„Ahoj," k Victoriině lavici přišla Hikari s drobným úsměvem „dneska jsme spolu ještě neprohodily ani slovo."

Stříbrovlásce to došlo a rychle přikývla. Když nad tím přemýšlela, tak čtrnáctá byla vlastně zatím jediná normální spolužačka, kterou tady znala „To je pravda," odpověděla dívka snažíc se udržet klidný výraz a neukázat, jak šťastná ve skutečnosti byla.

„Chceš se projít? Už jsme obešly školu, ale mohly bychom se třeba podívat po městě, které je odsud kousek..."

Victoria úplně zapomněla na to, že blízko akademie bylo město, které mnoho lidí považovalo za kouzelné. Jejich obchody měly být plné věcí pro kouzelníky, což by bylo ideální. Dívka milovala takovéto prodejny a byla schopna v nich strávit klidně několik hodin, rovněž i utratit až příliš peněz „To zní skvěle!" rychle odpověděla, než si zakryla pusu. Byla až moc zbrklá a hlavně emocionální. Dívka si rychle odkašlala, než klidným hlasem znova zareagovala „Dobře..."

Hikari na to nepoukázala. Byla dostatečně ohleduplná a věděla, že by bylo zcela zbytečné se tomu smát nebo na to vůbec nějak reagovat „Kam se podíváme prvně?" zeptala se černovláska, než se zamyslela.

„Prostě tam dojdeme, a pak uvidíme," pronesla klidně Victoria, ačkoli plánovala se zaměřit na obchody s věcmi pro kouzelníky. Hlavním úkolem bylo je najít a zapamatovat si, kde jsou, aby se tam mohla poté vrátit sama. Nechtěla obtěžovat Hikari tím, že by ji držela na místě jen kvůli tomu, aby tam mohla strávit celý den.

Černovláska se spokojeně usmála „To zní jako dobrý nápad..." Stříbrovláska se zvedla ze své lavice a udělala pár kroků, než si všimla, že kolem třetího bylo několik studentů a pár z nich vypadalo i na starší ročníky. Na chvilku se zastavila, aby se mohla podívat na chlapce, který tam seděl a šarmantně se usmíval na lidi kolem něj. Měl blonďaté vlasy, které byly dlouhé téměř k ramenům. Pár pramenů měl ještě k tomu dán vzadu do malého culíčku. Jeho oči nesly krvavě rudou barvu, pleť měl také bílou jako porcelán. Victoria nemusela příliš dlouho přemýšlet nad tím, kdo to je. Jednalo se o Baldura Larsena.

Stříbrovláska zavrtěla hlavou a ohlédla se na Hikari „Můžeme jít rovnou?"

„Jo," přikývla čtrnáctá a společně teda zamířily do města. Bylo to o něco dál, než Victoria čekala, takže to trvalo hodinu chůze se dostat vůbec na samotný kraj a ještě déle to trvalo do centra „Co teď?" zeptala se černovláska a rozhlédla se kolem „Podívat se po nějakých obchodech, a poté si dát večeři?"

„To zní skvěle... je nějaký obchod, který by si chtěla navštívit?"

„Upřímně... chtěla bych se podívat po pár obchodech pro kouzelníky... jestli by ti to nevadilo."

Victoria rychle zavrtěla hlavou a naopak ji to rozveselilo „Já taky!" poté si ale rychle zakryla pusu a odkašlala si „Teda... taky jsem se chtěla podívat po pár obchodech s věcmi pro kouzelníky..."

Hikari se usmála „Blízko tady od centra je jeden velký obchod... prý tam jsou meče, i knihy s runami..."

„Dobře," zareagovala stříbrovláska již klidněji. O zbraně se tolik nezajímala, protože je měla již vyrobené na míru od prvotřídního kováře. Runy ji ale zajímaly, kouzla totiž začínaly vždycky runami. Všichni se je nejprve museli naučit nakreslit a několikrát to zopakovat, dokud to nezačali zvládat bez kreseb. U některých čár to netrvalo příliš dlouho, ale některé náročné mohly zabrat roky a stejně ne perfektně.

Studentky se dostaly do obrovského obchodu, který byl pro Victorii jako splněný sen. Musela se ovládat, aby nezačala běhat od regálu k regálu a prohlížet si všechno, co tam bylo. „Co takhle se rozdělit a sejít se třeba... za hodinu?" pronesla čtrnáctá„Myslím, že každou z nás zajímá asi něco trochu jiného..." Hikari se chtěla podívat na zbraně a poznala, že stříbrovlásku zajímají spíše runy. Nebylo to tak, že by se o kouzla jako taková nezajímala, ale milovala meče a chtěla vědět, jak budou vypadat ty poblíž akademie, jaké uznají za nejlepší pro studenty kouzelníky.

„Dobrý nápad..." usmála se Victoria „tak tedy za hodinu se sejdeme tady..." hned po poslední hlásce se otočila a zamířila ke knihám. Byly tam některé, které už vlastnila, ale také některé nové. Dívka plně využila hodinu a vybrala si jednu tlustou knihu, kterou si rozhodla rovnou koupit. Zaujalo ji jich tam více, ale usmyslela si, že si je pro ně pak přijde sama.

Hikari si nic nekoupila, zdálo se jí, že v její domovině mají mnohem lepší meče než tady, nebo alespoň takové, které ji vyhovují více. Když ale viděla, že si druhá něco vybrala, tak byla spokojená „Teď bychom si mohli zajít na tu večeři?" navrhla.

„To zní dobře, ale co bychom si mohly dát? Máš nějaké preference?" odpověděla první otázkou.

Dívka se zamyslela „Já jím všechno," nakonec pronesla klidně a rozhlédla se kolem, jestli poblíž není nějaká restaurace, ale její pátrání Victoria přerušila.

„Je tady jedna restaurace... do které jsem chtěla zkusit jít, jestli by ti to nevadilo..."

„Tak tedy veď," zareagovala s úsměvem černovláska. Spolu došly do jedné luxusně vypadající restaurace, což ji trochu zarazilo. První sice byla Spencer, ale nečekala, že by ve studentském městě mohly být i takhle drahé jídelny „nevím... nevím, jestli na to mám..." vydechla před vstupem.

Victoria se na ni nechápavě ohlédla „Já tě zvu?"

„Eh?"

„Pojď, doufám, že budou mít ještě volno..." stříbrovláska měla u sebe dost peněz a zaplatit jednu večeři navíc ji nezruinuje.

„Počkat, není správné, abys za mě platila!" Hikari se ji pokusila zastavit, jenže druhá ji stejně dotáhla do restaurace a dokonce se ji i povedlo sehnat volné místo.

„O peníze se nemusíš bát, a jestli mi to chceš někdy vrátit, tak mě můžeš pozvat na večeři jinam. Klidně do nějaké levnější výborné restaurace..." uklidnila Victoria dívku. Vážně chtěla vyzkoušet tuhle restauraci, byla i docela úspěšná a měla výborné recenze. Navíc měly štěstí, že tam byl alespoň jeden volný stůl, takže by byla škoda toho nevyužít „Jo a... nemusíš se bát objednat i to nejdražší jídlo..." pronesla klidně „Ber to jako dík, za ten obchod s runami..."

Černovláska vydechla „No dobře, ale pak tě taky pozvu někam na jídlo a budu platit! I když to nebude asi tak luxusní..."

Stříbrovláska zavrtěla hlavou „Hlavně, že to bude výborné," každá si poté objednala pro sebe s tím, že to skutečně Victoria zaplatila. Na večeři si obě dívky skutečně pochutnaly, a poté vyrazily zpátky do školy. Cesta byla opět dlouhá a vrátily až za pořádné tmy. Rozloučily se u ubytoven a každá zamířila do svého pokoje. Když se konečně Victoria usadila, tak zjistila, že už je deset večer.

Omlouvám se za pozdní přidání kapitoly, ale měla jsem menší zdravotní problémy.