Sešli jsme dolů z louky na prašnou cestu. Chůze po ní nakonec nebyla tak příšená jak jsem si myslela že bude. Občas se mi sice do nohy zaryl nějaký ten kamínek ale dalo se to vydržet. Postupovali jsme dál, až kým se před námi neobjevil obrys městečka.

Nebylo to nic velkýho, jen nějaké kamenné domky, pár menších farem a viděla jsem i věž kostela.

Torus mě vedl mezi domy. Drželi jsme se při zdi ve stínech, dokud jsme nedorazili do středu města. Bylo to tu uspořádané do kruhu kolem fontány a všude bylo plno stánků. Prodávali maso, zeleninu, látky, dokonce i živá zvířata. U fontány stálo několik muzikantů s nástroji a hráli veselou melodii.

Nad celou scenérii jsem se musela usmát.

Čím dál tím víc se cítím jako v opravdové pohádce.

„Musíme ti sehnat ty boty." Probral mě Torus. "A i něco na sebe, nemůžeš chodit v košili."

„Pravda."

Vedl mě k jednomu stánku. Začal mluvit s mile vypadající, baculatou ženou za pultem. Po chvíli rozhovoru na mě Torus kývl abych přišla k nim. Žena mi věnovala úsměv. Poté vyšla z po za pultu, chytla mě za loket a vedla mezi oblečení.

„Má pro tebe oblečení." Objasnil rychle syn mého údajného únosce.

Nechala jsem se tedy odvést. Žena která prodávala, byla moc milá. Při zkoušení oblečení si se mnou povídala. Ptala se jak se jmenuji, jaké jsou mé záliby a podobně. Zmínila se taky že můj společník je fešák. V tu chvíli jsem dělala vše pro to abych se nesmála.

Nakonec jsem vyšla ven v jednoduchých plátěných šatech a hnědé zástěře s kapsami. Vlasy jsem měla stáhlé šňůrkou a na nohou obyčejné boty z kůže podobné moderním balerýnkám.

„Skvěle." Ozval se Torus když mě uviděl. Poděkoval ženě od stánku a dal jí pár zlatých mincí, na kterých byl vyražen vzor zrcadla.

„Co teď?" Zeptám se když se vzdálíme od stánku.

„Můžem si dát něco k jídlu. Mám celkem hlad."

„To já taky." Až teď mi došlo že mi ukrutně kručí v břiše.

„Fajn. Tak co by sis dala?"

„Nemám tušení. Nevím co se tady u vás jí, jestli máte stejná jídla jako mi nebo něco úplně jiného..."

„Nikdy jsem u vás nejedl, takže to ti neřeknu."

„Tak se holt podívám no."

Procházeli jsme kolem uličky s jídlem. Většinu tovaru tvořilo pečivo a sýry. Viděla jsem chleba, buchty, ovocné koláče a nějaké věci o kterých jsem ani nevěděla že existují. Vedle nich tam byly různé druhy ovoce a mléčné výrobky. Nevěděla jsem co si vybrat.

Torus nakonec koupil chleba, sýr a něco jménem bheli. Vypadalo to jako koláčky s ovocem. Sedli jsme si nafontánu a jedno to bheli, pokrýté jahodami, si vzala.

„Tak já zkusím tohle."

„Zkus. Je to dobrý."

Pomalu jsem se do toho zakousla. A bylo to skvělé. Těsto vláčné, jahody čerstvé a sladké. Musela jsem si znovu ukousnout.

„Chutná?" Zasmál se můj společník.

„A moc." Přikývnu s plnými ústy.

„Já to říkal." Vzal si taky bheli, ale s třešněmi.

„Líbí se mi to tu čím dál víc." Řeknu po chvíli jezení.

„A komu by se nelíbilo."