila a pohlédla do země „Liz?" stříbrovláska si toho okamžitě všimla a šla za ní. Nepoužila teď na ni snad Hikari nějaké kouzlo ne? Toho by si určitě všimnuli.

Druhá se začala smát, bylo to trochu děsivý, ale po chvilce přestala „Proč stojíte?" zeptala se „Jdeme dál..." a pokračovala dál neodpovídajíc na chlapcovu otázku. Blondýn se ohlédl na první, třeba ta by mu mohla poskytnout odpověď, jenže pouze pokrčila rameny. Její kamarádka sice nebyla populární, když spolu ještě chodily do stejné školy, ale rozhodně nebyla šikanovaná, alespoň ne dokud se nestala ta katastrofa s jejími rodiči. Nikdo si ale nikdy nedělal legraci z jejího oka „Dělejte..." popohnala svoje spolužáky, aniž by měla v plánu se účastnit jejich němého rozhovoru.

Když došli do ošetřovny, tak tam už stál Longwei a čekal na ně. Měl ruce překřížené na prsou s tím, že si dával pozor, aby jedna jeho dlaň nebyla vidět „Čekám tu na vás už od včerejška..." řekl chladně.

Baldur si sedl na lůžko a sundal si provizorní obvaz „Vy mě ošetříte?" zeptal se.

Muž uskočil, když viděl prázdný důlek „Proboha, co se stalo?" pak ale zavrtěl hlavou „Nejsem tady od toho, abych tě ošetřil, ale abys mi řekl o včerejšku..." pronesl a pak pohlédl na Elizabeth „a rovněž chci vědět, proč..."

„...Jsem včera dala na dveře tu past? Co když by na nás Hikari zaútočila? Nechtěla jsem riskovat," řekla dívka s úsměvem „Belzebub vás měl varovat, abyste se toho nedotýkal. Bolelo to hodně?"

Poslední otázka učitele zaskočila, studentka vypadala vážně děsivě. Odkašlal si „A proč jsi Baldura nevzala prostě rovnou do ošetřovny..."

„Bylo docela pozdě, a jaká šance by byla, že by tu někdo byl, navíc... Hikari se teď pravděpodobně umí už taky teleportovat, takže by nás mohla dostat a pokoj Viky je jediné místo, o kterém jsem si jistá, že se tam teleportací nedostane..." po vysvětlení se za druhou objevil Belzebub a něco ji pošeptal do ucha „Skvělé," zareagovala „a teď když mě omluvíte, tak někdo na mě čeká. Vy dva zůstaňte tady spolu, za chvíli jsem zpátky," s těmito slovy zmizela z místnosti.

„Liz?!" Victoria rychle vyskočila „Říkala jsi, že se budeme vždycky držet spolu!" zvolala, jako kdyby ji mohla slyšet. Věděla ale, že je to zbytečné, takže pouze překřížila ruce na prsou a naštvaně si sedla na lůžko. Kamarádka ji dokonce donutila zrušit to sledovací kouzlo, takže neměla ani tušení, kde je.

„Slečno Nefertiti!" pozdravila učitelku Elizabeth ve třídě, kde do té doby měly vždycky doučování „Jak jste se vyspala?"

Učitelka se zasmála „Spala jsem déle, než bych čekala..." pak ale zvážněla „ale slyšela jsem od Hanse, že se někdo vloupal k té dívce do vězení a taky, že se dozvěděl od ní informace..." tvářila se sice přísně, ale ve skutečnosti byla docela pyšná. Vězenkyně neutrpěla žádná viditelná zranění, ale černo-bělovláska byla schopná z ní nějakým způsobem získat informace, což byl perfektní stav.

„Baldur a Viky mi dost pomohli," ušklíbla se dívka „i když mi je líto, že jsem nedávala dostatečný pozor na Baldura a on teď přišel o oko..." vydechla, než se ale zase usmála „ale teď jsme jednooký gang! I když oni to nechtějí přiznat..."

Nefertiti přikyvovala, i o tomhle slyšela. Řekl ji to Longwei, když mu musela obvazovat ruku „Ale mám podezření, že ty oko za tou páskou pouze schováváš že?" nakonec řekla poklidně černovláska „Proč ji vůbec nosíš?" zeptala se a něžně se dotkla pásky překrývající její oko.

Elizabeth sebou cuknula a uhnula hlavou „To... To..."

Žena vydechla „Můžeme udělat výměnu, já ti řeknu něco o sobě a ty mi řekneš, proč si schováváš to oko, dobře?" usmála se a přiblížila se k druhé, která stála na místě „Začneš ty, nebo mám začít já?"

„Začněte vy..." zareagovala studentka „řekněte mi, proč zrovna já... koho vám připomínám..."

Učitelka začala dívce sundávat pásku a přitom ji odpovídala na otázku „Kdysi tu byla studentka Lotfie, kterou mi připomínáš a kupodivu Lotfie mi připomínala moji mrtvou sestru..." věděla, že tahle odpověď nebude stačit, tak to začala rozvádět „Moje sestra měla zemřít se mnou, zatímco Lotfie byla jednou vážně zraněná, když Longwei uspořádal zase jeden z jeho bojů. Lotfie nebyla příliš populární, byla dvacátá a nerada se věnovala útočné magii a celkově bojům se zbraněmi. Přesto jsem ji jednou řekla, ať se účastní nějakých Longweiových hodin..." Nefertiti se úspěšně povedlo sundat dívce pásku „z nějakého důvodu si Longwei myslel, že by bylo zajímavé, kdyby se utkala první s dvacátou... on ji nešetřil a tak přišla o ruku, oko a byla i jinak vážně zraněná. Pak se školou skončila..." vydechla a smutně se usmála „nechápu, proč si to oko schováváš, je nádherné," řekla, když si mohla řádně prohlédnout Elizabethino žluté oko s vertikální rohovkou.

Studentka vydechla a udělala pár kroků od ní, aby si mohla sednout na nejbližší lavici „Když jsem přestoupila z kouzelnické školy na čistě lidskou, tak mě začali šikanovat kvůli mému vzhledu. Kvůli žlutému oku po tátovi a bílé části vlasů po matce..." pousmála se a prohrábla si bílou část svých vlasů „té jsem se ale nemohla vzdát. Každopádně mi tu pásku pak vyrobil Belzebub. Vidím přes ni zcela normálně, ale nikdo jiný nemůže pořádně vidět moje oko..."

„To mi je líto..." je smutné, že si musela něčím takovým projít.

Dívka se ale pak začala smát „Nemusíte se bát, když mě Belzebub naučil kouzlit, tak jsem jim to všechno vrátila..." ušklíbla se „a pak už si na mě nikdy nikdo nedovolil ani šáhnout, báli se na mě jen podívat..." náhle ale vypadala, jako kdyby si na něco vzpomněla. Rychle se teleportovala za Nefertiti, aby si mohla opět vzít svoji pásku „Měla bych se vrátit zpátky, už jsem tu strávila docela dost času..." rychle si ji nandala.

„Tady si tě nikdo nebude dobírat..." řekla Nefertiti.

Elizabeth se zasmála „Ale to bych pak neměla svůj jednooký gang!" pak ještě dodala „A mimochodem... jsem si jistá, že jsem silnější, než vaše bývalá studentka, takže se nemusíte bát. Mně se nic nestane," a s těmito slovy se teleportovala pryč.

„U Atona!" učitelka vykřikla, než si s výdechem sedla na lavici. Podívala se z okna a usmála se „Já vím..." a s těmito slovy si chytila přívěšek na krku, ve kterém cítila trochu energie.

Tak mám zkoušky za sebou (kromě toho, že jsem jednu nezvládla, takže se to odkládá na srpen... snaha byla). Kdo měl taky zkoušky, tak snad se vám vydařily o něco lépe než mě a doufám, že si teď užijete prázdniny (i ostatní školáci).