To ráno, co jsem se probudila a vešla do koupelny, mě čekalo nemilé překvapení. Ne, tentokrát jsem se sice nenacházela v Clintovo podobě, ovšem byl zde mnohem větší problém! Na umyvadle ležela nějaká mrtvá, nechutná věc! Zřejmě Vám nemusím vysvětlovat, proč jsem se s velice odvážným a vůbec (ne)bojácným křikem vyřítila pryč z koupelny a hrdinně se skryla za gaučem, z pod kterého jsem vyhrabala mobil a zavolala jediné osobě, která by mi mohla pomoct! (Ve skutečnosti mi Jin. nebrala mobil, takže to je druhá osoba, ale to mu neříkejte...) 
"Clinte! Hni tou svojí ptačí prdelí a přijď sem! Mám v koupelně mrtvolu!" vychrlila jsem, jakmile mi Barton vzal telefon. Na druhé straně bylo chvíli ticho, díky kterému jsem začínala panikařit, že se Clint převtělil do té mrtvoly, co mi ležela v koupelně. Díky Bohu, Barton se ozval! 
"Ta mrtvola utekla z lednice? Odkdy se vůbec TY bojíš mrtvol? Deset let si s nimi pracovala na pitevně!" dle jeho hlasu nebylo tak těžké usoudit, že se usmívá jako měsíček na hnoji. 
"Tohle ale není člověk' A když jsem do toho šťouchla zubním kartáčkem, tak se to nehýbalo!" Zaskučela jsem. "Prosím! Zachraň mě!" ...Ano, někdo jako já, umí občas poprosit. Hlavně, když jde o mé zdraví. (Fyzické, to duševní již nemá cenu řešit) Z mobilu se ozvalo povzdechnutí. 
"Do dvacíti minut tam jsem. Do té doby zkus nic nepodpálit." s tímhle hovor Clint ukončil a mě nechal na pospas té věci v koupelně. 

Jak jsem se s tímto časem o samotě vypořádala já? Samotinká, opuštěná, bezradná Wynri, jež je odkázána na pospas té věci v koupelně? Možná Vás to překvapí, ale brala to statečněji, než byste do ní řekli! (čtěte: Celou dobu se klepala za polorozpadlým gaučem). Po nějaké době, která mi přišla jako neskutečných několik hodin, se ozvalo zaklepání. Když jsem se neměla k otevření, tak to osoba za dveřmi vzala do vlastních rukou a otevřela si sama. Dovnitř doopravdy vešel Clint -Má záchrana! 
"Tak, kde máš tu tvojí mrtvolu?" Zeptal se mě a já odvážně odmítla vystrčit z po za gauče cokoliv, takže jsem pouze několika prsty ukázala na dveře koupelny.

Clint se hrdinně vydal prozkoumat situaci. Když bylo asi minutu ticho, tak jsem začínala panikařit, že mám v koupelně už dvě mrtvoly.
"C-clinte?" Vykoktala jsem. "Jsi v pohodě?" Z koupelny se chvíli nic neozývalo, ale po té jsem uslyšela něco, co se podobalo hrdelnímu smíchu lenochoda na cracku.
"Jo, jsem v poho." Ozvalo se a po chvíli vyšel Clint ven. V ruce držel tu mrtvolu.
"Jak na to můžeš sahat holou rukou?!" Vyjekla jsem a přemáhala závratě. Clint nechápavě koukl na svojí ruku, a pak zase na mě.

"Wynri, dyť je to jenom makrela!" Řekl a nechápavě koukal na mé paranoidní chování -Opět se skrývala za gaučem.
"Mně je jedno, jak se ta hnusná věc jmenuje! Prostě jí dej pryč!" Zaskučela jsem prosebně. Nyní uvažuji, že pokud toto někdo slyšel za dveřmi, tak si mohl myslet kdejaké prasárny.
"...Je to mrtvá ryba, Wynri." Řekl s úšklebkem lukostřelec.
"To mi je jedno! Prostě tu věc vyhoď." 
"Jak si milost paní přeje." Clint udělal slabé pukrle a hned po té přede mnou přistála ta nechutná věc. Zřejmě Vás (ne)překvapí mé hrdinské chování, když jsem se s vyděšeným výkřikem vrhla co nejdál od makrely a vrhla se Clintovi do náruče.
Můj bratranec tento přepad ustál bez jakéhokoliv zakolísání, což je zázrak (a tím nemám na mysli ten komiks).
"Proč mě takhle týráš." Zaskučela jsem na pokraji zhroucení. Clint na mě zmateně koukl.
"To bych měl říkat já, ne?" Zasípal Clint a litoval jeho osudného hodu s rybou. 
"Ty nejsi ichtyofobik!"  vypískla jsem, zatímco se Clint snažili nějak odtáhnout.
"Je pravda, že jsi takoví ichtyl, ale to nevysvětluje ten strach z ryb." řekl zamyšleně, zatímco já uvažovala, zda to myslí vážně, či si jen dělá srandu... Nebudu Vám nalhávat, u Clinta si nejsem jista. 
"Jediný, kdo je tady ten ichtyl, tak to jsi ty!" řekla jsem trucovitě, zatímco Clint využil mého chvilkového povolení stisku a částečně osvobodil svůj trup z drtičovo sevření. 
"Jak myslíš." řekl a na tváři se mu objevil vcelku... zlomyslný škleb? Je to to správné slovo? On se tak tváří pořád! "No nic, já musím za Wandou, slíbil jsem jí, že jí pomůžu najít Strange." Jakmile tohle dořekl, tak jsem začala panikařit, jelikož... VŠICHNI VÍME, JAKÉ SCHOPNOSTI WANDA MÁ! Já nechci, aby mi tu stvořila iluzi, ve které jsou všude okolo mě ty slizké, šupinaté, ploutvovité věci! To Bartonovi nedovolím, jakože já se jmenuji já! 

Aniž bych cokoliv řekla, tak jsem se vyřítila z bytu za jediným účelem. Nalezení a zneškodnění Wandy. Tedy... To zneškodnění zřejmě vyškrtnu, ale víte, co mám na mysli! Tak jsem probíhala ulici (som čarovná a spisovatelka, která mění děj dle toho, jak mi to vyhovuje, zvykejte si -W.) a pištěla Wandy jméno, zatímco jsem ignorovala pohledy všech lidí (Zřejmě ještě nikdy neviděli takového ichtyla -C.). Bohužel, mé volání nevedlo k žádnému speciálnímu výsledku, takže jsem se rozhodla zastavit. Možná tomu neuvěříte, ale díky nějakému štěstí (a spisovatelské moci) se z jedné kavárny objevila bruneta, kterou jsem hledala! 
"WANDO!" zapištěla jsem a rozběhla se k ní, zatímco ona vyjeveně koukala. "Wando! Wando! Wando!" opakovala jsem, zatímco jsem se vydýchávala a ona si mě měřila pohledem. 
"Bylo by lepší, kdyby jsi nemluvila, když se vydýcháváš... Lítají ti sliny víc, jak vetřelci." Já na ní uraženě koukla. JÁ SLINTA NEJSEM! (Slinta měla být původní přezdívka Jin.- r. pozn. W.) 
"To je jedno!" mávla jsem rozhodně rukou. "Slib mi, že až tě bude Barton žádat o to, aby si čarovala ryby, tak to neuděláš!" zaskučela jsem a ona na mě nechápavě koukala. 
"...Který Barton? Clint nebo jeho bratr?" Ona... Ona to neví! "Co nevím?" zeptala se a já na ní koukala zaraženě jak prd. 
"Ty umíš číst myšlenky?" vyjeveně jsem na ní koukala a ona pouze pokývla hlavou. "No... Nevíš to, že s tebou chci udělat rozhovor!" zazubila jsem se a v ruce se mi objevil notýsek s propiskou. 
"Tohle vím... Slibuješ ho už několikátý měsíc." zabrblala tiše, ale po té nasadila klasický hard Wanda face. "Tak se ptej." 
"Rozkaz, šéfisko! Mary, Fuck, Kill. Vision, Steve a Clint." Ona chvíli mlčky koukala. 
"Kill Steve, Mary Vision, Fuck Clint." řekla nakonec rozhodně. Já si pouze naškrábala odpověď, nenamáhaje to nějak komentovat. 
"Kterého Avengera máš nejraději a naopak?" ani toto nehodlám komentovat, jelikož... Když Vám vidí někdo do palice, tak to není moc příjemný! A rozhodně ne, když máte pifku na někoho, koho by ona nejraději ojebala, jak před chvílí řekla! 
"Nejraději mám asi Clinta, je to pro mě něco jako táta a nejméně ráda..." tady se na chvíli odmlčela. "Počítá se Fury jako Avenger?" zeptala se a já pouze pokrčila rameny. 
"Odpověď to je, tak co?" řekla jsem a ledabyle mávla rukou. "Nějaké plány do budoucna?" Já mám v plánu vydědit Clinta, pokud mi ještě jednou nazve ichtylem. 
"Jít domů a vyspat se." já jsem tady skousla poznámku, že měla jít s Clintem hledat Strange, ale... hej, nebudu čeřit vodu. 
"Práskneš největší trapas na Pietra?" ehhh, asi vím, co tady řekne. Wanda chvíli mlčela a zřejmě přemýšlela. 
"Asi to, jak vběhl i s tebou do obýváku ve Stark Toweru a řval, že je jednorožec, zatímco měl na hlavě robertka." Jep, řekla to, co jsem si myslela... Moment, co když říká pouze to, co si já myslím?! Na mé tváři se pomalu začínal objevovat panický výraz, zatímco Wanda nasadila sladký úsměv. 
"Ehmm..." odkašlala jsem si. "Jaký je tvůj vztah k Visionovi?" Její úsměv jí chvilkově opadl. 
"Vzhledem k tomu, že jsem v jiné otázce řekla, že bych si ho klidně vzala, tak jaký myslíš?" ŽE LÍTAJ JISKRY JAK KDYŽ SI THOR Z DLOUHÉ CHVÍLE HRAJE S ELEKTRIKOU! 
"Proč si myslíš, že má tvá síla zrovna červenou barvu?" Možná se ta barva mění dle toho, jak blízko má ke krámům... 
"Ne, dle toho se ta barva vážně neurčuje." zamítla okamžitě mojí myšlenku. Doslova. "Já sama ani nevím, asi je to nějak daný už v genech." Pokrčila bezradně rameny. Když jsem si všimla další otázky, tak jsem se docela zarazila... Proč někoho zajímá zrovna tohle? PROČ?! 
"Ehmm... Podporuješ ship Wyetro?" zadrmolila jsem rychle. Jestli zjistím, kdo tuhle otázku poslal, tak ho vymáchám v kyselině! (Toto není výhružka ublížení na zdraví, pokud to čte nějaký policista a já jsem obžalovaná!). 
"...Když řeknu ano, tak mi napaříš hodně zlé otázky, co?" Hlavně se ptej nenápadně, holka. 
"Tohle mi jako odpověď stačí... Co všechno se stalo, když ti haprovaly schopnosti?" Wanda se teď zatvářila mnohem vážněji než za celou dobu.
"Zabila jsem několik členů Avengers včetně Clinta a po té se dostala do alternativního vesmíru, ve kterým jsem i teď." Když viděla můj výraz, tak se zasmála. "Dělám si srandu, pouze v okolí lítali předměty. Měla by si vidět, jak to vypadá, když mám rýmu." 
"To asi lítaj holuby po celém okolí, ne? Nicméně... Poslední otázka: Co říkáš na to, že tě někteří shipují s Doctorem Strangem nebo Lokim, jen kvůli tomu, že ovládáte magii?" Wanda pokrčila rameny. 
"Je to jejich volba, ale drobet nepravděpodobná." Já dopsala její odpověď a zaklapla notýsek. "Nicméně, já už půjdu. Vážně se mi chce spát, tak se měj!" s tímhle se rozloučila. Ona je jediná, kdo se se mnou rozloučil! MAGIA! 

Nicméně, já se pomalu vracela hezky domů, ale když jsem se chystala otevřít dveře, tak jsem ucítila pach rybiny. ten nechutnej pach. Ale i přesto jsem se odhodlala otevřít, přeci jen... Mohla to být Keliška, která si týden nemyla nohy! Bohužel, Keliška to nebyla. Celý byt byl zaplněn mrtvolami ryb! Všude na zemi, na gauči, na křeslech, stolku a tak dále, byly ryby! Já se s vyděšeným jekotem vyřítila pryč od svého bytu, zatímco jsem v dálce slyšela Bartonovo smích. 
"Sice jsem teď kompletně švorc, ale ten její výraz stál za to." 

Strašně moc se omlouvám, (zase) že nic nevyšlo, ale prostě toho bylo moc. Lékaři, škola, štěně, pokousání psem, Deadpoolovo série, příběh se Sherlockem, několik nezveřejněných příběhů... Prostě, co Vám budu vykládat. Teď jsem zase zpátky a jsem připravena zase psát! Takže, kdo bude má další oběť z Avengers? Volba a otázky na tuto osobu jsou na Vás, takže se čiňte! -W.