První hodina byla obyčejný tělocvik, takže šlo pouze o cvičení, ale Victoria z nějakého důvodu nikde neviděla Elizabeth. Zavrtěla hlavou, možná se jí to jen zdálo, raději by se měla soustředit na tělovýchovu.

„Ahoj, Viky!" pozdravila stříbrovlásku okamžitě její kamarádka z dětství s obrovským úsměvem v běžné třídě, kde měly mít historii.

„Ahoj, zdálo se mi, nebo jsi nebyla na tělocviku?" zeptala se první.

Elizabeth na to neodpověděla a jen si opřela hlavu o ruku „Jsem vyspalá a mám vybaleno, kdy mi to tu ukážeš? Mohla bys po konci všech našich hodin, hádám..."

Victoria přikývnula „Dobře, to je asi nejlepší nápad... kdybys náhodou něco potřebovala, tak mi dej vědět..."

„Samozřejmě! Koho jiného bych se měla zeptat, než nejspolehlivější osoby tady!"

Stříbrovláska si nemohla pomoct a hrdě se usmát „Dobře..." poté zazvonilo na další hodinu s Nefertiti. Když se podívala na svoji kamarádku z dětství, tak si všimla, že vypadala opravdu zaujatě. O přestávce si s ní ale o té hodině nemohla moc promluvit, protože k nim přišel Aarav a začal se bavit s Elizabeth. Chlapec a dívka si zjevně rozuměli a Victoria byla za ni jedině šťastná, byla ráda, že si našla další přátele...

Elizabeth a Victoria spolu za mlada chodily do kouzelnické základní školy, kde se měly naučit základy. Černo-bělovláska byla velmi drobná a ostatní si na ni často kvůli tomu dovolovali a šikanovali ji, poté se ale za ni stříbrovláska postavila. Elizabeth ji byla vážně vděčná, a ačkoli zpočátku proti vůli Victorie, dívku stále sledovala a následovala ji, časem se z nich staly kamarádky, které spolu trávily veškerý svůj čas. Jejich rodiče si taky byli docela blízcí, takže se dost často vídaly i mimo školu u jedné z nich doma, ale jednoho dne se všechno změnilo.

Rodiče Elizabeth zradili všechny kolem nich včetně rodiny Spencerů a pokusili se ovládnout celý svět. Vzhledem k tomu, že jim napomáhal jeden z nejsilnějších démonů, tak to chvíli působilo, jako kdyby se jim to mělo povést. Nakonec se jim to ale nezdařilo a právě rodiče Victorie se nejvíce podíleli na jejich dopadení. Byli poté spravedlivě potrestáni, ale stále po nich zůstala nebohá malá dívenka, která s tím neměla nic společného a která za nic nemohla. Stejně ji ale byl dán zákaz navštěvovat kouzelnickou školu a musela se i odstěhovat za svými prarodiči, kteří se o ni začali starat. Victoria se cítila smutně, ale uklidnilo ji, že její babička prý byla velmi milá a i hodnější než její vlastní rodiče.

Naposledy, když Elizabeth viděla, tak dívka brečela a nechtěla ani Victorii pustit, ale teď... seděla tady vedle ní a usmívala se, dělala si kamarády... možná, že ji to skutečně prospělo. Předtím byla vždycky tak zaražená a stydlivá, vlastně působila, jako kdyby nebyla schopná se vymáčknout bez její přítomnosti „Co takhle, kdybych ti to tu ukázal?" vytrhl stříbrovlásku ze vzpomínání Aarav svým návrhem.

Victoria otevřela pusu, chtěla zaprotestovat, jenže se zastavila. Místo toho ale promluvila její kamarádka „Promiň, ale mám už slíbenou prohlídku od Viky..."

Dívka polknula, ale poté vcelku chladně zareagovala „Možná by bylo lepší, kdybys šla s ním... ať zase nejsi nalepená jenom na mě jako dřív."

Nastalo ale ticho. Stříbrovlásce došlo, že zněla až moc ledově a Elizabeth to pravděpodobně rozbrečí, jenže se zmýlila. Druhá se začala smát, jako kdyby řekla něco vtipného „Nemusíš se bát Viky, už dávno nejsem ta malá nevinná holka. Už dávno vím, jak je svět ve skutečnosti hnusný..."

Victorii to zarazilo „O... o čem to mluvíš?"

Druhá pouze mávla rukou „Nemusíš se tím zatěžovat. Co tím myslím, poznáš, až to nastane..."

„Co nastane?" položila ji další otázku, na kterou ale Elizabeth už neodpověděla.

Místo toho se dívka ohlédla na Aarava s úšklebkem „Slyšela jsem, že jsi ve skutečnosti známý hudebník..."

„Oh, vážně? Udělala sis o mě průzkum. Nejsem až tak známý."

„Hmmm. Ano, pravda. Udělala jsem si předem svůj domácí úkol, ale kdo mě může obviňovat. Nemohu riskovat, aby se mě někdo pokoušel zradit..."

Victorii její slova zarazila. Zvedla hlavu, ale byla snad ještě více překvapená tím, jak chlapec zareagoval „Pochopitelně, ale já se považuji spíše za mírumilovného. Není můj styl někomu vrážet kudlu do zad, ale... pokud se mě někdo pokusí zabít, tak jsem ochoten se bránit..." stříbrovláska absolutně nechápala, co se jim právě honí hlavou „To pochopíš jindy, Viky..." dodal Aarav, když viděl zmatený Victoriin výraz.

„Viky?" vydala ze sebe první, ale poté zavrtěla hlavou „Hádám, že... že vám asi moc rozumět nebudu..." tiše se zasmála.

„Ale neplácej nesmysly!" rychle ji zastavila Elizabeth „Ano, máme trochu rozdílné okolnosti, ale stejně jsi pro mě ta nejdůležitější osoba!" rychle chytila svoji kamarádku za ruku s úsměvem „A jsem vážně ráda, že jsem se sem dostala a mohla tě zase vidět..."

Victorii to zarazilo, ale poté se mírně pousmála a pohladila druhou po hlavě, jako když byly ještě malé „Taky jsem ráda, že vidím, že se ti daří..." pousmála se.

Zazvonilo na další hodinu a Aarav se s nimi rozloučil, aby se vrátil na své místo. V průběhu další hodiny byla stříbrovláska potěšena tím, že černo-bělovláska dávala stále pozor. Takhle to probíhalo až do konce školy. Brunet k nim vždycky přišel a společně si o něčem povídali, dokud nezačala další hodina. Po posledním zvonku za nimi ale nepřišel, takže Victoria mohla rovnou provést svoji kamarádku po škole.

Samozřejmě, že to tam také tolik neznala, ale rozhodně na tom byla líp než druhá. Jenže procházka nebyla ani tak klidná, jako když si to obcházela s Hikari. První neustále přistihovala Elizabeth, jak někam odbíhá, a zároveň vcelku hlasitě křičela „Podívej Viky! Podívej se!" dost často to ale nebyly ani tak zajímavé věci. Jenom pár instrumentů pro kouzelníky, které měl mít každý začáteční kouzelník. Victoria si uvědomila, že si v hloubi své duše přála, aby to už skončilo a tím pádem by byla propuštěna. Tyto myšlenky ji ale přišly odporné, vždyť to byla její kamarádka, neměla by se chtít jí zbavit. A ještě k tomu vypadala dívka tak šťastně...

Stříbrovláska si vzpomněla na to, jak byla vždycky Elizabeth tichá, ale když byly samy... tak se otevřela a ukazovala ji svoji veselou dětskou stránku, kdy skutečně byla plná energie. Možná se vlastně vůbec nezměnila... Victoria vydechla a dala si cylindr do očí, možná jenom ona se změnila. „Viky? Děje se něco?" náhle pronesla černo-bělovláska a šla za svojí kamarádkou.

„Ne... ne, nic mi není a pojď!" dívka rychle zvedla hlavu „Nemusíš tady běhat ke každé věci, všechno to jsou jenom drobnosti, které má každý kouzelník!"

„Každý ne..." téměř neslyšitelně zareagovala Elizabeth a už beze slova pokračovala v cestě chodbou. Victoria nechápala, o čem mluví, ale rychle doběhla svoji kamarádku a šla vedle ní pokračujíc v průvodu školou. Teď už mezi nimi panovalo jen ticho krom momentů, kdy první druhé něco ukazovala.