"Odpad. Odpad. Odpad." opakoval muž v křesle, zatímco na jeho zatěžkaný stůl házel popsané papíry, které se ani nenamáhal pročíst. Tento pán, co se rozvaluje v křesle jak Iveta Bartošová na kolejích, je můj zaměstnavatel (to Vám zřejmě už došlo, ale i tak!). Pan Jameson je v celku unikátní a rozmanitá osoba. Každý den Vás dokáže nasrat jinak a to dokonce, i když s ním nejste v jedné místnosti! "To nejste schopná napsat jeden normální rozhovor?!" zvýšil hlas (tento muž má hlasivky silnější než Bruceovo nervy).
"Víte, ono to de docela na hovno, když se Vás při každém rozhovoru snaží něco zabít." řekla jsem s pokrčením ramen a můj šéf popotáhl z doutníku, co měl v hubě, zatímco jeho ksicht nabíral menší červený odstín. Ještě, než mě stihl seřvat, tak se ozvalo zaklepání na dveře, které se dokonce nějakým zázrakem otevřely! Ve dveřích se objevila Parkerovo hlava. Začínám mít podezření, že mě v tomhle vesmíru někdo VÁŽNĚ HODNĚ nesnáší.
"Parkere, zavřete a poďte dovnitř!" Jameson změnil kompletně styl jeho mluvy, jelikož... Je tady Parker, no ne? Peter ho tedy poslechl a i s nějakou obálkou si stoupl vedle mě. Náš šéf natáhl ruku pro obálku. Tu mu hold Parker podal a zatímco si můj šéf si něco brblal pod ten jeho kartáč, tak já uvažovala, jaká jiná práce by mi mohla svědčit. Patologa mám vyzkoušeno, novinařinu taky, prodavačku, dokonce jsem jednu dobu makala i pro S.H.I.E.L.D... Možná bych se mohla přidat k nějakým superhrdinům... Určitě by mě uvítaly s otevřenou náručí! Z mého přemýšlení mě vytrhl prásknutí, které vydaly fotky, jak s nimi Jameson hodil o stůl. Na každé fotce byl ten podělanej červeno-modrej pavouk. "Vidíte, TAKHLE vypadá kvalitní práce, ne jako to, co mi odevzdáváte vy!" Peter se slabě usmál a já propalovala fotky pohledem.
"Psaní rozhovorů a focení červených potvor je menší rozdíl." když jsem zmínila červenou potvoru, tak tomu profesijo(a)nálnímu fotografovi upadl úsměv. "Ale kdybyste měl zájem, mohla bych Vám sehnat fotky Hawkeye." zazubila jsem se a šéf mávl rukou.
"O Hawkeye nemá nikdo zájem, kdo to vůbec je?! SPIDER-MAN JE RARITA!" Když zařval, tak jsem já i Parker sebou lehce trhli. "Vy máte poslední šanci napsat pořádný rozhovor, po té si hledejte práci!" tohle jsem brala jako jasný pokyn: 'Vypadni a už se nikdy nevracej', takže jsem se vydala na hrdinný odchod domů.

Rovnou Vás můžu ujistit, že se při mojí cestě domů nic speciálního nestalo. Dokonce mi cestou ani nepřepadla Keliška! Dle mě se aspoň něco obrací k lepšímu... Po té, co jsem dorazila do bytu, který byl opět opuštěn, jsem si dřepla na gauč... No dřepla... Rozvalila se jako neskutečné prase, ale to je skoro to samé. Vytvořit další rozhovor.. A S KÝM KURDE?! Se svým odrazem v zrcadle? 'Čau, Wynri, jak je? Dneska vypadáš jako bys vylezla z hrobu!'
'Páni, díky! Tobě to taky sluší!' Ehhh... Tohle by nikdo nečetl... Z mého uvažování mě vytrhl mobil... Tedy, ne doslova. Pouze mi přišla nepotřebná sms od Bartona, ale o něj stejně nikdo nemá zá- NO A CO, ŽE NEMÁ ZÁJEM?! On je taky důležitá osoba... Teda... Není, ale to mu neříkejte!
Vrhla jsem se po mobilu, jak kdyby to byl nový druh Snickersky, a okamžitě jsem mé nové oběti napsala, ignorujíc to, co mi psal... Stejně to bylo určitě něco nepodstatného. Bohužel, na mojí odpověď: "Legi, hni prdelí a stav se, musím se na něco zeptat." jsem nedostala. No a co dělat, když Vás jediná osoba, která Vám může pomoct neztratit místo v práci? Máte na výběr dvě možnosti. Buďto jít za danou osobou a nebo nad tím mávnout rukou a ležet na gauči... Hádejte, co jsem udělala... JASNĚ, ŽE JSEM ZŮSTALA LEŽET!

Po uvažování, nad mým strašným, krutým a nefér osudem jsem se rozhodla vyhrabat na nohy a provětrat si hlavou. (Prosím, pomocí pistole! -Random Rejpal) Sklapni! Logicky jsem musela vstát a opět vylézt ven! Moc velká námaha... Ale překonala jsem jí. Znáte takové ty pocity, když ani nevíte, kam jdete, ale prostě jdete, i když ignorujete vše, co je na proti Vám? Já ano, stejně jako sloup, co byl na proti mně... Nicméně, zřejmě Vás nepřekvapí, že jsem si jej všimla až po té, co jsem se odporoučela k zemi. Na toto musíte být talent! Ještě než jsem se stihla vyhrabat nad nohy, tak se nade mnou zjevila něčí silueta, bohužel, díky slunci, co svítilo naproti jsem nepoznala, kdo to byl... URČITĚ JE TO NĚKDO SVATÝ! Jde mi vysvobodit z mé příšerné práce!
"Ty nikdy nemůžeš dávat pozor na to, kam jdeš a kam se svalíš, co?" zeptal se až moc známý hlas... Okey, toto svatá osoba není, tohle je jenom Barton.
"A ty mi nikdy nemůžeš odepsat, co?" zabrblala jsem a nenamáhala se zvednout. Barton, zřejmě pokrčil rameny -Tipuji, dle pohnutí jeho stínu, ale nikdy nevíte.
"Nebyl čas. Co si tak nutně potřebovala? Pokud zvednout, tak zapomeň." teď bych tě potřebovala něčím praštit po hlavě... Ale to možná až později.
"Potřebuji novej rozhovor, hádej, koho jsem si vybrala." Sice jsem neviděla jeho výraz, ale zřejmě musel vypadat jak dítě o Vánocích.
"Super! Tak, kdy začnem?" zeptal se a dle hlasu jsem mohla určit, že se usmívá jak měsíček na hnoji.
"...Až se dostanem ke mně domů... Ale předtím... Myslíš, že by si mi mohl pomoc na nohy?" zeptala jsem se s nadějí v hlase.
"Ležíš v hov-" ani to nemusel doříct a okamžitě jsem byla na nohách, a kroutila se, abych viděla v jaké stavu je mé oblečení. Clint se zazubil. "Tohle vždy zabere."

Za pár minut jsme už byly u mě v bytě. Clint se rozkydl do křesílka, zatímco já opět obsadila gauč. Magicky jsem opět vyčarovala notýsek, kterým jsem začala listovat, abych si našla stránku, která přísluší Clintovi. Po té, co jsem se dostala přes otázky, co si on sám napsal, jsem se dostala k tomu, co všechny doopravdy zajímá. K Vašim otázkám!
"Takže, Clintíku, jak se dorozumíváš s ostatními, když ti ten výbuch poškodil sluch? Nikdo ze členů asi neumí používat znakovou řeč, nebo jo?" Heh, proč lidi zajímá tohle? Nebylo by lepší se zeptat na jeho psychiku?
"Tasha umí znakovou řeč, ale většinou jednoduše odezírám." pokrčil rameny. Hehe, by mi zajímal, co by dělal, kdyby byl v jedné místnosti s Jesterem a měl ho vyslechnout...
"Oblečení do akce si sháníš sám?" Kdyby ano, tak má Clint oblečení alá oškubaná slepice...Doufejme, že takoví den nenastane.
"S.H.I.E.L.D. mi přiřadil uniformu, protože mé návrhy byly prý nevhodné." zabrblal otráveně. Musím uznat, že se jim nedivím.
"Co si myslíš o Furym?" Ehh... Fury, pokud tohle čteš, tak jsi borec! NEZABÍJEJ MĚ!
"Na to, že má jedno oko, tak má dobrou mušku... Vždycky sejme papouška, co mu přinesu." Doufejme, že tu mrtvolu pak nevyužívá tak jako kuřata...
"Teď tu máme troje Marry, Fuck, Kill..." řekla jsem s povzdechem. "První: Steve, Tony, Bucky." Clint na mě chvíli koukal a zřejmě zvažoval fakta, nakonec hrdý, jak to vymyslel, pronesl: "Zabít Steva, ojebat Buckyho a vzít si Starka."
"Heh... Zlatokopka?" zazubila jsem se a Clint pokrčil rameny.
"Když mám tu šanci být v luxusu..." zazubil se.
"No a ten druhý: Fury, Thor, Stark. Myslím, že svatbu už víme..." druhou větu jsem akorát zamumlala-
"...Tohle asi bude číst Fury, co?" zeptal se opatrně a já pokývla hlavou. Dej si bacha, pokud odkrouhneš svého bosse, tak se to dozví!
"...Ehhh, zabít Thora..." jaksi se k té poslední volbě neměl, ale všichni víme, co chtěl říct.
"A na závěr: Natasha, Loki a ...Já..." Clint na mě chvíli mlčky koukal.
"Tu otázku si vymýšlela ty, že jo?" zeptal se mě s širokým úšklebkem.
"No dovol! Za co mi sakra máš! Tohle mi přišlo od lidí!" vyprskla jsem naštvaně... Za co mi má? Já bych mu způsobila větší peklo!
"Ehh... Fajn... Fuck Tasha, Marry Loki, Kill Wynri." já ho propalovala pohledem. "To mi jen tak neodpustíš, co?" TO SI KURVA PIŠ, ŽE NE!
"Za tohle nečekej žádný dárek k Vánocům." řekla jsem uraženě a Clint akorát mávl rukou.
"Ten stejně nečekám."
"Stejně jako já k narozeninám..." zamumlala jsem a Barton na mě překvapeně koukl.
"Neměla jsi narozeniny minulý rok?" ...A já že jsem ta zaostalá...
"a tenhle rok je mám zase, představ si to!" řekla jsem s úšklebkem a než mi stihl odpovědět, tak jsem položila další otázku. "Baví tě kreslit unicorny?" Clint se zeširoka zazubil a z jedné z kapes vytáhl papír, který mi podal.

"Baví, a hodně." chvíli jsem koukala na to jeho umělecké dílo a když jsem se mu ho chystala vrátit, tak on akorát mávl rukou. "Nech si ho, mám jich dost." Papírek jsem si tedy vložila do notesu.
"Skvělé... Nenapadlo tě, že by si mohl svojí peněženku schovávat jinam?" Clint kývl hlavou na souhlas.
"Už jsem jí tam i schoval." řekl hrdě.
"Kam?"
"Mezi knihy u mě v poli-Kurva." zabrblal uraženě a já se zazubila.
"Co máš za luk?" Clint se zatvářil nesmírně hrdě a už se chystal promluvit. "Ještě než začneš, tak prosím stručně a srozumitelně, aby tomu porozuměli i lidi, jako jsem já." skočila jsem mu do řeči.
"...Sestavil jsem ho." okey, tohle bylo asi stručnější, než bylo potřeba, ale nestojím tady o přednášku!
"Jaký byl tvůj první luk?" Clint na mě koukl.
"Tohle bys mohla vědět..." když jsem asi minutu mlčela, tak se rozhodl odpovědět. "Od tvého táty k Vánocům."
"Na to jsem uplně zapomněla..." zabrblala jsem. "Fajn, na tohle jsem odpověď neměla, ale na další otázku jí mám sto procentně!" řekla jsem hrdě... Pak mi došlo, že Clint neví, o jakou otázku se vlastně jedná. "Kdybys byl holka, jaký bys měl vzhled, jméno a styl chování." Clint se ušklíbl.
"Tak se předveď." Hehe, smrtelná věta.
"Jméno: Clara Frances Bartonová, vzhled... Ehhh, něco na styl tvého vzhledu, ale možná milejší obličej bez toho vražedného pohle-"
"Já nemám vražedný pohled, to je můj normální obličej, nemůžu za něj!" skočil mi do řeči, já akorát mávla rukou.
"Styl chování... Střelené pako jako teď a hlavní vlastnost... Zlatokopka." Clint raději mlčel, takže toto berte jako souhlas, děkuji! "Tvůj oblíbený Avenger?"
"Můj luk!" Dobře... K té bandě se dostane už doopravdy každý... Možná mám šanci.
"Jak moc miluješ ten svůj luk? Na stupnici od jedné do pěti... A co bys dělal, kdyby ti ho někdo zlomil." Ehhh... Na druhou otázku můžu odpovědět... Vlastní zkušenost.
"Na stupnici od jedné do pěti je to jasná desítka." I ty počtáři... "A kdyby mi ho někdo zlomil, tak bych ustrojil pohřeb... A pak si sehnal nový." Ano, doopravdy Clint uspořádal pohřeb... Nedělám si srandu, ten chlap hořel pěkně.
"Jak moc mě máš rád?" zazubila jsem se na něj.
"...Asi tak, jako den v práci. Pár hodin mi nevadíš, ale pak mám sto chutí spáchat sebevraždu." Okey, tomuhle nemůžu oponovat.

 "Zažil bys raděj naštvanou Wynri, nebo nasraného Furyho?" Clint pokrčil rameny.
"Oba dva jsou vražedný, když jsou nasraní... To je těžký! Ale asi tebe..." zabrblal. Fury je horší jak já? No... Potěš prdel.
"Kolik máš dětí, o kterých Laura neví." Barton se chvilkově zarazil, asi mu došlo, že tohle jeho žena tohle bude číst... Pošlu jí speciální vydání!
"...Žádné, mám děti jen s Laurou." řekl Clint, bohužel nezněl moc přesvědčeně. Hehe, chlapec napouštěl rybníčky.
"Co ti řekla Laura na to, že jsi super hrdina?" on se slabě ušklíbl.
"Že se svojí leností zachráním akorát tak povlaky..." Ani ty ne... Naposledy za nimi musel běžet, jelikož mu je unesl vítr...
"Jaké byly tvé první myšlenky, když si mě viděl v tvé podobě a já řekla, že jsem tvůj bratr?" Ehhh...Pravděpodobně to, že neměl fetovat.
"To, že bych měl přestat pít... A nebo, že jsem zase nasral Wandu." Wandu raději neprovokuji... Z ní mám fakt respekt!
"Jak přišel Fury o oko?" hehe... Určitě mu tam vlítl omylem šíp.
"Nevím, už když jsem nastoupil, tak byl bez něj." Pokrčil rameny.
"Kolik už má zhlédnutí video s Thorem, jak se schovává ve skříni? Pomstil se ti za to nějak?" Určitě si z něj udělal bleskosvod!
"Video jsem musel stáhnout... Někdo ho nahlásil za týrání zvířat." řekl na očko smutně. "Ale stále ho mám v mobilu! A pomstil se stylem, že nám 'vyzdobil' pokoje..." Takže růžová, mašličky a poníci...
"Fajn, poslední otázka! Nějaký komentář k vyhlášce?" Na to mi odpověděl zdviženým prostředníčkem. Tohle se též bere jako odpověď, nu ne? "Super! Tak díky za spolupráci a pokud chceš, můžeš se vypakovat." řekla jsem s mávnutím ruky, zatímco jsem začala přepisovat odpovědi osoby, která nikoho nezajímá.

Takže, po neeeeeskutečně dlouhé době je zde další rozhovor! Jste nadšeni? Já kompletně! Uplně jsem zapomněla, jaká sranda to byla psát! Nicméně, omlouvám se, že tu byla taková prodleva... Ale, snad jsem Vám to vynahradila tímhle rozhovorem... Možná... Co myslíte, bude můj šéfík spokojen, nebo bude chtít další fotky toho podělaného pavouka? Kdo bude má další oběť, pokud vůbec budu mít stále práci? Máte na tu osobu nějakou otázku? -W.