„Vypadáš unaveně..." řekla ustaraně Victoria, když se dívala na Hikari, která si opírala hlavu o ruku a měla sotva otevřený oči „stalo se něco?"

„Jen jsem zkoušela jedno kouzlo... pořád dokola a vyplýtvala jsem trochu moc energie..." zareagovala tiše, ale potom se usmála „proč? Chtěla jsi mě pozvat na rande?"

Stříbrovláska zrudla „No... jen si o tebe dělám starosti. Nepřeháněj to s učením dobře?" řekla vážně a chytila dívku za ruku.

Černovláska chvilku hleděla na její ustaraný obličej, než dala své přítelkyni pusu na klouby „Dobře, příště si dám větší pozor..." řekla a pozorovala, jak se dívka pomalu rozplývá. Bavilo ji Victorii takhle škádlit, byla tak roztomilá.

„Nechceš jít s námi zase někam?" zeptal se Aarav Elizabeth po konci všech hodin.

Baldura to vážně překvapilo, ale nezaprotestoval „Ne, já už mám něco domluveného se slečnou Nefertiti, ale vy dva si můžete užít rande o samotě..." poté se ušklíbla „nebo vám snad budu až tak chybět?"

Brunet se usmál, ale pak se dramaticky chytil u srdce „Ah, co bez tebe budeme dělat! Ah!"

„Budete to muset přežít dneska beze mě!" pronesla vesele a rychle běžela za učitelkou „Slečno Nefertiti!" zvolala.

Blondýn se s výdechem opřel o ruku „Koukni, už nám roste. Za chvíli vyletí z hnízda..." zněl trochu chladně, ale Aarav moc dobře viděl, že má ve skutečnosti na tváři obrovský úsměv, který schovává za svou dlaní. Nahnul se k němu a dal mu pusu na tvář bez ohledu na to, že ve třídě bylo ještě dost spolužáků.

Nefertiti se otočila za hlasem své studentky a usmála se „Jsi připravená na doučování?"

„Jo!" potvrdila ji to Elizabeth energeticky. Vypadala, že se vážně těšila, což učitelku samozřejmě potěšilo „Naučíte mě to kouzlo ze včera?" zeptala se.

Žena přikývla „I když to, co jsem dělala já, toho nemá moc společného s runami a klasickými kouzli, ale včera jsem také zkoušela udělat to Longweilovo kouzlo a budu tě to moc naučit dneska!"

„Vážně? To jste nemusela!" řekla černo-bělovláska vesele „Já bych byla šťastná už jen, protože byste mě naučila ty oči! To kouzlo bylo taky úžasný!"

Černovláska sledovala, s jakou vášní dívka mluvila o jejím kouzlu, ale pak si na něco vzpomněla. Na pár vteřin Elizabeth nahradila jiná její studentka, rovněž se usmívající dívka. Měla černé krátké vlasy s pouze dlouhou ofinou, která jí zakrývala jedno oko, obě přitom byly modré. Na hlavě měla ještě vždycky nasazenou žlutou čepici, za kterou se častokrát schovávala. Také byla drobná, ale na rozdíl od porcelánově bílé černo-bělovlásky byla tato dívka snědá „Paní učitelko, naučíte mě to?" zvolala vesele, než se ale její výraz změnil na bolestivý, z očí jí tekla krev a chyběla jí ruka „Paní učitelko..."

„Slečno Nefertiti... slečno Nefertiti!" probudil Nefertiti hlas Elizabeth „Jste v pořádku? Vypadala jste vystrašeně..."

Učitelka si chytila hlavu „Jen jsem si na něco vzpomněla..." vydechla a prohlédla si svoji drobnou usmívající se studentku „kdybys měla s něčím problém, tak se na mě můžeš vždycky obrátit..." pousmála se.

„Neměla byste to spíš říct mým spolužákům?" zareagovala dívka s vážným tónem hlasu a s úšklebkem na tváři „Myslím, že ti by potřebovali vaši ochranu víc než já..."

„Co tím myslíš?" zeptala se žena.

„Zeptejte se ostatních..." pronesla klidně a vešla do volné třídy „tady to bude nejlepší!" Nefertiti prvně zkontrolovala od Elizabeth runy. Rozhodně tomu věnovala velké množství času, protože jí předložila hned štos papírů popsaných těmi stejnými symboly. Učitelka se pak rozhodla jí naučit její kouzlo. Většině studentů by trvalo dlouho se ho naučit vzhledem k tomu, že to nebylo klasický druh magie učící se v dnešní době, ale starověká verze, kdy se ještě nepoužívaly předepsané symboly. Druhá byla ale jiná, pravděpodobně to možná pro ni bylo dokonce lehčí než novodobá kouzla.

Černo-bělovláska se zhluboka nadechla, už to byl její pátý pokus, kdy do té doby ji všechno vybouchlo pod prsty. Musela ji to bolet, ale stále byla odhodlaná v tom pokračovat. Zpod ruky se na zdi objevilo oko, ale nevypadalo stejně jako to od její učitelky. Nefertitina verze vypadala jako egyptský symbol, takzvané Horovo oko, který byl tvořen hned několika tvary a každý měl jiný význam. Ve finále toto oko mělo všechny smysly. Studentčina verze ale byla úplně jiná, měla realistický tvar a její zornice byla vertikální „Počkejte tady!" zvolala vesele Elizabeth a rychle utekla ze třídy.

Učitelka nestihla ani zareagovat a vlastně neměla ani v plánu nikam jít, byla zaujata tím, co dívka vytvořila „Zajímalo by mě, jestli funguje stejně..." pošeptala, pak došla k oku a řekla „Elizabeth, slyšíš mě?" pochopitelně se nic neozvalo, ale ještě pro další pokus se ho něžně dotkla.

Po chvilce do třídy vběhla opět rychle Elizabeth. Měla trochu rudé tváře „Jak jste se toho teď dotýkala?"

Nefertiti se zasmála „Takže to funguje, jak má?" dívka několikrát rychle přikývla, na což žena s úlevou vydechla „To je dobře, byla jsem trochu zaražená podobou toho oka. Moje kouzlo vypadá totiž jinak a všechny ty symboly na něm ukazují lidské smysly, proto jsem si nebyla jistá, jestli budou fungovat i u tvého kouzla..." řekla a vytvořila další oko na zeď, aby dívce mohla vysvětlit význam každého symbolu.

Druhá se na to zaujatě dívala, pak si prohlédla svoje vlastní kouzlo „Ooooh!! Vážně to je jiný!" řekla rychle. Byla tím fascinovaná.

Žena se zasmála, vážně ji připomínala svoji bývalou studentku „Ale je silnější..." pošeptala si sama pro sebe, poté ale zavrtěla hlavou „Chceš teda naučit to schovávání kouzel? Pastí..."

„Oooh! Schovávání pastí!" několikrát zaskákala na místě. Nefertiti vzala křídu a kolem jejího oka nakreslila runy stejně jako to předtím udělal Longwei, poté ji to ještě jednou objasnila slovně. Tohle trvalo Elizabeth se naučit mnohem déle než předchozí kouzlo. Vážně se na ni podepisovalo to, že ještě neuměla runy tak perfektně jako většina kouzelníků jejího věku.

Slunce se pomalu začalo zatahovat a blížilo se k večeru „Možná bychom měli pro dnešek přestat..." pousmála se učitelka.

„Už? Ne, já to ještě jednou zkusím... ještě jednou..." řekla vážně dívka, ale ženu to nepřesvědčilo.

Věděla, že je už pozdě, blíží se večerka a její studentka ještě ani nejedla „Ne... pro dnešek končíme..." pronesla vcelku chladně „musíš se jít najíst..."

Elizabeth vydechla. Učitelka to myslela dobře a ona si to moc dobře uvědomovala „Dobře... tak já půjdu, stejně máme společnost..."

„Společnost?" Nefertiti se rychle otočila ke dveřím, aby mohla spatřit Lonfweie. Dala rychle ruce v bok „Co tady děláš?" zeptala se.

Muž neodpovídal, pouze pozoroval studentku, která tam stála. Tvářila se jakoby nic, ale skutečně byla tak nevinná? Jeho výraz byl čím dál ošklivější, ale děvče to nevystrašilo, naopak se na její tváři objevil úšklebek „Tak já půjdu! Nashledanou slečno Nefertiti!" rozloučila se vesele ženou a pak poklidně obešla učitele „Pokud se chcete zeptat na něco o mě, tak se laskavě neptejte mých přátel... nepleťte je do toho..." pošeptala chladně, tak aby ji mohl slyšet pouze Longwei. Ještě předtím, než ale stihl zareagovat, tak se teleportovala pryč.

„Co chceš?" zeptala se ho Nefertiti rovněž nepříliš přátelským tónem.

„Co jste dělaly?" odpověděl otázkou muž.

Učitelka protočila oči „Učila jsem ji kouzla, co jiného bychom dělaly..." překřížila ruce na prsou „jestli tu jsi jenom kvůli tomu, tak můžeš jít..."

„Ta holka je nebezpečná... je mnohem nebezpečnější než Lotfie..."

Nefertiti zavrčela „Nemluv o ní..."

„Copak si myslíš, že je jí to monstrum podobné? Elizabeth se nebojí ublížit lidem, ani vlastním spolužákům! Měla by sis na ní dát pozor, je nejpodezřelejší z našich studentů..." řekl muž, ale poté uhnul hlavou. Proti němu vyletěl šíp, který ho naštěstí pouze škrábnul do tváře, ale kdyby se nepohnul, tak by mohl být zabit „Co děláš?" polknul, naposledy černovláska vypadala takhle naštvaně, když nechal zranit Lotfiu, její oblíbenou studentku.

„Ty říkáš, že tím, že se nebojí ublížit svým spolužákům, je monstrum? Co je teda ten chlapec z minulých let?" udělala pár kroků k Longweilovi, který ale couval „Žádný můj student není monstrum a všichni mí studenti jsou nevinní, dokud není prokázán opak..." pak se ale otočila a už si dále nevšímající druhého učitele šla pryč.

Muž polknul, pohlédl na její záda a jen si pro sebe řekl „Já tě varoval... nikdo, kdo má za spektru démona, nemůže být přeci nevinný..."