V nočních hodinách se dveře od bytu se skřípnutím otevřely a v nich byly obrysy tří postav. Všichni tři nakoukli skulinou do bytu a, i když byla tma, tak je překvapilo, že neviděli ani obrysy nábytku. Pomocí světla, co pronikalo skrz zatažené okno, viděli akorát holé stěny. Jediné, čeho viděli obrys, byla hromada starých hadrů, nebo se aspoň domnívali, že to je kupa hadrů, v rohu místnosti. 
"To si děláš prdel? Tohle máme vykrást?" vyprskl nejmenší z tria a ukázal do bytu. Druhý muž, který postával až vzadu, se protáhl mezi jeho kolegy, stáhl si kuklu, vešel dovnitř a rukou zmáčkl vypínač. S cvaknutím se po bytu rozsvítilo a ti tři vlezli dovnitř, dva stále v kuklách, zatímco v rukách drželi bouchačky, kdyby se na ně vyřítil někdo třeba z ložnice. Potichu za sebou zavřeli dveře a rozhlédli se po prázdném bytě.

"Robbie, děláš si srandu, že si vybral zrovna tenhle byt?!" Nejvyšší osoba, která měla něco okolo dvou metrů, pokrčila rameny a pod kuklou se usmála. 
"Hele, chlape, ta ženská, co tady žije, se zná se Starkem, nějaké prachy mít musí, ne?" odpověděl Robbie, který kompletně ignoroval ten fakt, že v okolí nebylo po majetku ani památky. 
"TO TEDA KURVA NEMÁ, JEN SE KOUKNI!" zaječel druhý zakuklenec, zatímco třetí muž se pomalu přibližoval ke kupě hadrů v rohu místnosti a něco mu tady nesedělo. Chvíli nehybně stál, než mu to došlo. 
"Do prdele, ta věc se hýbe!" vyjekl a namířil na tu kupu hadrů pistolí. Svým oznámením přitáhl pozornost i těch dvou kecajících idiotů, kteří se momentálně přesunuli k jejich kolegovi a sledovali tu hromadu oblečení. Čím déle to pozorovali, tak jim pomalu docházelo, že to je pouze několik červených dek omotaných okolo něčeho, co se asi probouzelo.
"Možná se setkáme s třetím druhem!" vypískl Robbie, zatímco na tu věc namířil pistolí.
"A proto tomu chceš provrtat palicí kulku?!" zeptal se druhý zakuklenec a střídavě koukal na deku, která se momentálně nehýbala a na pistoli v Robbieho ruce. 
"Jacku, je jasné, že těm emzákům musíš ukázat, kdo je tady ten šéf! Stejně jako těm černým hubám!" odbyl jej Robbie a nespouštěl oči. Jack se na něj nasupeně otočil. 
"Vole, já jsem taky černej!" ještě, než kdokoliv z toho tria stihl zareagovat, tak se z pod deky vylouply dvě ruce, které byly nápadně podobné lidským, zatímco se ozvalo hlasité zívnutí. 

"Už jste skončili...?" zeptala jsem se rozespale a vystrčila palici z deky. Mám podezření, že Vás zajímá, jak se někdo tak dokonalí, jako jsem já, ocitl pouze na zemi s několika dekami. No, to není zase tak těžké! Člověk jde ven, za pár hodin se vrátí a má byt čistej jak slovo boží! Upřímně stále netuším, jak Jin. vysvětlím, že nás vykradli, zatímco byla na rodinné návštěvě a mně nechala byt napospas... 
"On to není mimozemšťan!" vyjekl nejvyšší z tria, zatímco zbylí dva se šklebili jak měsíčci na hnoji. 
"...Jestli chcete ty deky, tak si je vemte a vypadněte." zabručela jsem rozmrzele a slabě se protáhla. Druhá osoba, co stále měla na hlavě kuklu, zahýkala smíchy, než ze zadní kapsy vytáhla bouchačku a jediné, nezakuklené osobě, jejíž jméno jsem stále neznala, vytrhla jí kuklu. Obo jí mi ten chlap, Jack, myslím, že ho tak oslovoval ten obří hromotluk, podal, zatímco se stále pod maskou usmíval jak měsíček na hnoji. 
"Vole, vem si to, potřebuješ to víc jak my." řekl během dalšího záchvatu smíchu. Já nadšeně koukla na nabízené předměty. Kurva, tohle bylo lepší než Vánoce ! Teplá čepice a škrábadlo na krk! Kde to sakra dostanete zadara?! Okamžitě jsem si darované předměty vzala, zatímco osůbka, které byla maska sebrána, se netvářila moc nadšeně. 
"To teď jako přibíráme nováčky?!" zeptal se nevrle. "Navíc, jak mám kurva jít s Vámi, když nemám kuklu?!" položil další otázku a rozhodil rukama, div jednu nenatáhl Robbiemu, který zaujatě pozoroval prasklinu ve zdi. 
"Vem si třeba přes palici ponožku, Thomasi, ale teď jdeme!" zavelel Jack a vydal se k východu. Já sice netušila, jaká bije, ale když se za ním vydali i ti dva mameluci, tak jsem s pokrčením ramen zandala pistoli do deky, co se válela na zemi a s kuklou v ruce jsem vyběhla za nimi jako ocásek. 

Nevím jak dlouho jsem s touhle bandou už byla, ale momentálně jsme stáli před opuštěným skladištěm. Já stále nechápala, co tady sice dělám, ale byla jsem ráda, že jsem si našla nové kamarády, kteří dokonce nosí podobné oblečení a čepice!
"Ty," Jack ukázal na mě. "Počkáš tady a budeš hlídat, zatímco mi se půjdeme podívat dovnitř." rozkázal, zatímco Thomas a Robbie se už hrnuli ke vchodu. 
"Jasně, šéfe!" Zasalutovala jsem a jakmile se otočil a vyšel za těma dvěma, tak jsem si sundala kuklu a dala jí do kapsy riflí. Asi byste tomu nevěřili, ale šíleně se v tom dýchá! I když... Je pravda, že v ní jsem vypadala lépe než normálně... Pro krásu se asi vážně musí trpět... Netušila jsem, jak dlouho jsem tam postávala, možná pár vteřin, nebo třeba pár minut, ale uviděla jsem světlo baterky a obrys nově příchozí osoby. Na chvíli jsem přimhouřila oči a pozorovala osobu, která se ke mně šinula. Když si nově příchozí všiml mé osoby, tak mi posvítila baterkou přímo do obličeje, než baterku opět sklonil na zem. Když přišel ještě blíže, tak jsem rozpoznala rysy nově příchozího.  
"Strejdo, Phile!" vyjekla jsem a zamávala na Coulsona. Tu plešku poznám kdekoliv! 

"Kolikrát ti mám opakovat, že nejsem tvůj strejda?" zeptal se, když došel až ke mně. 
"Ale Clint ti tak mohl říkat a občas i říká!" zaprotestovala jsem. 
"Být tebou, tak do toho skladiště nelezu." odběhl od tématu. Proč na rovinu neřekl, že Clinta má radši?! Já bych to snesla! (Nesnesla... -Pozn. Random Rejpal) DEJ MI CHVÍLI A SNESU KLIDNĚ I ZLATÉ VEJCE! "Probíhá tam testování nové munice na hologramech zlodějů." těsně po té, co to dořekl, se ozvala střelba a já měla menší pocit, že mí kamarádi již nebyli mezi námi. 
"Rozkaz, šéfíku! Můžu se na něco zeptat?" pokud nechci vyhladovět, tak bych doopravdy měla něco začít dělat... Jak dlouho jsem neodevzdala šéfovi novej rozhovor? Měsíc? Divím se, že stále nemám padáka! "Jak to vidíš mezi Furym a Marií?" vyplivla jsem ze sebe dříve, než stihl namítnout něco ve stylu: 'Mám zákaz odpovídat na jakékoliv otázky, protože blah,blah,blah...' 
"Co bych mezi nimi měl přesně vidět?" Já nevím... Třeba nějaké jiskřičky? "Hillová na sebe nenechá sáhnout." ( The Invincible Iron Man Vol 5 #10 <- Ne, rozhodně na sebe slečna nenechává šahat... pozn. -W. ). 
"To víš z vlastní zkušenosti, že na sebe nenechá sáhnout?" zeptala jsem se s úšklebkem a šťouchla do něj loktem. V té tmě jsem nemohla odhadnout, zda nějak zčervenal, nebo uhnul pohledem, ale jeho pleška mi aspoň částečně fungovala jako jistý maják, což mi zavedlo k další otázce. 
"Olejujuj-" rychle jsem si odkašlala a zkusila to říct znova. "Oleleju- Kurva!" zhluboka jsem se nadechla a zavřela oči, zatímco Phil na mě nechápavě koukal. Upřímně mu to nezazlívám. "Oleluješ... JÁ TO ŘEKLA!" vyjekla jsem nadšeně. 
"Vlastně... Je to: 'Olejuješ'." opravil mě rychle Coulson a já na něj vrhla jeden nevrlej pohled. 
"Mažeš si nějakým olejem tu tvojí plešku?!" zeptala jsem se naštvaně a tentokrát on mi (asi) věnoval vražedný pohled. V té tmě se ty grimasy těžko odhadují... A to ten idiot má v ruce baterku, nemůže posvítit?! 
"Já žádnou plešku nemám!" zaprotestoval okamžitě a já jedním prstem, který byl po chvilce odstrčen, šťouchla do míst, kde kdysi bývaly vlasy. 
"Ne... Já jen, že mi přijde, že jich máš méně, než kolik si jich měl naposledy, co jsme se viděli." řekla jsem, když mi agent odstrčil prst. 
"Už nikdy nemluv o mých vlasech, mám jich pořád stejně." pronesl tak vážným tónem, že by za něj klidně mohl dostat Oscara. 
"...Je ti přes šedesát... Vlasy ti už musely začít padat!" zaprotestovala jsem, ale když mi došlo, že tohle není nejmoudřejší věc, kterou bych měla namítat, tak jsem sklapla. 
"Je mi padesát tři! A vypadám nejmíň na čtyřicet!" já spěšně pokývla hlavou. Kdybych řekla, že vypadá jak oholenej a plešatej Gandalf, tak by mi zřejmě poslal do toho skladiště jako testovací subjekt... 
"Fajn, fajn." zvedla jsem ruce v obranném gestu. "Proč pořád tak děsně visíš na Daisy?" 
"Já na ní nevisím." A teď pěkně kecáš, kamaráde! 
"Mám své zdroje, (Zde zdravím můj 'Tajný' zdroj: "AHOOOJ!" -pozn. W.) které tvrdí opak." zazubila jsem se a čekala, co řekne. 
"V tom případě tvé zdroje jsou chybné." pokrčil rameny. "To, že o ní mám starost, neznamená, že na ní visím." 
"Ne, jen je to jinak řečeno..." zabrblala jsem tiše. "A co May?" ...Proč si vždy při tomhle jméně vzpomenu na pokémony ? 
"Jsme pouze kamarádi." pokrčil rameny a mně div nenaskočila žilka na čele. 
"Sakra, Phile, na co vůbec jsi? Na ženský? Chlapy? Zvířátka? Maňásky? Nemůžeš se pořád takhle vykecávat, když je jasné, že někoho musíš mít! Teda... Pokud nedáváš přednost ručce Aničce..." Coulson na mě chvíli mlčky koukal. 
"Proč zrovna maňásci?" zeptal se nechápavě a já pokrčila rameny. 
"Co já vím! Každý má nějaké úchylky a pokud jsi sám, tak by se to mělo vzít vylučovací metodou!" 
"Já netvrdím, že jsem sám. To tady celou dobu tvrdíš ty..." Musím uznat, že tentokrát mi vzal vítr z plachet, tak říkajíc. 
"Tak koho máš? Je to někdo z Avengers ?" vypálila jsem okamžitě a Coulson pouze zavrtěl hlavou. "Fajn, tak... Co třeba Marry, Fuck, Kill ? Fury, Stark a Thoř!" Vyřazovací metoda pomáhá, nebo ne? A tohle jsou... Jistí kandidáti... 
"Proč tě vůbec tak moc zajímá můj soukromí život?" Mě ani tak nezajímá... To zajímá ostatní! "Navíc bych se měl spíše ptát já, co tady děláš takhle pozdě s kuklou v kapse." Dodal. 
"Ehh... Dám ti poslední otázku a vypadnu! Dal bys radši pusu Starkovi, kdyby ti Steve podepsal všechny kartičky nebo bys zabil Kápa, ale po té bys mohl umlátit Starka žehličkou?" Vypálila jsem ze sebe rychleji, než jsem měla v plánu. 
"Ani jedno. Kartičky už mám podepsané a kdybych zabil Kapitána, tak by pak zabil mě Barnes, ještě než bych si tou žehličkou praštil." Než jsem stihla odpovědět, tak dveře od skladiště se otevřely a v nich stál hnědovlasý muž s vousem. Na sobě měl (překvapivě) uniformu S.H.I.E.L.D.u. Asi vás zajímá, jak jsem si ho mohla prohlédnout, že? To je jednoduché! Coulson tam posvítil baterkou. 
"Zdar, Reede!" zazubila jsem se a zamávala na agenta, který se tvářil, jak kdyby právě někoho zabil. 
"Ehm... Já... Nechci otravovat... Ale mám pocit, že vevnitř byli... Nějací živí zakuklenci..." Stačilo mi, když řekl: 'Byli' a už jsem věděla, jaká bije. Otočila jsem se na patě a dala se na hrdinný útěk, zatímco jsem za sebou křikla pouhé: "DÍKY ZA ROZHOVOR!" a nenamáhala se ohlédnout.