Victoria otevřela oči, aby se probudila vedle své kamarádky. Posadila se v její posteli a protřela si oči, už to bylo nějakou dobu, co u ní začala Elizabeth přespávat. Vlastně spolu teď trávily veškerý čas vzhledem k tomu, že ji první odmítala odpustit a riskovat, že by na ni chtěla Hikari zaútočit. Vydechla a chytila černo-bělovlásku za rameno „Liz... Liz, vstávej..."

„Už zase máš hlad?" zareagovala unaveně dívka „Jdi beze mě..."

Victoria se tiše zasmála „Nemám hlad, ale už mě nebaví ležet..." nebyla zvyklá být tak dlouho v posteli, jako její kamarádka.

„Tak si tady můžeš cvičit kouzla, zatímco já budu ještě spát, ne?" Elizabeth pootevřela na chvilku oči, než je opět zavřela „Vzbuď mě, až budeš mít hlad..."

Stříbrovláska vydechla „Samozřejmě..." zvedla se, ale neměla v plánu kouzlit. Prvně se převlékla z noční košile do uniformy a následně vytasila meč procvičujíc si pohyby.

Nedělala to jen kvůli jejich opakování, ale také protože věděla, že to je pro její kamarádku nepříjemný „Musíš to dělat teď?" zeptala se a konečně se posadila „Řekla jsem kouzla, ne šermování..."

První se usmála „Dobrý kouzelník by měl umět používat i zbraně! Myslím, že Aarav byl dokonce specialista na zbraně!" dívka vydechla „Chtěla jsem ho vyzvat na duel, ale bohužel..."

„Aarav by tě porazil," odpověděla ji poklidně Elizabeth a stoupnula si, aby se sama převlékla „kdybyste používali pouze zbraně, ale pokud by byla povolena i magie... tak bys porazila ty jeho..."

Victorii její odpověď trochu zklamala, myslela si, že její kamarádka si o ní myslí, že je nejsilnější osoba na světě, ale asi se spletla, ale pak si vzpomněla na všechna její selhání. Dostala chuť ji její odpověď popřít, ale ve smyslu, že by ji pravděpodobně chlapec porazil, i kdyby směl použít magii. Dotkla se své tváře, kterou měla stále obvázanou. Následně zavrtěla hlavou, musela se zbavit těch temných myšlenek „Liz, vlastně je jedno kouzlo, které bych se chtěla naučit, ale budu potřebovat tvoji pomoc!"

„Moji pomoc?" dívka popozvedla obočí, než se usmála „Samozřejmě! Chci vidět, jak se normální lidé učí kouzla, i když nevím, jak bych ti mohla pomoct!"

„Sundej si košili a otoč se ke mně zády!" její kamarádka to bez otázek udělala „Bylo jedno kouzlo, které tvoří křídla, ale nejsem schopná se to naučit na sobě, protože si nemůžu kreslit na záda..." zasmála se. Vzala do ruky křídlu, ale předtím, než stihla nakreslit runu, tak jí Elizabeth utekla.

„Tak s tím ti nepomůžu! Alespoň ne takhle!"

„Cože?" stříbrovlásku to zarazilo „Proč ne?"

„Jsem zkažená duše!" řekla rychle černo-bělovláska „Nezasloužím si křídla!"

„Oh..." první to zklamalo, když ji dívka odmítala pomoct, tak to znamenalo, že se to kouzlo přeci jen nikdy nenaučí. Přišlo ji zajímavé, ale asi ji to nebylo souzeno „tak nic..."

„Ale nevzdávej to! Nauč se to na sobě, stačí jen trocha představivosti!" řekla s úsměvem druhá a chytila svoji kamarádku za ruce „Zavři oči a představ si, že si z magie vytváříš křídla..."

„To je nesmysl, nikdy jsem se nic bez run nenaučila. Není šance, abych něco takového zvládla..." řekla dívka vážně.

„A já se nikdy nic nenaučila za pomocí run a dělám pokroky, můžeš se klidně zeptat slečny Nefertiti!" Victoria si vzpomněla na to, že vlastně od učitelky měla předtím vždycky doučování „Takže, teď zavři oči! Nádech, výdech a představ si, že máš křídla!" přikázala ji dívka vesele.

Stříbrovláska se tiše zasmála, příliš tomu nevěřila, ale nakonec to udělala. Soustředila část magie do zad a představila si křídla, pak se ale ozval výbuch. Dívka spadla do náručí své kamarádky, nepodařilo se to a naopak se trochu zranila „Vidíš, nejde to!" řekla rychle „A bolí to!"

„Samozřejmě, všechno je jednou poprvé a všechno se nepovede napoprvé. Ani nevíš, kolikrát mi vybouchla kouzla pod dlaněmi, když jsem se je učila poprvé! Úplně jsem ztratila cit v rukou!" odpověděla ji skoro pyšně dívka „Dokonce jsem přišla o svůj první prst!"

„O svůj první prst?" poslední slova Victorii zarazila „Já nechci přijít o žádnou část těla. Radši to nechme..."

„Ne!" vykřikla Elizabeth „Nesmíš to jen tak vzdát a záda ti neupadnou! Věř mi..."

První pohlédla na kamarádku, která v ní věřila. Zavřela oči a znova to zkusila, jenže opět došlo k výbuchu. Stříbrovláska zaskučela, ale nechtěla to vzdát, druhá jí důvěřovala. Párkrát to ještě zkusila, ale nikdy to řádně nevyšlo. Její nohy se klepaly, zatímco cítila, že ji po zádech teče teplá tekutina, v hlouby duše doufala, že to je pot, ale neuvěřitelně to pálilo. Zavřela oči „Ještě jednou..." pošeptala si sama pro sebe a představila si křídla, která ji budou vycházet ze zad.

Černo-bělovláska pozorovala, jak se konečně začínají objevovat modré paprsky tvořící tvar křídel. Nic ale neříkala, nechtěla, aby se dívka přestala soustředit, jenže někdo zaklepal „Jste v pořádku?" ozval se Baldurův hlas a na to další výbuch.

Chlapec tentokrát už zabouchal na dveře „Holky?!"

Elizabeth pustila svoji kamarádku a s úsměvem pošeptala „Vedla sis skvěle..." pak se otočila a šla rychle otevřít.

Victoria si musela sednout na postel a hlasitě oddechovala „Jste v pořádku? Slyšel jsem výbuchy..." řekl ustaraně blondýn a šel k lóži „A ty taky nevypadáš nejlíp..."

„To byla jen Viky, učím ji kouzlit po mém!"

„Jsi v pořádku?" podal další otázku třetí tentokrát mířenou na samotnou sedící dívku.

„Trochu to bolí, ale jinak jsem v pořádku..."

„Kdybys nás nevyrušil, tak by to zvládla," řekla vesele Elizabeth „ale myslím, že by teď potřebovala obvazy, tak jestli bys rychle mohl skočit do ošetřovny..." pak se zamyslela „nebo radši tam skočím já, hlídej ji!" a s těmito slovy zmizela.

Victoria si rychle stoupnula „Liz!" vykřikla, jako kdyby ji dívka mohla slyšet „Musím rychle za ní, musím jí hlídat!"

Baldur chytil dívku za ruku předtím, než stihla někam utéct „Bude lepší, když tady na ní počkáš, za chvilku se vrátí," usmál se.

První na něj chvíli jen hleděla, než si sedla, stejně byla unavená a moc by toho neuběhla „Proč jsi sem přišel? Kvůli těm výbuchům?"

Chlapec přikývnul „To je jeden z důvodů, pak jsem vám chtěl dát něco poslechnout..." vyvolal kytaru „jestli by vám to nevadilo..."

„Oh! Ty máš Aaravovu kytaru!" zvolala Elizabeth u dveří a rychle běžela za kamarády „Viky, sundej košili, ať ti to můžu obvázat."

„Před ním?" Victorii to zarazilo „Ne!"

Černo-bělovláska nechápala její protesty a začala jí sama rozepínat košili „Jsi zraněná, je důležité to vyléčit a navíc, Baldur nám k tomu může hrát, alespoň tě to nebude tolik bolet, že?"

Blondýn byl rovněž trochu překvapen, ale poté se otočil ke stříbrovlásce zády „Já se nebudu koukat..." pronesl klidně „i když by to bylo jedno, protože moje srdce stejně patří Aaravovi..." usmál se a zadrnkal na pár strun kytary jeho přítele „teprve se ale učím..."

„To nevadí, rády si tě poslechneme..." zareagovala první „jen se neotáčej," dodala. Chlapec začal hrát. Dívka se tak mohla zaposlouchat do melodie, bylo to kouzelné a dokonce si ani nevšimla, že už ji druhá ošetřila.

Pak ale zahrál falešnou notu „Sakra," vydal ze sebe „tady to vždycky zkazím..." unaveně vydechl a sklopil hlavu.

Victoria si poklidně obléknula košili „Já si myslím, že to bylo skvělé! Určitě se to jednou naučíš celé perfektně, chce to jen trpělivost..." s těmito slovy došla k chlapci na zemi.

Elizabeth ze zadu skočila na oba dva „Bylo to úžasné!! Budeš k nám teď povinně chodit a hrát nám tady!" řekla vesele.

„Počkat, to je můj pokoj..." ozvala se rychle první, ale na tváři měla stále úsměv „ale taky se mi líbí, jak hraješ, takže sem můžeš kdykoli přijít a trénovat..."

Baldur se smutně zasmál a pohladil kytaru „To napsal Aarav... jak jsi mi dala Elizabeth, má to i slova, ale já neumím zpívat."

„Tak třeba by ti mohla Victoria pomoct!" zareagovala rychle druhá, ale tento nápad se její kamarádce nelíbil.

„Já rozhodně neumím zpívat!"

„Zpívala jsi nejlíp ze třídy, to si pamatuju!"

„To jsme byly malé!" Zvolala Victoria.

Blondýn okouzleně hleděl na ty dvě a na jejich pouto. Nějakou dobu dívce nevěřil proto, jak ublížila druhé, ale teď působily jako nejlepší kamarádky. Pak si ale vzpomněl, že Elizabeth k ní tohle cítila už od samého začátku. Pro ni to bylo, jako kdyby se celé to drama ve třídě nestalo. Pousmál se „Tak já vás už nebudu rušit a půjdu dál cvičit..."

„Nechceš tady s námi ještě strávit čas?" nabídla mu stříbrovláska.

„Ne to je..." chtěl ji odmítnout, ale černo-bělovláska ho držela za rukáv. Přála si, aby tam s nimi zůstal, usmál se „To je dobrý nápad..." pošeptal. 

Rozbila se mi klávesnice - občas mi blbne písmenko yyy.... jen fun fact. A další fun fact, zítra mám narozeniny, bude mi xx let. Hrozný, jak ten čas letí. Původně jsem chtěla udělat nějaký speciál, ale rozbila se mi ta klávesnice a nakonec jsem si to definitivně rozmyslela, takže vám to jen oznamuju.