Z nebe na zem začaly padat tlusté kapky bičující vyprahlou zem. Netrvalo to ani nějak dlouho a byla z toho čistá průtrž mračen, která vypadala, že přetrvá minimálně nadcházející začátek rána. Většina procházejících lidí se snažila před deštěm aspoň částečně krýt tím, že se natěsnali pod střechu zastávky, zatímco ti šťastnější se mohli krýt buďto pod deštníky nebo pod střechami jejich motorových miláčků. I když většina lidí se spíše kvapně rozběhla pryč, a vzhledem k ranní době, nebylo tak těžké odhadnout, že většina z nich se rozběhla rovnou do vyhřátých domovů, či práce nebo dokonce škol.  Bohužel, tohle nebyl můj případ. Já seděla za volantem černého Peugeotu, který momentálně poklidně čekal na parkovišti u obchoďáku. S povzdechem jsem vyndala z kapsy mobil a koukla na displej, abych zjistila čas... Ukázalo se, že nebylo ani o minutu více, než když jsem se koukala před pár vteřinami. V tu chvíli, zatímco jsem očekávala mého pasažéra, kterému jsem měla dělat taxík, jsem dostala spásný nápad. Odemkla jsem displej telefonu a bez nějakého delšího rozmýšlení jsem si pustila první písničku, která mi přišla pod ruku, takže se během chvíle po autě rozeznívaly 'tóny' Don't drop that thun thun. (Schválně, zná zde někdo tuhle kravinku? -W.) Říká se, že s hudbou čas utíká mnohem rychleji, nebo ne? A upřímně to netrvalo ani moc dlouho a našla jsem si svojí vlastní zábavu, že jsem si ani nevšimla přibíhajícího Bartona přes parkoviště. 

"NE-žer ten tatarák!" Prsty jsem bubnovala o volant a ani si nevšimla, že písnička už dávno skončila, či že mi návštěvou obdařil Clint. Clinta jsem si všimla až v momentu, kdy do auta zavál studený vítr a pár kapek deště. 
"Jaký tatarák?" Zeptal se, jakmile za ním zaklaply dveře. Já se zarazila v půlce máchnutí rukou a narovnala se jak pravítko. 
"Žádný!" Zalhala jsem a koukla na sedadlo spolujezdce, které bylo momentálně máčeno Bartonovo maličkostí. 
"Jestli tady někde ukrýváš jídlo, tak ho naval! Mám hlad..." Ještě než jsem odpověděla, tak jsem otočila klíčkem v zapalování a pomalu začala couvat ze svého parkovacího místa. 
"Nic tady nemám a ne, nikde se stavět nebudeme." V tenhle moment jsem byla ráda, že jsem seděla za volantem, jelikož jinak bych asi nemusela dopadnout nejšťastněji. 
"Tak mi aspoň nebuď, dokud nevypadneme z Kalifornie." Řekl po chvíli ticha a po nějaké době, když jsem koukla jeho směrem, se ukázalo, že Clintík chrupkal v sedadle jako batole. 

Asi půl hodinu jsem jela takhle v tichosti a dokonce jsem se pomalu vymotávala z bludiště města. A jelikož to ticho, které bylo rušeno občasným zachrápáním od mého spolujezdce, bylo neúnosné, tak jsem opět sáhla po mobilu a narychlo pustila první písničku, co jsem našla. Za chvíli jsem ignorovala skoro vše okolo sebe a plně se soustředila jen na dvě věci. A to, zda se stále držím určené cesty a za druhé textu písně. Upřímně nějakou dobu jsem se i držela, jelikož jsem vedle sebe měla spící osobu, ale jakmile přišel na řadu refrém, tak všechny zábrany šly stranou a já se ocitla na osvíceném jevišti, kde všechna světla směřovala čistě na mě a můj krásný, umělecký projev. 
"Invisible to the Hollywood shrine,
  Always on the hunt for a LITTLE MORE TIME!" Začala jsem skřehotat, zatímco Clint vedle sebe vyděšeně škubl a začal máchat rukama, při pokusu napodobit umění starých mistrů kung fu. 
"WYNRI, JÁ SPAAA-AAL!" Zakňučel/zaječel jak malé dítě, ve snaze mě přehlušit, bohužel, já byla ve svém uměleckém transu, který se skládal z bubnování prstů na volant a prapodivného máchání hlavou. 
"JUST ANOTHER LA DEVOTEE,
 Just another, just another, uh oh
 Just another, just another, uh oh
 Just another, just another, uh oh
 Just another LA Devot-" Než jsem stihla vůbec svůj koncert zakončit poděkováním obecenstvu, tak můj spolujezdec popadl volant a pokusil se strhnout volant z vozovky. Jak se po chvíli ukázalo, tak to nebylo kvůli mému velrybímu volání, ale kvůli tomu, že do cesty nám vběhl hnědovlasý, pěkně zmáčený muž s růžovou krabicí. Bohužel, pokusem o zabití nás a zachránění jednoho prachsprostého, bídného života, akorát docílil toho, že jsme dostali smyk a muže odhodili stranou auta na vozovku. Můžeme děkovat, že nic nejelo, jelikož jinak by zde byl mastný flek... 

Děkujme rychlím reflexům jak Clinta tak i mým, jelikož jsem jen tak tak stihla zabrzdit, než jsme se vybourali o nejbližší budovu. Já i můj bratranec, po krátkém načítání dat, jsme se odpoutali a rychle se rozběhli prozkoumat škody. Muž ležel na zemi, ale vypadal v pořádku... Tedy, to jsem si myslela do té chvíle, než jsem si všimla rudého fleku, který měl Sražený na rukou a drobet i na obličeji. 
"My ho zabili!" Vyjekl Clint a já jen protočila oči. Na to, že to byl profesionální agent, který by měl zvládnout odhadnout, kdy je někdo po smrti, občas nebyl tak schopný, jak by se dalo očekávat.
"Já si myslím, že to rozchodí." Řekla jsem nezaujatě, zatímco jsem se chystala prozkoumat, jak moc vážné zranění muž utrpěl. "Má jen pár škrábanců..." Řekla jsem po chvíli vejrání na kůži. 
"Já nemluvím o něm!" Odpálkoval mě Barton a když jsem koukla jeho směrem, tak jsem si všimla, že se skláněl nad růžovou krabicí, která sraženému slítla na zem při té nechtěné srážce. "Zabili jsme dort!" vyjekl Clint a padl na kolena vedle krabice. "Chlape, vydrž! Musíš rozdat ještě tolik radostí a naplnit tolik žaludků! Teď to nemůžeš vzdát!" Pokračoval ve svém monologu, kterému přidávalo na atmosféře, že stále pršelo. Já nechala muže na zemi a vydala se k psychicky zdevastovanému Clintovi, kterému jsem položila ruku na rameno.
"Clinte, celý život je jen cesta ke smrti. A zrovna téhle si zabránit nemohl." Clint na mě smutně koukl. 
"Jak to můžeš říct tak klidně, ty necito?! Mohl jsem ho zachránit, kdybych strhl ten volant o něco dříve!" Zaprotestoval a já radši nezmiňovala ten fakt, že takhle mohl zabít nás. 
"Byl tak mladý..." Obrátil svojí pozornost zpět k rozpláclému dortu, jehož polevová krev byla pomalu odplavována padajícími kapkami deště. 

"Ten dort byl pro mojí dceru..." Ozvalo se za námi, div jsme oba dva nenadskočili, jelikož jsme byli kompletně ponořeni do rmoucení za ztracenou osobu, než abychom se zajímali o sraženého chodce. Když se Clint otočil od té hrozné vraždy, jež jsme provedli, slzičky byli na krajíčku, ale jakmile zahlédl, koho jsme to vlastně při mém uměleckém vyjadřování srazili, tak vyvalil oči, div se nepodobal šnekovi. 
"Scotte!" Vyskočil na nohy a rozběhl se k muži, který si držel jeden bok, zatímco mu slabě tekla krev ze sedřených částí kůže. "Co tady děláš? Jak se má Cassie? A co Arnold?" Začal Clint sypat otázky jak z rukávu, ignorujíc stav jeho známého. Já na muže přede mnou chvíli se zúženýma očkama koukala, zatímco mi to v hlavě šrotovalo. 
"Ty jsi Scott Lang?" Zeptala jsem se s lehce nadzvednutým ukazováčkem. On kývl hlavou a změřil si mě od hlavy k patě.
"Proč tě to zajímá?" Zeptal se po chvíli, zatímco mně zacvakly kolečka na správná místa a já viděla jasnou příležitost. 
"Padej do auta." Ani jsem to nijak nerozebírala a začala jej táhnout k zadním dveřím auta, ignorujíc jeho bolestivé syknutí, když jsem jej chňapla za ruku. 
"Neboj se, je neškodná." Řekl Clint, když si všiml vyděšeného výrazu jeho kolegy. 

Když jsem se konečně usadila zpátky na místo řidiče a zabouchla za sebou dveře, ignorujíc to, jak všichni tři zmáčení jsme, tak jsem nastartovala.  Neujeli jsme v tichosti ani pár minut, než se Scott rozhodl prolomit ticho. 
"Myslíte, že byste mě mohli vyhodit na Winter Street? Cassie má oslavu..." Já jsem se napřed ujistila, že za námi nic nejede, než jsem prudce dupla na brzdu a otočila se na něj s vražedným pohledem v očích. 
"Zbláznil jsi se, chlape?!" On na mě nechápavě koukal, zatímco Clint opět prskal, že se nemůže ani prospat. "Ty chceš jít takhle pomlácenej na oslavu narozenin?! A k tomu bez dortu?!" Chudák, byl tak moc zaskočen mým přístupem, že se ani nezmohl na odpověď. "Nikam na oslavu nejdeš, ty mažeš hezky do nemocnice!" Zase jsem se otočila pohledem na silnici a opět jsme se rozjeli. 
"Bude si myslet, že jsem se na ní vykašlal." Zaprotestoval ze zadního sedadla a já jen protočila oči. 
"Jí napiš." Řekla jsem s pokrčením ramen a koukla do zpětného zrcátka, jak se můj pasažér tváří. 
"Její matka změnila číslo a mně ho neřekla." Povzdechl si a nijak více to nerozebíral, zatímco mně došlo, že tohle bude zase na mně, ale napřed... 

"Když už jsi tady, myslíš, že bych se tě mohla na něco zeptat?" Začala jsem s úsměvem, zatímco Clint vedle mě zaskučel, jelikož mu došlo, že toho vytouženého spánku se zřejmě nedočká. Upřímně nechápu, proč si prostě nevypne naslouchátko... "Jaký je tvůj oblíbený pokémon?" Začala jsem, aniž bych čekala na souhlas a Clintovi vrazila do rukou můj mobil, aby zapisoval odpovědi, ale vzhledem k tomu, že se z přístroje po chvíli začala ozývat znělka Nasraných Ptáků, tak mám menší podezření, že nepochopil mojí žádost. 
"To jsou ty potvory, co jsou zavřené v těch červeno-bílých koulích, že jo?" Ujistil se před odpovědí a já několikrát pokývla hlavou. "Tak asi ta vosa s bodáky... Beedrill... Se asi jmenuje..." 
"Ta mi vždycky děsila..." přiznala jsem sotva slyšitelně. "Znáš Ferdu mravence?" Zeptala jsem se s širokým úsměvem a v zrcátku jsem zahlédla, jak se Scott nepohodlně zavrtěl na sedačce. 
"Znám... Když byla Cassie menší, tak jsme na něj skoro pořád koukali... Upřímně doufám, že to dá dohromady s beruškou!" Pokud ano, taky by to zřejmě skončilo rozvodem, střídavou péčí a hromadou alimentů na placení, jelikož ta beruška mi vždycky přišla jako pěkně lehká děva... 
"To... By asi nedopadlo nejlépe." řekla jsem po chvilce. "Co třeba Marry, fuck, kill?" Zeptala jsem se a on na mě podezřele koukl. 
"Řekni, že tohle nebyla pozvánka na rande..." tahle odpověď mi zachytila tak nepřipravenou, že jsem chvíli vyjeveně koukala na vozovku, zatímco vedle mě se Clint rozesmál jako postižený kůň. Nemůžete se mu ovšem divit! Mě vidět naprosto neschopnou odpovědi, je skoro tak časté jako politik, který nekrade.
"Ani náhodou... Ale kdybys měl na výběr ze Steva, Tashy a Tonyho, tak jak by ses rozhodl?" Zastavila jsem na červené a znuděně pozorovala pomalu končící déšť. Ani netrval tak dlouho, jak jsem myslela... 
"Vzal bych si asi Tashu, vyspal se se Stevem a zabil Starka..." Já znalecky pokývla hlavou, na schválení jeho výběru, i když jsem vůbec nechápala první volbu, ale... Zřejmě má každý jiný vkus, že? Já si stojím za tím, že že měl Steva prohodit s Tashou. 
"Jak se ti stýská po Ant-Thonym?" Pokračovala jsem ve vyptávání, zatímco jsme se opět rozjeli. Scott svraštil obočí a zamyšleně koukal na sedačku, ve které jsem seděla já. 
"Proč by se mi mělo stýskat po Star-" Najednou se mu rozšířila očka. "Ahááá! Stýská..." Přiznal se svěšenou hlavou a já skoro mohla vidět ty šťastné vzpomínky, jež spolu ti dva prožili.
"Jak to vlastně děláš, když v tom obleku potřebuješ na záchod?" Pasažer na zadním sedadle odvrátil zrak k oknu a nevypadal, že se má zrovna dvakrát k odpovědi. 
"Jsou tam zabudované speciální, ultrasavé houbičky na mytí nádobí. Z těch vedou malé odvodní trubičky mimo oblek..." já opětovně kývla hlavou, vůbec nepobírající, co za informaci mi to bylo právě sděleno. 
"Aha... eh... Máš někoho? Holku? Kluka?" Rychle jsem změnila téma, aniž by mi došlo, na co se vlastně tak nějak přesně ptám. 
"Vážně si jsi jistá, že mi nikam nechceš odtáhnout...? Já jen, abych pak nemusel skákat z auta za jízdy." Clint vedle mě se široce ušklíbl a já jej obdařila pohledem, který jasně říkal: 'Jenom něco kvákneš a letíš z auta ty'.
Bohužel, tento pohled ignoroval a jal se vyzvídání namísto mě. 
"Ve skutečnosti, až budeme v nemocnici, tak tě zatáhne do márnice, kde se s tebou zamkne a bude ti dělat přednášku o tom, jak správně nakrájet mozek, jelikož to bere jako začátek skvělého rande." Já na něj uraženě koukla. 
"Clinte, to se stalo jen jednou jedinkrát a já byla na mol! Navíc jsem se tam zamkla s plyšákem..." Zaprotestovala jsem a praštila Clinta do ramene. "A o tomhle se na veřejnosti nemluví. Takže, Scottíku, máš někoho?" Scott se ani nezmohl na odpověď, pouze pokývl hlavou, uvažujíc, kam se to proboha dostal. "Tak to ti gratuluji!" Zazubila jsem se do zpětného zrcátka. "A jaká je tvá oblíbená písnička?" 
"Ehh... Znáš tu kapelu z Česka? Kabáty?" Já okamžitě kývla hlavou. "Tak od nich mám docela rád Mravence..." Že mě tohle ani nepřekvapuje... 
"To je to, jak tam zpívají, že mravenci tancujou a vrtěj zadkama, že jo?" Sice jsem odpověď nedostala, ale ticho se jako odpověď bere taky! "Líbí se ti mravenečník? Dle mě je nechutnej..." Zeptala jsem se s dalším žraločím úsměvem a kompletně ignorovala to, že Clint drtil mé skóre v Nasraných Ptácích. 
"Nelíbí... Za jak dlouho budeme v té nemocnici?" Zeptal se a nadějně koukl ven, zda už neuvidí budovu špitálu. Bohužel, ještě chybělo pár posledních metrů. 
"Za chvíli." Odpověděla jsem na jeho otázku a jala se své povinnosti. "Nepřijdeš si v Avengers nějak odstrčený? Nebo mají nějaké inside joky, které ty nechápeš, protože jsi nový?" 
"Odstrčený si nepřijdu a já nechápu hodně věcí." Odsekl rychle a tiše zabrblal: "Třeba nechápu, proč jsem lezl do auta k cizí osobě..." Než jsem se stihla ohradit, že to zřejmě bylo kvůli mému krásnému ksichtíku, tak jsme se ocitli před nemocnicí. 

Myslím, že Vás nemusím nijak zdržovat popisem následujících událostí, nicméně po té, co Langa odvedli do ordinace, kde jej zkontrolovali, mi Barton vrátil mobil. 
"Přišla jsi o všechny rekordy." Řekl s úšklebkem a já, výjimečně, jen mávla rukou. 
"Víš, kde bydlí ta jeho dcera?" Zeptala jsem se, a když Clint pokývl hlavou, tak se mi na tváři objevil široký úsměv. "V tom případě máme ještě jednu zastávku." Aniž bych čekala, jak dopadl můj sražený objekt, tak jsem se vydala chodbou pryč z nemocnice.
"Jestli chceš zničit nějakou párty, tak se můžeme stavit za Starkem, tam aspoň nebudou nevinné děti!" Ozval se Barton, zatímco se mi snažil doběhnout. Já se zastavila před prosklenými dveřmi, kde jsem na něj počkala a pozorovala počasí venku. Temné mraky se pomalu valily pryč a začínalo svítat sluníčko. 
"Tentokrát nechci nic ničit." Zazubila jsem se na vyděšeného blonďáka. 
"Kdo jsi a cos udělal s Wynri?!" Popadl mě za límec a začal se mnou třást. Já se mu po krátké chvíli vytrhla. 
"Jsem její vyspělejší já." Pokrčila jsem rameny a vydala se ven k autu, zatímco Barton za mnou vyděšeně koukal. 

Ani nám nezabralo takovou dobu najít správný dům, jelikož hromadu pobíhajících dětí nepřehlédnete. Když jsme zastavili a přešli silnici, tak já z kufru vytáhla větší, papírovou krabici, se kterou jsem se vydala za Bartonem, který na mě čekal u dveří domu s číslem 840. Dorazila jsem k němu a on zaklepal na dveře, které po chvíli otevřela vyšší, blonďatá žena v krémové košili a černých riflích. Ještě než stihla jakkoliv zareagovat, tak jsem jí podala krabici. 
"Posílá to Scott a omlouvá se, že se nemohl stavit, protože ho srazilo auto." Nasadila jsem ten nejsoucitnější výraz, který jsem dokázala, zatímco žena se zatvářila docela poděšeně. 
"Ale je v pořádku, jen je v nemocnici!" Teda... my ho tam spíše nechali a ani nevíme, co mu bylo, ale jinak má Clint pravdu... 
"A vy jste kdo?" Zeptala se žena po chvíli ticha. Zde jsou vidět priority, ani do nemocnice se nestaví! 
"Ta věc vedle mě je Clint Barton, můj nechtěný příbuzný a já jsem Wyn- NEMLAŤ MĚ!" vyjekla jsem, jakmile mi na zátylku přistál pohlavek. 
"A ty si myslíš, že jsem se o tebe žádal?" Zabrblal uraženě Clint, zatímco žena přede mnou, myslím, že Meggie se jmenovala, to radši nijak nekomentovala a radši nakoukla do krabice, kterou jsem jí předala a slabě se usmála. 
"A já jsem Wynri." Zakončila jsem naší hádku a otočila se k usmívající blondýnce. 
"Když jste si udělali už takovou zacházku, nechcete jít na chvíli dovnitř?" zeptala se a já automaticky přikývla, jelikož pokud mě můj čuch nešálil, tak jsem ve vzduchu cítila jídlo a tomu se nedá říct ne! 
"Rádi bychom." Zazubila jsem se a blonďák vedle mě zmučeně zaskučel. 
"Já chtěl jít spát..." Zamumlal tiše, ale to ho nijak nezachránilo, jelikož jsem jej už táhla dovnitř domu. Mezi ozdobami, konfetami a všemožným dalším narozeninovým harampádím pobíhali děti, které si pravděpodobně hráli na kovboje a indiány, zatímco rodiče utvářeli malé skupinky různě v růžkách místností. My jsme je s Clintem napodobili, i když jsme měli co dělat, abychom se nezapojili k dětem do hry. 

"Víš, že když chceš, tak dokážeš dokonce být i milá?" Zeptal se po chvilce pozorování dětí Clint a já se široce zazubila. 
"A já normálně milá nejsem? Na tebe jsem milejší než na většinu lidí, co znám..." Druhou část věty jsem si řekla spíše pro sebe, ale i tak jí Barton slyšel. 
"To je pravda, ale dort si mi neupekla." Ušklíbl se, při pohledu na blondýnu, která z krabice vyndala na talířek dort s červenou polevou a oranžovými kytičkami po stranách. Zabodla do něj několik svíček. Ani jsem se nezaobírala počtem a zase vrátila svojí pozornost k Bartonovi. 
"Ty sis to ani nikdy nezasloužil." Oplatila jsem mu úšklebek a když jsem zmerčila, že matka oslavenkyně vytáhla obří nůž, který položila vedle dortu, zatímco se jala svolat všechny děti, tak jsem nastražila všechny své smysli. Za chvíli bude volné jídlo! 
"Co myslíš, zvládneš vidět ještě jednu vraždu novorozeněte?" Zeptala jsem se, zatímco se okolo stolku pomalu začaly shromažďovat děti, tak Meggie vytáhla z lednice ještě jeden, několikapatrový dort, oproti kterému můj vypadal, jak od naprostého amatéra. 
"To... si nejsem jist, ale pokud dostanu ochutnat, tak možná ano..." Odpověděl a my se utišili, jelikož se začala zpívat ta příšerná narozeninová písnička. Jakmile dozpívali, tak oslavenkyně, malá blond holčička, která se hodně podobala matce, otočila máminým směrem. 
"Mami, a kde je táta?" zeptala se a já s Clintem jsme si prohodili provinilé pohledy, zatímco její matka se na ní široce usmála. 
"Nemohl dorazit, ale i přesto ti posílá dort a přeje ti vše nejlepší." Rukou ukázala na dort, který jsem přinesla. Holčička neodpověděla, namísto toho z něj sfoukla všechny svíčky, ignorujíc tu obří, profesionální, dortovou hromadu. 

Ha! Wynri stále žije, i když někteří by si zřejmě přáli opak, a přináším i nový rozhovor! Jste rádi? Já jsem ráda, protože jsem konečně chytla ztracenou nit a měla aspoň drobet času na sepsání něčeho pro Vás! To je tak, když vstáváte v půl páté a vracíte se domů až v šest... Nicméně, doufám, že se Vám tahle poněkud delší, oslavující část líbila a... Kdo by měl být další? Jaké na tu osobu máte otázky? Nestyďte se a podělte se v komentářích! -W.