Victoria došla do třídy, byla dost unavená. Od jejího snu nezahmouřila ani očko, protože měla plnou hlavu její kamarádky a hlavně toho, co se z ní stalo „Ahoj!" ozvala se náhle vesele Elizabeth, když doběhla do třídy. První byla zaražena, jak mohla být druhá tak brzo ráno plná energie. Ale možná se tak cítila jen kvůli tomu, jak unavená právě byla „Vypadáš strašně unaveně. Jsi v pohodě?"

Stříbrnovláska vydechla „Moc jsem toho nenaspala..." nechtěla ale říct druhé pravý důvod její únavy, nechtěla říct to, že nad ní přemýšlela téměř celou noc.

„Chceš probudit?" Elizabeth se ušklíbla „Mám pár kouzel na probuzení, třeba polití vodou!"

„Proč bys uměla něco takového?!" rychle ze sebe vydala první, ale poté zavrtěla hlavou „Měla by ses zaměřit na něco důležitého..."

„Jako na co? Na zničení světa?" zareagovala černo-bílovláska, na což sebou stříbrnovláska cukla. Nechtěla ji ale příliš trápit a tak ještě dodala „Neboj, dělám si srandu. Nemám v plánu něco takového udělat..."

Její tón byl chladný, jako kdyby byla zklamána svoji kamarádkou, čehož si Victoria okamžitě všimla. Sklopila hlavu „Promiň, tak jsem to nemyslela..."

Elizabeth se ušklíbla a rychle plácla první do zad „Já vím, že ne!" zasmála se sedajíc si na své místo. Do třídy poté vyšel Aarav, který se k nim přidal. Se stříbrnovláskou se přímo nebavil, protože byla zjevně unavená a trochu i vypadala, že každou chvíli usne, ale měl vášnivou konverzaci s druhou. Victoria nebyla schopná toho moc postřehnout, jenom pár slov od její kamarádky, které zněly jako „Mám někoho zabít... proč by ne... souhlasím s tebou, jsou... možná, že by bylo nejlepší... vyhrožování zní skvěle..." poté ale usnula.

Poté, co se první vzbudila, tak byla trochu zaražená. Sama nevěděla, jak dlouho vlastně spala. Zvedla hlavu, aby se podívala na hodiny a zjistila, že už jsou tři odpoledne. Nevěřila tomu, že by tak dlouho spala, rozhlédla se kolem sebe, aby se mohla přesvědčit, že ta časomíra je rozbitá, ale nikdo tam nebyl. Teda, jedna dívka tam stále seděla a něco si psala do sešitu „Liz...?"

Černo-bílovláska udělala do sešitu ještě pár čar, než se s úsměvem ohlédla na svoji kamarádku „Už jsi vzhůru?" pronesla klidně s drobným úsměvem. Proč najednou vypadala tak něžně, tak mile... tak, jako když byly děti.

„Ty jsi tady čekala se mnou?"

Z dívčina úsměvu se náhle stal úšklebek a se smíchem řekla „Jo, chtěla jsem vidět tvoji tvář, když se probudíš..." zamyslela se „očekávala jsem ale větší šok. Musím uznat, že to bylo zklamávající..."

Stříbrnovláska chvilku mlčela, než se nakonec zvedla „Potřebuju něco udělat..." vzpomněla si na knihu a nechtěla se dále dívat na její zničené vzpomínky na milou holčičku „tak se uvidíme zítra..."

Elizabeth jí zamávala, ale nikam nešla, zůstala ve třídě a pokračovala ve psaní.

Victoria vydechla a s knihou v tašce zamířila do starého knihkupectví, ale měla trochu obavy, jestli bude ještě otevřeno. Zavrtěla hlavou, i kdyby ne, tak si stejně potřebovala provětrat. Cesta byla opět dlouhá, a když dorazila k obchodu, tak byl zavřený. Vydechla, takže vážně šla zbytečně. Otočila se na podpatku, ale náhle se za ní otevřely dveře a zároveň zaslechla chraptivý hlas „Pojď přeci dál, když už tady jsi," první to zarazilo, ale nakonec s kývnutím vešla do obchodu.

„Dobrý den," pozdravila a rozhlédla se kolem.

K dívce přišla malá stará paní s úsměvem „Ahoj drahá... copak pohledáváš v tomto starém obchodě..."

Stříbrnovláska rychle z tašky vyndala knihu „Já... asi jsem z vašeho obchodu odnesla knihu, ale přísahám, že jsem nechtěla... jestli chcete, tak já vám ji zaplatím!"

Žena se zasmála „To já jsem ti ji tam dala."

„Jak? Já si vás celou dobu nevšimla..."

Stařena se pyšně zasmála „Jsem ráda, že jsem nezapomněla kouzlit..."

„Kouzlit..." Victoria si ale byla jistá, že ji tam ten den neviděla a docela brzo ji to došlo „Neviditelnost?! Není to náhodou zakázaný?!"

Paní vydechla „Nech přeci starou dámu si užít trochu zábavy..." otočila se k dívce zády a začala chodit kolem regálů, přitom se dotýkala něžně hřbetů knih „všechny ta zakázaná kouzla a naopak podporována ta, která nám mají údajně ulehčit život..." ironicky se zasmála a vyndala knihu, na kterou se předtím Victoria dívala „to za mých mladých let to vypadalo úplně jinak... naneštěstí už tehdy jsme se učili kouzlit pouze s runami, i když to byla spíše zábava..." Stříbrnovláska nevěděla, jak zareagovat. Vždyť žena právě mluvila o její konverzaci s Hikari, ale stejně nakonec raději jen přikývla. Stařena pokračovala „Tohle je ta kniha, která tě zaujala, že?"

Victoria vydechla „No ale... většina stránek je tam vytrhaných, takže..." nechtěla říct, že je zbytečná, ale skutečně tam toho z ní příliš nezůstalo.

Paní se zasmála „Oh? To ale ve skutečnosti není pravda," řekla a olízla si prst, kterým poté přejela po obalu knihy. Už z boku bylo vidět, že se v ní objevily chybějící stránky „někdy je potřeba zapojit i svůj instinkt..." usmála se a podala dílo stříbrnovlásce.

Dívka chvíli nevěděla, co má dělat, ale poté si ji stejně nakonec vzala a otevřela ji. Už tam nebyla vytrhnutá žádná stránka, začala jí listovat „Jak... jak jste to udělala?" rychle zvedla hlavu.

Stařena se zasmála „Kouzlo. Vcelku jednoduché a mám podezření, že není ani zakázané, ale přes všechny ty pravidla jsem zapomněla, co se smí a co ne..."

„O...oh..." Victorii to trochu zarazilo. Faktem bylo, že tato kniha byla momentálně plná zakázaných kouzel, která by se neměla nikdy učit a už vůbec je používat. Polknula, stejně ji ale zaujala a nemohla jí odolat „Kolik chcete?" Žena se na chvíli zamyslela a řekla cenu, za kterou by se nedala koupit ani dětská knížka „Počkat? Tak málo? To ne... skutečnou cenu, kolik chcete. Dám vám to!"

Paní se stále usmívala „Trvám na tom, rozhodně ta kniha ocení někoho nového, kdo by se z ní rovněž radostně učil, než aby tady nadále byla a nikdo by ji opět neotevřel..."

„Ale stejně... já vám to můžu zaplatit..." stařena se naposledy zasmála a zmizela přímo před dívčinýma očima. Stříbrnovláska se rychle rozhlédla kolem sebe. Prvně ji napadlo, že by to mohla být teleportace, ale takovouhle nepoznávala, poté ji však napadlo něco jiného. Už předtím o tom mluvila, určitě použila neviditelnost! Victorie si vzpomněla na další knihu, kterou stále držela v ruce a zvolala „A co tahle kniha?" rychle se rozhlédla kolem sebe „Kam vám ji mám dát?"

„Nech si ji drahá. Budeš ji potřebovat víc než já, a to velmi brzy... možná i dřív, než bys čekala..." dívku tohle proroctví vyděsilo. Dala peníze na pult a rychle se slovy nashledanou odešla. Stařena se dívala za zády její zákaznice „Co myslíš, zvládne to?" vedle ženy se objevil kostlivec s černým pláštěm a kosou.