Nefertiti vešla do léčebny, kde už si Elizabeth přes sebe dávala sako uniformy „Oh, dobrý den slečno Nefertiti!" pozdravila ji vesele studentka. Stála tam i Victoria, která se na ni ohlédla a pouze kývnula, vypadala vážně unaveně.

Učitelka na ni upřela pohled „Victorie měla by ses jít na chvíli vyspat, takhle nikomu nepomůžeš..." pronesla docela vážně.

„Ale..." stříbrovláska chtěla zaprotestovat, ale její kamarádka se přidala k učitelce.

„Jo, měla by sis jít odpočinout, vypadáš strašně! Nemusíš se o mě už bát, jsem zdravá..."

První chvilku mlčela, chtěly se jí zbavit. Pak z ní ale vyšlo zívnutí a ji teprve až teď došlo, jak unavená vlastně byla. Nemohla příliš spát, protože hlídala celou dobu Elizabeth, ale ta už byla v pořádku „Dobře..." pošeptala „ale moc dlouho se nikde samotná nezdržuj, je to nebezpečné..." stejně ji upozornila ustaraně.

„Nemusíš se bát!" řekla s velkým úsměvem druhá.

Victoria mlčela, jako kdyby rozmýšlela, zda skutečně dělá dobře, ale nakonec přikývnula „Tak já půjdu do pokoje..." otočila se na podpatku „Půjdu tě později zkontrolovat..." řekla a šla pryč s posledními slovy směřované učitelce „Dejte na ni pozor..."

Nefertiti se za ní ohlédla, než se opět zaměřila na Elizabeth „Už ti je líp?" zeptala se dívajíc se na dívku, jak v klidu hýbala svojí rukou, jako kdyby to byla končetina, se kterou se narodila „Vidím, že ta ruka... funguje dobře."

Černo-bělovláska se protáhla „No, bude se mi přes ni hůř kouzlit, protože tu magii spíš pohlcuje, než aby ji vypouštěla..." řekla klidně.

Žena k ní došla „Můžu se na ni podívat?" žila už dost dlouho, ale příliš často se s takovou procedurou nesetkala, nebo když ano, tak to nikdy nevyšlo. Něžně se dotkla jejího ramene, teď když nad tím přemýšlela, nebylo to náhodou zakázané vzhledem k tomu, že to vždycky dopadlo špatně? Nikdo ji to ale nevytkl, takže ten zákaz mohl být už zrušen, všechna ta pravidla se jí přeci jen pletla.

Elizabeth udělala pár kroků dozadu „Jen pod jednou podmínkou!" řekla s úšklebkem a dala ruce v bok „Chci, abyste mě naučila jedno kouzlo!"

Nefertiti to zarazilo „Podle toho jaké..." zareagovala. Belzebub si pravděpodobně vyvodil, že znala zapomenutou starověkou magii, která mohla být ničivá, kdyby se dostala do nesprávných rukou. Pak by to prozradil dívce a ta by to chtěla naučit.

V hlavě se jí začaly dělat nejhorší scénáře, když v tu ji probudila studentka svojí odpovědí „Něco, čím bych vás mohla přivolat..." černovláska popozvedla obočí, takže druhá se ji to pokusila vysvětlit blíže „Kdyby mě někdo chtěl unést, tak něco, co by vás jako upozornilo a řeklo moji pozici, nebo tak něco..."

Učitelka se tiše zasmála „Jenom tohle?" neslyšitelně pošeptala, ale poté přikývla „Ráda tě něco takového naučím," napadlo ji hned několik kouzel, nebyly náročné, jenže se na to musela také dívat z pohledu Elizabeth, která měla stále obtíže v runách „dobře, tak tě naučím jedno velmi staré..." takové, které nevyžadovalo znalost novodobých kouzel a naopak připomínalo ty, jež už viděla studentku používat.

Černo-bělovláska se zaradovala, shodila ze sebe sako a natáhla k učitelce novou ruku „Tak se můžete podívat!" řekla s úsměvem „Nemyslím si ale, že by to mohl obyčejný člověk udělat..."

Nefertiti využila situace a začala si ji prohlížet, vypadala skutečně dobře. Chytila ji za paži a zkusila s ní trochu trhnout, jestli náhodou nespadne. Nic se ale v tomto případě naštěstí nestalo. Učitelka si oddechla, jednala až moc rychle a nevěděla, co by dělala, kdyby upadla. Pustila ji „Je pravda, že to je čistá práce, ale to by mohl zvládnout i talentovaný člověk..."

„Normální člověk by ji nemohl ani k sobě připojit..." zareagovala docela chladně, ale poté se opět usmála „Naučíte mě to kouzlo už teď?"

Žena přikývla „Čím dřív, tím líp hádám, ale nejprve se přesuneme do nějaké třídy dobře?"

Elizabeth zaskákala na místě a rychle vyběhla z léčebny, Nefertiti to trochu zarazilo, ale poté se jen tiše zasmála. Byla ráda, že už byla její studentka opět zdravá a plná energie, jenže ji teď musela najít. Vyšla z místnosti rozhlížejíc se. Uviděla jediné otevřené dveře, takže si jednoduše odvodila, že tam bude druhá, ale když tam vešla, tak nikdo. Trochu ji to zarazilo, i když tam po bližší prohlídce nic zvláštního nebylo „Slečno Nefertiti, jdete?" zaslechla za sebou netrpělivý hlas její studentky.

„U Atona..." vyhrkla učitelka a rychle se otočila na svoji studentku „To ty jsi někam utekla a já tě nemohla najít," vydechla.

„Šla jsem tam, kde mě učíte vždycky! Kam jinam bych šla?"

„Vždyť to je na druhé straně školy, jak bych se tam podle tebe mohla tak rychle dostat? A jak bych na to mohla vůbec přijít?" děvče se na její slova a hlavně její tón zatvářilo smutně, čehož si žena okamžitě všimla. Zavrtěla hlavou. Skutečně zněla, jako kdyby ji napomínala, což bylo rozhodně špatně. Elizabeth použila kouzla, k čemuž ji tady mají vychovávat, a neměla by za něco takového dostat vynadáno „Půjdeme do té třídy spolu, jinak bych tě nestíhala," pousmála se.

Druhé se vrátil úsměv na tvář „Dobře! Mezitím můžeme probrat, jaké runy použijete!"

„Runy?" Nefertiti to zarazilo. Nechtěla ji učit kouzlo, které používalo runy, vždyť by ji to trvalo mnohem déle na naučení „Ty chceš, abych tě naučila... runy?"

„Samozřejmě!" řekla Elizabeth, ale pak ještě dodala „Stejně, jako jste mě naučila kreslit to oko a pak ho nechat mizet!"

Černovláska se ohlédla, to je snad někdo sledoval? Nikoho neviděla, přesto se ji povedlo pochopit slova černo-bělovlásky. Chtěla naučit obě verze „Samozřejmě, že tě ráda naučím ty runy..." začala ji vyjmenovávat ty, které použije. Tentokrát byly tři, ale zároveň se jednalo o jiné než u předchozího kouzla.

Spolu došly do třídy, kde Elizabeth za nimi zavřela dveře. Prvně použila kouzlo na kliku a následně přiložila ruku ke dveřím. Přes celé dveře se objevilo znamení „Co to děláš?" zeptala se Nefertiti nechápavě.

„Zaručuje to, že nás nikdo nebude rušit..." odpověděla druhá a rychle se otočila na ženu „Naučíte mě teda prvně to bez run prosím?" žena přikývla a začala ji učit. Bylo to vcelku jednoduché, dalo se to použít na jakýkoli předmět v okolí, fungovalo to jako vypálení určitého znaku, který ji poté přivolá. Rovněž ji ale řekla, že přitom musí myslet na ni, aby to upozornilo právě ji a nikoho jiného.

Stejně jako předtím, Elizabeth se to naučila vcelku rychle, takže ještě v ten den ji začala učit i verzi s runami, ta byla pro dívku ale mnohem náročnější, což učitelka očekávala. Nastal večer a Nefertiti se rozhodla, že je vhodná chvíle přestat s učením. Studentka s kývnutím zívnula a došla ke dveřím, na kterých zrušila všechna kouzla „Nashledanou slečno Nefertiti," řekla s úsměvem a zmizela.

„Už zase se teleportovala pryč..." vydechla žena a posadila se na lavici. Stále nechápala Elizabeth a její smýšlení.

Musím vám oznámit... mým, pár čtenářům,... že jsem si úspěšně našla práci. Proč vám to takhle specificky píšu? Protože jsem si ji hledala už od února. Jsem teď tedy úplně vytížená, protože jsem začala něco nového a ještě k tomu mám zkouškové... změní se tím něco? Ne, jen mě prosím upozorněte, jestli uvidíte nějakou gramatickou chybu, nebo časté opakování slov. Momentálně mi je špatně z mé samotné existence, jak jsem unavená, ale očekávám, že se to po zkouškovém zlepší. 

Tuto poznámku mimochodem smažu, až mi skončí zkouškové (nebo až dopíšu povídku, teď si nejsem jistá, co bude dřív).