Hans vydechl a šel zpět do své kanceláře „Pořád nepromluvila?" zeptala se ho Nefertiti.

Ředitel na ni pohlédl a s výdechem zavrtěl hlavou „Ani slovo..." sedl si na své místo „Longwei to také vyzkoušel, ale mám pocit, že si to užívá..."

Černovláska vydechla a sedla si na jeho stůl a přehodila nohu přes nohu „Nemohu na ni prostě použít nějaké zakázané staroegyptské kouzlo?" zeptala se muže, ačkoli už dávno znala jeho odpověď.

„V žádném případě."

„Neublížilo by ji to, jen by ji to donutilo nám říct pravdu..." řekla učitelka „takhle z ní nic nedostaneme a vystavujeme zbytek studentů nebezpečí..." snažila se znít klidně, ale zároveň byla naštvaná. Neměli čas na nějaké zákony, potřebovali celou tu situaci vyřešit co nejdříve a hlavně potřebovali odpovědi.

„Hikari je teď sama, určitě nebude riskovat... měla by sis odpočinout, poslední dobou jsi byla stále ve stresu a ani jsi příliš nespala..."

„Cože?!" Nefertiti vyhrkla „Jak můžeš myslet na odpočinek?! Jsme tak blízko!" stoupnula si.

„Uklidni se..." pronesl šedovlasý.

Učitelka si chytila tvář „Možná máš pravdu... raději půjdu zkontrolovat Elizabeth a pak si možná na chvilku odpočinu..." už od Hanse nechtěla nic dalšího slyšet.

Otevřela dveře od ředitelny a uviděla Longweie. Chtěla ho obejít, jenže on ji zastavil „Nefertiti... kdy naposledy jsi spala?" zeptal se muž. Zatímco držel její paži, ji přiložil ruku na tvář „Měla by ses o sebe také starat..."

„Nepotřebuju spát..." řekla chladně učitelka a odstrčila muže „a ty to víš..."

„Ano přežiješ bez spánku, ale stále pociťuješ únavu a teď jsi unavená..." zvolal za ní. Žena vydechla a odešla.

Nefertiti došla do ošetřovny. Dva její studenti tam seděli u Elizabethiny postele a dělali ji společnost. Dívka vypadala šťastně a docela i plná energie, pousmála se a udělala pár kroků do místnosti „Jsem ráda, že už ti je líp..."

„Je mi mnohem líp," zareagovala vesele studentka. Učitelka si všimla, že Baldur držel v ruce kapesník, na které byla krev, a ve svém uchu měl nově náušnici, kterou již několikrát viděla „zjistili jste něco od té holky?" přerušila její přemýšlení černo-bělovláska.

„Ne..." odpověděla žena.

Překvapivě Elizabeth vypadala nadšeně z její odpovědi „To nevadí, já na něco přijdu... ale vy byste si měla jít odpočinout," usmála se.

„Souhlasím," pronesl klidně chlapec „vypadáte unaveně..." Victoria sice nic nahlas neřekla, ale souhlasně přikývla.

Učitelku to trochu zarazilo, to vypadala až tak strašně? Možná, že byla až moc dlouho vzhůru „No dobře, tak si na chvíli odpočinu, ale žádné sebevražedné akce a žádné problémy!" řekla přísně a dala ruce v bok. Všimla si, že se Elizabeth schválně vyhýbala jejímu pohledu „Žádné problémy Elizabeth!"

Dívka na chvíli zvedla oči „Žádné problémy," řekla s úsměvem. Nefertiti si ji jen prohlížela, než přikývla a odešla z místnosti. Vážně potřebovala svůj odpočinek, třeba ji to pomůže pročistit mysl.

„Vážně už nedělej nic nebezpečného..." upozornila svoji kamarádku Victoria poté, co žena odešla.

„Ty umíš číst myšlenky?" zareagovala zaraženě černo-bělovláska.

Blondýn se ušklíbl „Je ti to vidět na tváři, co máš v plánu? Rád ti pomůžu..."

„Ne... neměli bychom ji podporovat v tomhle..." odpověděla stříbrovláska.

„Chtěla jsem udělat vlastní výslech té holky..." pronesla poklidně Elizabeth „takovými prostředky, které nemohou naši drazí učitelé použít..." nastalo ticho, ale dívka pak zavrtěla hlavou „ale řekla jsem žádné problémy, takže žádné problémy..." usmála se.

Kami ležela na zádech a dívala se do stropu provizorní cely, kterou kvůli ní vytvořili. Přemýšlela, co dalšího s ní měli v plánu, protože jim rozhodně neměla v plánu nic říct. Neměli ani prostředky ji jakkoli přinutit „Jak se ti leží?" zaslechla ji povědomí hlas. Rychle si sedla a přímo před sebou viděla Elizabeth. Vedle ní stál Belzebub, který působil jako její bodyguard, kdyby se pokusila o něco podezřelého.

Rudovláska se ušklíbla „Co tady děláš? Přišli na to, kdo jsi a taky tě zavřeli?"

Černo-bělovláska se usmála a chytila zajatkyni obě její ruce „Ne, já jsem se sem teleportovala..."

„Oh, a o co se teď snažíš?"

„Chci odpovědi na mé otázky..."

„Ty si myslíš, že ti to jen tak řeknu? Sni dál," zasmála se Kami a chtěla se ji vyškubnout, ale druhá ji pevně držela „pusť mě..." znervózněla.

„Přemýšlela jsem, jaké prsty jsou nejdůležitější... vždycky jsem si myslela, že palce, ale pro magii jsou vážně důležité ukazováčky na kreslení a psaní run... ale já začnu u malíčku..."

„U malíčku?"

Černo-bělovláska dívce zakryla levý malíček, na což ucítila obrovskou bolest, jako kdyby ji byl utržen. Vykřikla, ale pak byla ještě zaraženější, když jí dívka ukázala výsledek. Na levé ruce ji skutečně chyběl prst „Tak tedy teď k mým otázkám," usmála se mile Elizabeth, zatímco se před ní vězenkyně klepala. Druhá vydechla a pohladila ji po tváři „pokud mi odpovíš, tak už se ti nic dalšího nestane..."

„Nic ti neřeknu!" vykřikla Kami. Trochu ji zaráželo, že se tam třeba neobjevili učitelé, kteří by ji zastavili.

„Každopádně, moje první otázka. Ze studentů sajete kromě energie i jejich vědomosti že?"

„Proč bych ti to měla říkat?" zasmála se rudovláska.

„Je to jednoduchá ano, ne otázka..." zareagovala klidně Elizabeth a vymazala dívce další prst, tentokrát prsteníček na druhé ruce.

Vězenkyně opět vykřikla, než pak pošeptala „Ano..."

„Hodná holka..." dívka ji pohladila po hlavě „další dotaz. Je Hikari normální člověk? Nebo je to váš výtvor? Zhypnotizovali jste ji? Co je zač..."

„Hikari..." dívka pohlédla na svoje zroněné ruce „byly jsme na tento úkol připraveny už od malička a ta, která z nás se dostane, měla přijímat veškerou tu magii... to je ale všechno, co ti řeknu..."

Černo-bělovláska na ni trochu překvapeně hleděla, vždyť to bylo celou dobu tak jednoduché. Poté ale zavrtěla hlavou a s úšklebkem ji pustila „Myslím, že jsi mi odpověděla na všechno, co jsem chtěla. Případně se vrátím..." pravděpodobně by ji na další otázky skutečně neodpověděla a rozhodně by ji neřekla jméno konkrétní organizace, ale i tohle bylo dost informací...

Kami na ni pohlédla, než se upřímně usmála „Nebýt na druhé straně spektra, tak bychom si možná přeci jen i rozuměly... zařídím, aby tě Hikari příště ušetřila..."

Elizabeth si stoupnula a jen se na ni vážně podívala „Nepředstírej, že mi rozumíš... ale neboj, za Hikari se přimluvím. Totéž nemůžu říct o tobě a tvém osudu..."

„Mimochodem, jmenuju se Kami..." řekla vězenkyně „ještě jsem se ti nepředstavila."

Druhá vydechla a tiše se zasmála „Tvoje jméno už jsem slyšela..." už se dále nechtěla tou osobou zaobírat, takže ještě dodala „mimochodem, znova se podívej na ruce..." a spolu s Belzebubem zmizela.

Kami popozvedla obočí, pak ale udělala, jak řekla. Měla všechny prsty, žádný nechyběl. Přitom si pamatovala tu bolest, věděla, že ji cítila... K cele náhle přišel nějaký dospělý muž „Na chvíli mě zaměstnal student, ale koukám, že se tady nic nestalo..." pronesl klidně, než si ale všiml papíru na zemi. Muž si ho za pomocí kouzla k sobě přivolal a přečetl nahlas „zlepšete ostrahu, i student se sem mohl dostat..."

Elizabeth s unavenou Victorií rychle došla za Baldurem „Úkol splněn! Děkuju za pomoc..."

Chlapec přikývl „Podcenil jsem tvoje schopnosti vytvářet iluze..." pronesl klidně „ale teď bychom se měli vrátit do pokoje, vypadáš unaveně..." a s těmito slovy podepřel stříbrovlásku.