Elizabeth měla hlavu položenou na lavici „Jsi v pořádku?" zeptal se jí Aarav a pohladil dívku.

„Jen... mám málo energie..." odpověděla velmi tiše druhá. Chlapec ji ani příliš nerozuměl, ale nějak si to rozšifroval v hlavě „jen se na chvíli prospím a bude to v pořádku..." ještě dodala, aby si o ní nedělali starosti.

„Ale první hodina je s paní Nefertiti..." poklidně zareagoval Baldur, moc dobře věděl, že tyto hodiny jsou její oblíbené. Dívka rychle zvedla hlavu jako na znamení, poté ji ale opět okamžitě položila „Ale ne... tohle je vážné..."

„Až začne hodina... zatím můžu ležet..." vydechla černo-bělovláska a přivřela oči.

Do třídy vešla Victoria a první čeho si všimla, byla ležící dívka „Co se stalo?" zeptala se.

„Má málo energie..." odpověděl za ni Aarav, ale stříbrovláska jim to nevěřila. Už minule se jí nechala oblafnout, podruhé už ji nenachytá.

„Jak to?" zeptala se a překřížila ruce na prsou „Co jsi dělala?"

„Učila se tři kouzla..." pošeptala „dvě se slečnou Nefertiti a jedno... sama..." zaskučela Elizabeth „až do rána..."

„Nemožné!" zareagovala chladně Victoria „I kdybys chtěla, tak nikdo nemá dostatečně energie na to se učit přes celou noc..." na to už ale Elizabeth nereagovala. Měla zavřené oči a pokojně oddychovala, usnula. První popozvedla obočí, ale nakonec si prostě sedla na svoje místo, stejně nemělo cenu se s druhou bavit. Chlapci na ni jen zaraženě hleděli, jak mohla být vůči její kamarádce tak odtažitá.

Brunet vydechl „Poslední dobou se nevyhýbáš jenom nám ale i Elizabeth. Dochází ti vůbec, jak tě ta holka má ráda?" první ale nereagovala. Pravděpodobně je ignorovala, šestý se zamračil ještě víc, ale nakonec prostě jen trochu zatřepal s jeho kamarádkou „Začíná hodina..." pošeptal ji do ucha. Černo-bělovláska rychle zvedla hlavu a tentokrát už dávala pozor. Poté co ale Nefertiti opět odešla, tak její hlava s hlasitým bouchnutím padla na lavici.

Tohle zarazilo i Victorii, zvedla oči a podívala se na dveře. Chvilku jen tak seděla na místě, než si rychle stoupla a vyběhla ze třídy „Paní Nefertiti!" vykřikla za učitelkou, která se zastavila a ohlédla na ni „Potřebuju s vámi mluvit!"

„Copak Victorie?" usmála se učitelka.

„Liz... teda Elizabeth! Je úplně vyčerpaná a slyšela jsem, že s vámi měla doučování nebo tak něco! Myslím, že byste si měla dát pozor, abyste neuhnala vaše studenty!"

„Neuhnala moje studenty?" žena popozvedla obočí, dívka dávala během hodiny pozor, i když vypadala trochu unaveněji, ale že by ji uhnala „Pravděpodobně se to kouzlo, co jsem ji ukázala, snažila naučit i v pokoji..." vydechla a chytila si kořen nosu „možná, že jsem ji to druhé kouzlo neměla ukazovat..."

„A to třetí?" připomněla ji studentka.

„Třetí? Ukazovala jsem ji jenom dvě kouzla... jestli třetí, tak to se musela začít učit sama... nějak..." zamyslela se „zajímalo by mě, co se ale učila..." poté ale rychle zavrtěla hlavou „Každopádně, příště ji poučím ještě přísněji. Samozřejmě, že není v pořádku, aby to přeháněla, a na příští doučovací hodině ji to připomenu..."

„A co se vůbec doučujete?" zeptala se Victoria, zněla trochu zoufale. Proč musí chodit na doučování?

„Učíme se runy, i když včera jsem ji učila dvě kouzla s tím, že jedno nemělo nic společného s runami..." pousmála se Nefertiti „Elizabeth mě o to sama požádala."

„Učíte se... runy?" stříbrnovláska to nechápala. Tahle látka se učila ve velmi nízkých ročnících na základních školách, a pak se to rozvíjelo spolu s učením se nových kouzel. Jak by se sem vůbec mohla Elizabeth dostat bez run? Pak si ale vzpomněla na to, jak ji posledně opravila při psaní znaků „Ale proč?"

Učitelka s drobným úsměvem zavrtěla hlavou „Na to se musíš zeptat Elizabeth sama."

Victoria vydechla „Dobře, děkuju. Nashledanou..." řekla a otočila se na podpatku. Když vešla do třídy, tak si všimla, že její kamarádka stále spala, takže nemělo cenu se ji na něco ptát. Ohlédla se na čtrnáctou, která si jí taky všimla a usmála se na ní. První jako očarovaná k ní rychle došla „Ahoj, dneska jsme se ještě nepozdravily..." zasmála se.

„Sotva na mě mluvíš a už ti zase rudnou tváře..."

„V...vážně?" stříbrovláska si chytila obličej.

Hikari se usmála „Neboj se, jsi roztomilá, když se červenáš..." řekla a vzala dívčiny ruce, na které ji dala pusu „přemýšlela jsem, že bychom si dneska mohli zase zajít na rande..."

„R... rande... jo, to zní skvěle..." tiše se zasmála první „máš vybrané nějaké místo?"

„Vlastně ano! Nedávno jsem se šla projít do města a všimla jsem si tam jednoho pěkného parku s fontánou. Mohli bychom si tam sednout a tak..." zareagovala, hrála si s dívčinými prsty „Co na to říkáš?"

„To zní skvěle," usmála se „moc ráda s tebou půjdu. Možná bychom cestou mohli koupit něco na piknik," řekla pozorujíce černovlásku.

Elizabeth zaspala všechny hodiny, ale po poslední se vzbudila a působila zase plná energie. Možná prostě jen nespala celou noc, pomyslela si Victoria. Pravděpodobně to tedy nebylo nic vážného a nemusela si o ni dělat starosti. Stejně se chtěla soustředit na něco úplně jiného, ohlédla se za Hikari. Bez rozloučení s ostatními šla rovnou za dívkou „Tak jsem připravená..."

Její přítelkyně se usmála „Já taky..." vzala první za ruku „cestou by mohly být nějaký potraviny, tak bychom si tam mohli koupit třeba nějaký ovoce, nebo tak něco."

Victoria za ní okouzleně šla. Ani ji nedošlo, že už došly do města. Běžná hodina se pro ni proměnila v několik minutek. Došli do obchodu, kde ji musela černovláska na chvilku pustit, aby mohla vzít nějaké jídlo „Co takhle vzít tyhle sendviče?" vzala z ledničky nějaké balené sendviče „Pravděpodobně nebudou tak dobré jako domácí dělané, ale bude to připomínat víc piknik!" nakonec si koupily dvě balení sendvičů po dvou, pár jablek a také dvě lahve s ledovým čajem. Hikari je poté dovedla do parku, kde si sedly na volnou lavičku. Kolem bylo docela dost párů a někdo tam měl i uniformu „Vypadá to tu hodně populárně..." zasmála se tiše první.

„Vadí ti to?" zareagovala čtrnáctá „Můžeme jít jinam, jestli chceš..."

Stříbrovláska rychle zavrtěla hlavou a chytila svoji přítelkyni za ruku „Ne, jsem spokojená kdekoli, když tu jsi se mnou..." pousmála se.

Černovláska na ni chvilku zaraženě hleděla, ale poté se k ní nahnula a dala jí pusu „Miluju tě," pošeptala.

„Taky tě miluju..." zareagovala Victoria. Hikari polknula, chytila dívku za obě tváře a začala ji líbat. Ignorovala všechny lidi kolem, pro ni tam byly jen ony dvě, nikdo jiný neexistoval. Na všechno mohly zapomenout.

„Prospala jsem všechny hodiny..." vydechla Elizabeth, když šla konečně ze třídy, ve které usnula, ale potom se usmála „Ale alespoň jsem si mohla užít hodinu od slečny Nefer..." všimla si učitelky, která opět zkoumala zdi. Zaměřila se na to místo a všimla si, že tam bylo to oko „Co děláte?" zeptala se zvídavě.

„Oh? Jenom něco kontroluju..." tiše se zasmála žena, ale v očích měla starosti.

„Nefungují? Ty oči...?"

Nefertiti vydechla „Nečteš náhodou myšlenky?"

„Samozřejmě, že ne," zasmála se dívka „tak je zkuste znova všechny obnovit, já vám pomůžu..." ušklíbla se.

„Pomůžeš? Jak?" zareagovala podezíravě žena.

„To je tajemství," černovlásku její odpověď zarazila.

Pravděpodobně by ji vážně neměla důvěřovat, Longwei ji přeci jen varoval. Chvíli nad její nabídkou přemýšlela, než nakonec přikývla „Dobře... musím zkontrolovat všechny oči, tak mi můžeš pomoct..." podívala se na zeď „tohle už je hotový, tak můžeme pokračovat..."

Elizabeth si náhle klekla a přiložila ruku k podlaze, na které se objevila past. Nefertiti popozvedla obočí, na což se dívka usmála „Nebojte, není to nebezpečné. Jen mi to dá vědět, jestli náhodou někdo nepoužil kouzlo... navíc to kouzlo nebudu zakrývat! Takže si na to můžou ostatní dát pozor!"

Nefertiti přikývla „Dobře..." třeba by to mohlo zabránit v ničení těch očí.

Spolu došly k dalšímu symbolu na zdi „Mimochodem..." ozvala se studentka, když vytvářela na zemi další kouzlo „nemusíte se mě zastávat. Nechci vám způsobit žádné potíže..." pohlédla na zaraženou tvář její učitelky „už jsem na takové chování zvyklá..." ačkoli se usmívala, tak ženě přišlo, že má v očích nesnesitelnou bolest.

„Zastávám se tě, protože ti věřím..." řekla vážně Nefertiti, pak se ale tiše zasmála „mimochodem, jsem ráda, že to kouzlo vážně funguje, ale neměla bys nás poslouchat!"

„To bych asi neměla..." černovláska si všimla, že tentokrát vypadá její studentka skutečně šťastně. Pravděpodobně byla ráda, že ji někdo věří. Chtěla ji položit ruku na hlavu a pohladit ji, ale naštěstí se zastavila.