Elizabeth měla vášnivý rozhovor s Aaravem o tom, jestli jsou zbraně nebo kouzla lepší. Většina jejich bodů se ale týkala ubližování ostatním. Victoria se na ně dívala, ale tak nějak se cítila nepřítomně. Všimla si, že Baldur se do jejich rozhovoru přidal s tím, že byl na straně obou. Možná, by se taky měla přidat... říct o jejím názoru... ohlédla se na Hikari, která poklidně seděla na svém místě, sama a v tichosti. Přesně to teď potřebovala, ale věděla, že u jejího místa bude ta skupinka vždycky mluvit. Stříbrovláska se beze slova zvedla a zamířila za klidnou dívkou.

Celá skupinka za ní se na ni nechápavě dívala, než brunet se smíchem řekl „Co jsi ji provedla?"

„Eh? Proč já?" rychle se na něj otočila černo-bělovláska.

„Kdo jiný?" překvapivě se ke svému příteli přidal i blonďák, který se opřel klidně o opěradlo židle a překřížil ruce na prsou „Mám pocit, jako kdyby ji vadila celá tvoje existence, nebo jako kdyby tebou byla zklamaná..."

Druhá chvíli mlčela, než mávla rukou „Blbost," zasmála se „určitě si myslí, že kouzla jsou lepší, ale neměla chuť se tady s tebou hádat!"

„Vždyť u sebe pořád nosí dva meče!" jejich rozhovor opět pokračoval.

„Ahoj..." pozdravila Victoria Hikari s drobným úsměvem „Můžu si k tobě sednout?"

Černovláska popozvedla obočí „Ty nejsi s tou skupinkou?" poté, ale zavrtěla hlavou „Vezmi si sem židli a klidně si tu se mnou můžeš posedět..."

Stříbrovláska přikývla, a poté co se konečně usadila, tak odpověděla na otázku, kterou ji čtrnáctá položila „Chci chvilku klid, což bych na svém místě neměla..."

Hikari to moc dobře chápala, sama by nevydržela s tak hlučnými lidmi příliš dlouho, než by ji to začalo štvát. Dívka přikývla „Tak tady se mnou můžeš strávit tedy čas do další hodiny..." pousmála se, ale poté sklopila hlavu. Věděla, že by bylo nevhodné na Victorii mluvit vzhledem k tomu, že u ní vyhledávala ticho.

„Co jsi dělala, než jsem přišla?" přesto se jí zeptala první.

„Oh? Snažím se přijít na jedno kouzlo..." odpověděla ji upřímně černovláska.

Stříbrovláska se ji podívala přes rameno. To kouzlo poznala, jednalo se o takové, které rušilo různé nástrahy vytvořené z magie. Kdysi se ho naučila, protože nechtěla riskovat, že by na ni někdo použil past a ona by nemohla nic dělat, i kdyby si jí všimla. Prohlídla si pokus její spolužačky, aby věděla, jestli ho má vůbec nakreslený správně a skutečně tam byla chyba. Okamžitě na ní ukázala „Tady máš špatnou runu... tady má být Thurisaz ne Wunjo. Často se v tom dělá chyba celkově."

„Oh... vážně?" Když prvně viděla to kouzlo, tak si právě těmito runami nebyla příliš jistá. Rozdíl v těchto obrazcích byl totiž pouze ten, že Thurisaz má mít trojúhelníček uprostřed čárky, zatímco Wunjo jej měl mít na začátku. Vydechla a zaškrtala celý svůj pokus „Tak to zkusím znovu..." znova to nakreslila a vyzkoušela na nějakém jiném cvičném kouzlu a fungovalo to „Děkuju!"

„To nic," Victoria se usmála „jsem ráda, že můžu alespoň nějak pomoct, ale určitě bys na to také sama přišla..."

Hikari zavrtěla hlavou „Nemyslím si, možná bych z toho spíš udělala úplně nějaké jiné kouzlo..." vydechla „Tak teď ho musím jen procvičovat..."

„Je nějaký důvod, proč se ho učíš?"

Černovláska chvilku mlčela, než zavrtěla hlavou „Jen mě to zaujalo a přišlo užitečné..."

První přikývla „Tak to jsem cítila stejně, když jsem se to učila," zasmála se „ale stejně jsem to ještě nevyužila..."

Čtrnáctá se pousmála a neslyšitelně pošeptala „To já jsem si jistá, že to využiju..."

„Říkala jsi něco?" zareagovala Victoria, na což kamarádka pouze zavrtěla hlavou. Obě si pak dále povídaly o kouzlech do konce přestávky, kdy se dívka musela vrátit zpátky do svojí lavice. Druhá se na ní ohlédla, ale nic neřekla.

Po skončení všech hodin se Elizabeth nadechla a rychle řekla „Došlo mi, že se ti moc nevěnuju. Měla jsem hodně práce a tak... ale mohli bychom..." podívala se na Victorii. Teda alespoň tam, kde by měla být, ale teď už tam po ní zbylo pouze prázdné místo. Rychle se podívala na Baldura a za ním přicházejícím Aaravem „Kam zmizela?"

„Někam šla s tou černovlasou, jak za ní před tebou utekla," odpověděl ji brunet, než dodal „chceš se teda přidat k nám?"

„Oh..." druhá měla na tváři znát chvilku zklamání, ale rychle se z toho oklepala a s úšklebkem řekla „Cože? Myslíš, že vás chci vidět flirtovat i po škole? Jste se zbláznili!" černo-bělovláska se začala smát, jako kdyby řekla dobrý vtip.

Třetí chytil svého přítele za pas a přitiskl ho k sobě „Nemusíš závidět. Jednou si taky najdeš někoho, kdo zvládne to tvoje šílenství..."

Elizabeth popozvedla obočí a se smíchem řekla „To je od tebe troufalý předpokládat, že bych chtěla být ve vztahu. Naopak to vypadá strašně otravně, pořád se jen na někoho lísat a takovýhle věci..."

„Pravda, já zapomněl, že už to děláš celou dobu s Viky..." poznamenal blonďák s úšklebkem.

„Přesně! Dokud mám jí a ona má mě, tak nikoho nepotřebuju!"

Aarav je pozoroval, ale poté se jeho oči uchýlily k lavici, kde sedávala čtrnáctá „Ale bůh ví, jestli to takhle vůbec Viky cítí..." pronesl vážně, než rychle udělal pár kroků ke svojí kamarádce a chytil ji kolem ramen „ale my dva tady pro tebe budeme vždycky! Já budu tvůj taťka jedna a Baldur bude tvůj taťka dva!"

„Proč máte najednou být moji tátové?" rychle zaprotestovala dívka.

Blondýn vydechl „Fajn, když jinak nedáš, tak ji adoptujeme no... někdo by ji přeci jen měl pořádně vychovat." Elizabeth nijak neprotestovala a už se jen smála. Nakonec i poté s chlapci zůstala až do večerky, kdy se rozhodli se společně jen tak projít.

„Šla jsi pro mě vážně rychle," zasmála se Hikari, když šla vedle Victorie do města „to až tak něco potřebuješ?"

Stříbrovláska znervózněla „Prostě jsem si s tebou chtěla jen tak někam zajít... a normálně si popovídat," mírně se pousmála.

Černovláska se ušklíbla „Můžu to brát jako rande?"

„Rande?" první zrudla a začala se rozhlížet kolem, jako kdyby tam někde byla napsaná odpověď, než nakonec pošeptala „No tak... jestli chceš, může to být i rande..."

Čtrnáctá se usmála a chytila Victorii za ruku „Tak rande tedy... kam půjdeme? Chceš zkusit najít ten kostel?" zasmála se.

Dívka chvíli hleděla na jejich ruce „To zní dobře..." nakonec ze sebe vydala tiše. Stříbrnovlásce nějakou dobu trvalo, než si na propletené prsty zvykla.

Tentokrát ale za pomoci místních kostel našli vcelku rychle, pak poblíž zamířily do restaurace. Dívky si sedly na místo, ale stále se držely za ruce a to až do doby, než na to sama Hikari upozornila „Nemusíš mě už držet," řekla se smíchem. Victoriiny tváře opět zčervenaly. Ani ji už nedocházelo, že se vlastně celou dobu stále držely za ruce, a to i když mluvily s cizími lidmi a chodily ulicemi. Rychle ji pustila, aby si mohla oběma rukama zakrýt obličej. Černovláska to pobaveně sledovala, dívka sedící před ní byla tak roztomilá „Nemusíš se stydět. Bylo to, jako kdybychom spolu doopravdy byly," usmála se.

„Spolu..." zopakovala po ní stříbrovláska tiše. Naštěstí z její stydlivosti ji probudil číšník, když jim donesl menu. První na to pak mohla zapomenout, nebo to alespoň minimálně zamluvit, a skutečně o tom pak nepadlo ani slovo po zbytek večera. Po jídle okamžitě šly na koleje a dostaly se tam těsně před začátkem večerky.

Victoria si ve svém pokoji lehla na postel, touto dobou by se většinou ještě učila nová kouzla, nebo opakovala ty stará ale... Zakryla si obličej a jen si opakovala „Jako kdybychom spolu doopravdy byly... možná, by to nebylo tak špatný..."