Shika

Vznešeně jsem si to kráčela k hradu. Byla jsem ztuhlá a cítili jak silně mi tluče srdce, že každý kolemjdoucí ho musel slyšet. Měla jsem na sobě čistě bílé šaty, které v pase byly opatřeny zlatou stuhou a tylem, který se spouštěl od stuhy až na zem a tvořil malou vlečku. Na hlavě jsem si udělala tradiční účes zdejších elfů, který jsem jako malá nosila každý den. Došla jsem až před vysoký, tlustý strom, který byl jeden z nejposvátnějších stromů tohoto království a v jeho kmenu a větvích se skládal hrad Arterie. Stála jsem a vzhlédla nahoru do koruny stromů, kde přes tmavě zelené listy prostupovaly sluneční paprsky, které dopadly až na mou plet. Slunce je tu tak hřejivé a chutná tak sladce, když se vás dotkne. Nikde mě slunce nepohladí, tak jako tady. Zavřela jsem na chvilku oči a užívala si ten pocit. Vlasy mi pročesal jemný vánek ze severu. Po dlouhé době jsem se zase cítila jako bych byla zas doma. Ale tahle chvíle rychle přešla.

„Hej! Detis dië nuam ses?" //Hej! Co tu děláš?//

Okřikl mě strážce, který právě scházel z točitých schodů.  

„Ei nuan dorto as genis aunicid." //Mám zde sjednanou audienci.//

Elf významně pokývl hlavou a bez dalších slov mi uhnul z cesty. Já se vydala po dlouhých točitých schodech nahoru. Služebníci a strážci kolem mě chodili a prohlíželi si mě s velkým opovržením jako bych to měla vyryté na čele, co jsem zač. Jako malá jsem si tu dost často hrála a lidé mě tu znali, ale teď jsi tady přijdu jako cizinec. Spočinula jsem před hlavními dveřmi do královského sálu. Oba stráží si mě důkladně prohlídli. Nepohlédla jsem na ně. Sundala jsem si boty a čekala, až mi dovolí vstoupit. Zem studila až sem tiše zasyčela. Kdy naposledy jsem chodila bosa? Tolik vzpomínek a emocí se najednou vyhrnuli z nitra srdce, že jsem málem padla k zemi. Bylo jich tolik a tak těžké a bolestné. Ztratila jsem se na chvíli ve vzpomínkách. Vše se rozplynulo, když se ozval známý zvuk při otevírání dveří. Na nic jsem nečekala a vklouzla dovnitř. Místnost byla bez oken, ale i tak ji osvěcovalo světle zelené světlo. Zem tady nebyla vůbec chladná. Byla teplá a měkká, jako když procházíte trávou. Potichu jsem užasle nad tím povzdechla. Bohužel to nebylo tak potichu, jak jsem si myslela. Mé "páni" se rozeznělo, díky ozvěně, na celou místnost. Rychle jsem se chytla přes pusu a koukala, zda tu nikdo není. Nikoho jsem neviděla, pouze prázdný dřevěný trůn.

„Ries un au otos haras kuwai."//Koho sem to hvězdy přinesly.//

Ozval se medově sladký hlas. Okamžitě jsem ten hlas poznala. Byl tak jemný, že vás, při prvním rozeznění, pohladil na srdci. Bylo to  jako slyšet zpívat ptáky ten nejkrásnější sonet na světě. Rychle jsem se oklepala a poklekla. Nebyly slyšet žádné kroky, pouze tiché šourání vlečky. Sledovala jsem nenápadně nohy. Místností procházelo tři páry nohou. Trůn trochu zavrzal pod váhou elfky.

„Niva dië,Shika" //Zdravím tě, Shiko.//

Okamžitě jsem povstala a střetla jsem s ní. Čas jakoby na ni nepůsobil. Světlé vlasy, které měla nahoře spletené do věnce a vlnky spuštěné volně po jejím útlém těle. Pronikavě zelené oči, které by někoho na první pohled vyděsily, avšak náš lid v nich nacházel ten největší klid. Její bělostnou plet zahalovali prosté tenké, tmavě zelené, šaty. 

„„Min Onmar." //Má královno.//

Odpověděla jsem a znova se hluboce uklonila.

„Väla dië nom Shika rai? Detis dië nuam sëiosn?" //Jak se máš, Shiko? Co tě jsem, přivádí?//

Nejistě jsem se podívala na její doprovod. Elf a elfka ve mně nevzbuzovali důvěru, abych před nimi promluvila. Jejich pohledy byli opovržené a nadřazené, jako byli něco víc než já.

„Kocin auro otos emos lis o zërnot,mevi." //Nechte nás tu o samotě, prosím.//

Pokynula královna. Pochopila mě.

„Rai tunar, min Onmar. Aus ei nuan yom z zauzu na opst larim." //Mám se dobře, má Výsosti. Bohužel jsem, přicházím z otázky na svou minulost.//

Královna se celá napnula.

„Pilar dië nuam zën utas koroner ëwor biër." //Snad ti ten upír nenapovídal něco špatného.//

Její hlas zvážněl a jakoby v něm bylo i trochu trpkosti.

„Natsu? Num, Onmar. Aur otos min master. Aur otos aein z hin nitristit vorsm Naruno. Aur otos dermos a larun swern." //Natsu? Ne, má královno. Je to můj mistr. Je to jeden ze slavných bratrských lovců Naruno. Je to mág a skvělý válečník.//

„Samns? Aein z yotas Naruno. Ei nuan for canly auris hërnat v min reinoör. Ant ernt auren nitris Haru lap aur otos stahir finqor. Donar aurt min hërnat dië nom." //Vskutku? Jeden z legendárních Naruno. Je pro mě čest ho přivítat v mém království. Přeci jen jeho bratr Haru tady pobýval chvíli. Vyřiď mu mé přivítání.//

„Nam, Onmar. War väla dië nom rqous ze klo jimar quo aur otos?" //Ano, má paní. Ale jak jste věděla, že je tu semnou?//

„Ei nuan rqous o ydis detis vas v min arter." //Já vím o všem, co se děje v mém lese.//

Usmála se. Rozpačitě jsem jí úsměv opětovala. 

„Nar dië nom uw chiner detis diëv un sëiosn."//Tak už mi řekni, co tě sem přivádí.//

„Neomvis. Ei nuan doktrin na Kai a aurw naumawetis? Väla au otos zi extir run?" //Promiňte. Chtěla jsem se zeptat na Kaie a jeho smrt? Jak se to přesně stalo?//

Královna se zarazila. Její vlídná tvář byla tatam a místo ní se objevila dosti naštvaná grimasa.

„Vil dië nuam zi doktr? A vil dië nuam aoc wen? Koseos ei nuan diëv ath na auren jinai."//Proč se na to ptáš? A zrovna teď? Neříkala jsem ti, ať na něj zapomeneš!//

Zvýšila hlas.

„Nam, ei nuan rqous war defrom zi rvou... Mevi." //Ano já vím, ale potřebuju to vědět...Prosím.//

Naléhala jsem. Její zvýšený hlas děsil mé vnitřní já, ale  nechtěla jsem polevit na své otázce. Tentokrát ne.

„Ach.. nar väla ei lanur diëv zi temaris. Rei lanur nehg auris a ten jim aur lanur u netis Numerojit orgedar. Rast au lanur dulis na hin torgën nym. Koaptnost zi survayrin aur lanur. Venis au lanur kosil. Zër ei lanur frä u nu!" //Ach tak jak jsem ti to už vyprávěla. Naháněli jsme ho a pak spadl u velkých Numerojských vodopádech. Tělo bylo rozprsklé na jednom z kamenů dole. Nemohl to přežít. Krev byla čerstvá. Sama jsem u toho byla!//

„War.."//Ale...//

„Enoument Shika! Ei nuan hyrenai detis diëv sban peër utas a dermos v sbon peër auren rus do ques. War can kofroÿ rei yntos!" //Dost Shiko! Nevím, co ti tam tví upírci a mágové v tom tvém světě nasadili do hlavy, ale o tomhle se nebudeme bavit!//

„War aur lanur min.." //Ale on byl můj...//

„Ei lanur seos enoument!" //Řekla jsem dost!//

Zařvala a vmžiku byla u mě. Můj obličej chytla do svých dlaní a donutila se koukat do její pronikavých očí.

„Dië nuam jinai auren. Koaur lanur za zi detis auris rai. Kowarin zi nu dië nuam. Zi klo hëyr!" //Zapomeň na něj. Nebyl za to, co si ho měla. Nech to být. To je rozkaz.//

„Nam. Väla min Onmar dië nuam nomos." //Ano. Jak si královna přeje.//

Odsouhlasila jsem neslyšně.

TADAAA!! Jeden z důvodů proč jsem nevydala pokračování hned (krom coveru), je ten že jsem připravovala svoji elfštinu.  Vím, že když se bavili elfštině psala jsem to v češtině a ještě s tím že nejsem Tolkien..No nevím co bylo mým impulzem, ale rozhodla jsem se tedy pokusit se vymyslet svojí elfštinu :D Takže jak se vám líbí? No nevím jaké jsou vaše pocity z toho. Ovšem já jsem z toho mega spokojená Samozřejmě nezoufejte nejsou to jen prázdná slova spojena dohromady. Mám připravenou i gramatiku! Teda lehce a postupně budu doplňovat, jak slovíčka tak gramatiku. Takže pokud vám nejde jen o překlady. Můžete se ji i naučit třeba se vám to bude hodit pak do životopisu nebo na začátku roku můžete tak oslnit xDDDDDD Just kiding... A pokud ste to dočetli až jsem a máte chuť ještě odpovídat mi, tak mám otázku. Líbí se vám to takhle nebo spíš do závorek a tam tu knihu nechat pouze na gramatiku a na slovíčka? Víte moc se mi to nechce psát do závorek protože takhle mi to přijde autentičtější a víc zajímavý, ale ráda bych prosila smysluplný názor na toto je to docela vážné 🧐 děkuji za odpovědi ☺️

Vaše Bel💛