Dveře do místnosti se rozlétly a vstoupil muž jehož blonďaté vlasy byly sčesané a uhlazené vzad.

,,Ten parchant!" Zaklel onen muž a šel ke stolu.

Od svého notebooku vzhlédl černoovlasý muž jehož vlasy byly perfektně sčesané a jehož tvař zdobilo tmavé strniště.
,,Co se stalo?" Zeptal se černovlásek a tázavě se podíval na svého blonďatého kolegu.

,,Nepovolil to... Ten idiot Castelot mi nepovolil, abych tam mohl zahájit stavbu! A tak výhodné by to pro nás bylo!" Zuřil blondýn.

,,Já ti to ale říkal... To místo, kde jsi chtěl stavět, je chráněné. Příroda tam musí růst samovolně bez zásahu člověka," řekl klidně černovlásek.

,,Na nějaký chráněný území mu seru! Potřebujeme naší firmu rozšířit," odsekl blondýn.

,,Až na to, že firmu, která bude prosperovat, rozšíříš jedině tak, že se bude budovat v dalších městech, v jiných krajích a třeba vytvoří pobočky i za hranicemi státu... Bylo by to praktičtější než jen tady ve městě..."

Černovlasý stočil pohled zpět ke svému notebooku a jeho očí těkaly po obrazovce. Chvíli bylo v místnosti ticho a blondýn jen zíral z okna na zasněžené ulice a stahující sněhové bouřkové mraky.

,,Zkusíš tam zajet ty, Aneurine," promluvil zničehonic blondýn.

Tmavovlasý se přestal věnovat práci a pohled zvedl ke svému společníkovi. ,,Cože?"

,,Slyšel jsi... Zkusíš s Castelotem vyřešit tu stavbu ty," zopakoval blondýn.

Aneurin se nevěřícně uchechtl. ,,Zbláznil ses, Richarde? Když to neschválil tobě, proč by to měl schválit mě? Bude číst úplně ty stejné papíry ze stejné firmy... Jen od jinýho člověka." Zavrtěl hlavou černovlásek.

,,Prostě to zkusíš. Pojedeš za ním hned zítra," rozhodl neústupně Richard. ,,Něco v těch dokumentech pozměň aby nebyly úplně stejné a zítra dopoledne tam pojedeš."

Aneurin zavrtěl hlavou. ,,A když to nevyjde?" Nadzvedl obočí černovlasý.
,,Tak holt na to půjdeme špinavě," mykl rameny blondýn.

,,Kdybys radši začal realizovat pobočku v zahraničí. Bylo by to snazší," zavrčel Aneurin naštvaně.

,,Pozor na ten tón, Aneurine," varoval svého kolegu Richard.

Aneurin se zamračil. ,,Oba moc dobře víme, že když myslíš špinavě, tak opravdu špinavě... A já nechci být součástí další vraždy. Vykašli se na to. Ani úřady by ti to nepovolily. Je to chráněné území a s tím nic neuděláš."

,,Nepokoušej se mně přesvědčit..." Zavrtěl hlavou Richard zcela vážně.

,,Já tam zítra pojedu. Ale jestli to nepovolí ani mě, zapomeň na špinavou hru a začni se rozvíjet v zahraničí!"

,,Ten chlap bude mrtvý a bude klid," odsekl Richard.

Aneurin se zamračil a zatl zuby, které se stihly v zápalu vzteku změnit ve vlčí tesáky. 'On se zbláznil! Proč to nenechá plavat?! Proč tam mám jet já?! Castelot pozná, že jsem vlkodlak samotář, vyřídí si to se mnou dříve, než stihnu vyhláskovat jméno naší Bohyně!'

,,Pro dnešek končím," řekl ostře Aneurin a zaklapl notebook.

,,Cože?" Richard se na Aneurina otočil.

,,Slyšels, dneska mám dost. Jdu domů," odsekl černovlasý muž a zvedl se od stolu, sehnul se pro tašku do níž notebook společně s dalším příslušenstvím a dokumenty vložil.

,,Fajn. Zapracuj na těch dokumentech abys je mohl zítra předložit tomu chlapovi," vydechl nakonec Richard a usadil se za svůj počítač.

,,Ještě si to rozmyslím," zavrčel Aneurin.

,,Jak rozmyslíš?! Potřebujeme tam mít pobočku!" Rozohnil se blondýn a černovlásek se zamračil.

,,Nepotřebujeme ji tady. Potřebujeme ji jinde. A ten chlap neustoupí. To chráněné území patří jemu a navíc pracuje pro ochranáře životního prostředí," zalhal Aneurin, ,,on ti to prostě nepovolí a pokud se rozhodneš hrát špinavě, tak skončíš brzy v base. Protože okolo sebe má tolik lidí, že to nezůstane bez povšimnutí a následků." Což byla pravda. Castelot byl Alfa celé smečky a měl okolo sebe více vlkodlaků, než by spočítal. A smečka smrt svého Alfy by nenechala jen tak být...

A pokud by si smečka uvědomila, že za tím je Richard, tahle firma zkrachuje rychlostí blesku a Aneurin by byl mrtvý tak jako Nicklaus Castelot a Richard. A on ještě zemřít nechtěl.

Pokud mu to Castelot nepovolí, jednoduše končí v této firmě a odstěhuje se z města.

,,Tak zatím," zamručel Richard zírajíc do monitoru počítače.

,,Zatím," zamručel Aneurin nazpět a opustil místnost. Výtahem se dostal až do garáží, kde vyhledal své auto, do kterého nasedl a už opouštěl prostory firmy.

'Je to blázen... To neklapne. I kdyby chtěl sebevíc, ta smečka mu to nepovolí... Smečka by Castelotovu smrt nenechala jenom tak a jeho sestra už vůbec ne.'

Samozřejmě, že jako samotář měl přehled o všech smečkách ve městě a ta Castelotova byla ta, která si nejvíce potrpí na spravedlnosti.

Aneurinovo auto ujíždělo zasněženou ulicí, stěrače stíraly sněhové vločky, které dopadaly na přední a zadní sklo.
'Prostě je to špatný nápad. Mohl bych se sebrat a zmizet z města ještě dneska,' pomyslel si ale nad tím hned zavrtěl hlavou.

Sešlápl spojku a poté brzdu, aby zastavil na křižovatce na červenou. 'Nejsem zbabělec, prostě to zítra zkusím a teprve pak uvidím, jestli má smysl zdrhat...' Ale věděl, že ten smysl to mít bude.

Každá smečka potřebovala mít rozsáhlé území, na které lidé vkročí a nic nezničí. Proto si smečky tak často právě vyhlížely chráněné oblasti. Aby se nestalo, že brzy přijdou o domov.

Nahodil spojku do záběru a začal pouštět brzdu, na to sešlápl plyn a jel městem dál.

'Richardovi jednoduše přeskočilo... Tohle nemůže vyjít.'