Baldur zamyšleně hleděl z okna na večerní nebe. Nemohl si pomoci, ale měl špatný pocit z toho všeho, co se dělo kolem Elizabeth „Když se budeš pořád mračit, tak se ti udělají vrásky..." probudil chlapce z přemýšlení hlas jeho přítele.

Otočil se na něj „Promiň, rád přemýšlím venku pod hvězdami..." zasmál se „a tohle je tomu nejblíže..."

Aarav objal třetího ze zadu „Nad čím přemýšlíš?"

Blondýn byl chvilku zticha, nevěděl, jestli mu to má říct „Nad Elizabeth... mám o ni trochu strach."

Brunet se zasmál „Je trochu zvláštní, ale není to špatná holka..."

„To neříkám. Jen jak dneska řekla, že nemá peníze, a když jsem se na ni dneska tak koukal... je opravdu hubená. Myslíš, že má dost jídla? Taky se na ní teď pořád každý ptá..."

„Jako jestli náhodou neunáší lidi a pak je nejí?"

„To jsem vůbec nemyslel! Ne to ne..." vydechl „no to je jedno, pojď raději spát..." usmál se a dal pusu Aaravovi „Nebo ještě jít spát nechceš?"

Victoria přišla do třídy a všimla si, že už tam někdo sedí. Na dnešek nemohla spát a vlastně ani příliš nechtěla být v pokoji, proto měla v plánu se dostavit brzo a hlavně tam být alespoň chvíli sama „Ahoj Viky!" usmála se Elizabeth „Co tady děláš tak brzo?"

„To bych se mohla ptát já tebe..." pošeptala stříbrovláska a sedla si na své místo „co tady děláš tak brzo?"

„Chtěla jsem si procvičovat runy a ty se mi nejlépe píšou ve třídě!" řekla pyšně a ukázala dívce papír s naškrábanými runami.

První vydechla „Jak je můžeš psát tak strašně, není to těžký. Učí se to už na základních školách... Dagaz se píše takhle..."

„Učí se to pouze na kouzelnických školách..." pošeptala černo-bělovláska, než zavrtěla hlavou „Oh! Takže se to nepíše jako dva různé trojúhelníky, ale spíš jako přesýpací hodiny..."

Victoria popozvedla obočí. Co to mělo být za přirovnání? A jak ji vůbec mohlo napadnout to psát jako dva trojúhelníky „Prostě to napíšeš jedním tahem, pokud to nakreslíš jako dva zvláštní trojúhelníky, tak to je prostě špatně..." pronesla vcelku chladně, ale Elizabeth byla nadšená z toho, jak ji to její kamarádka vysvětlovala.

„Ty jsi tak chytrá!" vychválila ji druhá a na papír si několikrát nakreslila Dagaz, zatím co ji první celou dobu pozorovala a kontrolovala. Pak si všimla, že do třídy vešel pro ni někdo mnohem zajímavější.

„Hikari! Dobré ráno!" řekla s drobným úsměvem a zvedla se z lavice.

„Oh, nejsi tady dneska nějak brzo?"

„No..." Victoria zrudla „těšila jsem se do školy víc než normálně..." další slova pošeptala ale tak, aby je Elizabeth neslyšela „těšila jsem se na tebe..."

Hikari se zasmála a dala dívce před ní letmou pusu „Taky jsem se na tebe těšila," pošeptala ji do ucha „taky mě napadlo, že bychom mohly dneska zase někam zajít. Tentokrát tě zvu já!" usmála se a podívala se na Elizabeth, která si teď prohlížela papír. Nikdo jiný tam zatím nebyl, takže dívku ještě jednou políbila, tentokrát ale déle než předtím. Vychutnala si její rty a až teprve, když uslyšela kroky ostatních studentů, vyrazila ke své lavici. Stříbrovláska chvíli stála, ani se nepohnula, ale hlasy ostatních ji probudily z transu. Rychle si sedla na své místo a ohlédla se na svoji kamarádku, která byla stále zahleděná do papíru, ničeho si nevšimla. Pousmála se a přiložila si prsty na rty, tohle byla její první pusa, ale byla vážně sladká, stejně jako jahody.

Jako poslední přišel do třídy Baldur, těsně před zvoněním, což bylo pro něj nezvyklé. Aarav, který už seděl u dívek, se na něj nechápavě podíval. Ráno, když se vzbudil, tak už s ním dávno blondýn neležel v posteli a teď přišel pozdě, nebo alespoň později než normálně chodí „Kde jsi byl?" zeptal se.

„Řeknu... ti to až po hodině," odpověděl třetí. Trochu lapal po dechu.

„To jsi běžel?" zeptal se rychle brunet.

Jeho přítel se usmál a přiložil si prst k ústům „Možná..." poté si šel sednout na své místo, protože začala hodina. Hned o přestávce šel Baldur k Elizabeth a položil ji pytlík plný ovoce na lavici „Jez..." přikázal ji.

Dívka na něj zaraženě hleděla „Nemusel jsi mi nic kupovat. Není to tak, že bych vůbec nejedla. Jako včera jsem si to užila, ale to protože bylo fakt dlouho, co jsem naposledy měla jídlo z restaurace. Ovoce nám dávají i ve školní jídelně..."

„Jen jsem šel náhodně kolem..." řekl.

„Náhodou kolem do města?" zasmál se Aarav.

Černo-bělovláska souhlasně přikývla a vzala do ruky jablko, do kterého kousnula „Jsou dobrý, taky si vezměte..." usmála se na spolužáky před ní. Blondýn vydechl, ale oba si pak nakonec vzali také ovoce. Druhá se s úsměvem otočila k Victorii, ale ta už tam neseděla. Ohlédla se za sebe, aby mohla vidět, že je zase u čtrnácté.

Dívka se snažila nevypadat smutně a usmívat se, ale chlapci to okamžitě prokoukli „Pořád máš nás dva!" řekl nakonec rychle brunet „A nevadí, že nerada používáš zbraně. Pořád tě budeme mít rádi..." usmál se a pohladil svoji kamarádku po hlavě „takže nebuď smutná..."

Elizabeth se začala smát „Nejsem smutná!" Aarav už nic neříkal, pouze se usmíval. Skutečně mu přišlo, jako kdyby dívka byla jejich dcera bez ohledu na jejich stejný věk. Chtěl ji chránit, starat se o ni a zařídit, aby ji už nikdy nikdo nešikanoval.

Další hodina měla být tělocvičná, čehož se Elizabeth i nadále odmítala účastnit, ale řekla, že už má něco naplánovaného. Chlapci na to byli zvyklí, takže ji prostě nechali být s tím, že se rovnou rozloučili.

Druhá šla poklidně chodbou směrem k místu setkání s Balardem, ale cestou si všimla Nefertiti, která se dívala zamyšleně na zeď „Co zkoumáte?" zeptala se jí.

Učitelka se na ni překvapeně otočila „Co tady děláš? Nemáš ještě hodinu?"

Dívka přikývla „Mám mít tělocvik s Longweilem, ale nezajímají mě bojový umění..." poklidně pokrčila rameny „Teď vy, co zkoumáte?"

Ženu trochu zarazilo, že jen tak řekla jméno svého učitele, ale moc dlouho se tím nezaobírala „Na zeď jsem udělala kouzlo, ale někdo ho zrušil..."

„Oooh," Elizabeth vypadala zaujatě „co za kouzlo?"

Nefertiti se zamyslela, nevěděla, jestli ji to vůbec může říct. Chvilku jen tak hleděla na její nevinnou tvář „Mělo sledovat studenty na chodbách... ale originálně bylo zakryté ještě jiným, kouzlem, takže ho nemůžeš ani vidět..." černo-bělovláska skutečně žádné kouzlo neviděla, ale teď jakmile o tom slyšela a jakmile se zahleděla pořádně na zeď, tak tam zpozorovala nakreslené oko.

„Naučíte mě to?!" rychle řekla fascinovaně dívka „To je úžasný!"

Učitelka se na ni podívala, ale nemohla si pomoct a tiše se zasmát „Můžeme se to naučit na našem dalším soukromém sezení, ale to zmizení jsem neudělala já... i když možná bych tě to mohla taky naučit..." viděla, jak to Longwei kreslí a pamatovala si i jaké runy má použít.

„Už jen ty oči by byly úžasné, ale ještě mě chcete naučit, jak to nechat zmizet!" začala vesele skákat na místě, poté ale dívce náhle něco došlo „Oh, někdo na mě čeká! Musím jít!" řekla a zmizela.

Nefertiti zalapala po dechu. Už si pomalu začala zvykat na studentčinu teleportaci, ale pořád z toho byla vždycky trochu v šoku. Zavrtěla hlavou „Musím je všechny opravit..." pošeptala s výdechem.