Na sucho jsme všichni polkli. Takashiko byl muž kandidující do Rady Mágů. A jak mi kluci poté vysvětlili, tak se tam i dostal. Byl to ten nejvíc arogantní člověk, kterého jsem kdy potkal a jeho syn není o nic lepší. Dlouho jsem nad tím neuvažoval, protože králův hlas začal pokračovat.

„Prosím, buďte mými hosty. Připravil jsem Vám pokoje. Dovolil jsem si Vám taky přichystat šaty na večerní ceremoniální ples.  Omlouvám se, že je vše tak náhlé, ale snad to příjmáte."

,,Ano, Vaše Výsosti. Je to náhlé, ale nejspíš nezbytné." Odpověděl Fuyu.

,,Pokud mě teď omluvíte, mám další povinnosti k vyřízení před naším zasedáním. Buďte tu jako doma." Roztáhl úsměv a jeho tvář se ještě víc svraštila, i přes to to byl hřejivý a klidný úsměv. Uklonili jsme se a služebníky byli odváděni do našich pokojů.

„Co je to vlastně ta Malá Rada?" Zeptal jsem se. Na to se s potutelným úsměvem otočil Aki, naše chodící encyklopedie.

„Rady zde fungují jako vláda a království na Zemi. Na Zemi existuje tisíc států a každý z nich má svoji vládu či jak tomu nazývají. Do čela rady si poté volí panovníka či prezidenta, který je reprezentuje třeba na vyšších jednání. Tady to je to úplně stejné. Každý svět má svojí Radu, ale v té Radě je zástupce, který poté reprezentuje na větších radách jako je třeba tato, co bude. Dále jsou Rady pro různé rasy. Například elfská rasa, trpasličí, upírská. Poté jsou například rady pro povolání. Rada Mágů, Rada Kovářů a tak dále. Ve zkratce veškeré uskupení, jaké tě napadne, má Radu. Chápeš to Iruko?" Skončil svou přednášku Aki.

„Huh?" Vydal jsem tupě ze sebe. Aki si jen těžce oddechl a zvedl oči v sloup.

„Hele kdo tohle má k sakru pochopit?!" Zakřičel jsem na něj.

„Prostě řečeno je tu spousty světů a ti maj spousty zástupců v radě. A rady jsou snad úplně všude, kde se dá." Pokrčil rameny Kenji a usmál se.

„Ahaa! Tak takhle to chápu."

„Pfff jak prostý." Odfrkl Aki a odkráčel dopředu za Fuyuem.  Chtěl jsem  se na něj vrhnout, ale Kenji mě chytil za límec a držel, dokud jsem se neuklidnil. Mezitím jsem stále nadával Akimu přes celý hrad.

„Zde jsou vaše pokoje.  Slečna má zde svůj a ostatní pánové prosím zde. Bohužel jsou po dvou. Čekáme spousty hostů na ceremoniál, a proto Vám nemůžeme nabídnout jednotlivé pokoje. Velice so omlouváme." Hluboce se uklonil služebník.

„To je dobré." Odpověděl Haru. Služebník se  znova uklonil a odešel. 

,,Jdu si dát královskou koupel v královském hradu!" Vypískla Shika a vběhla do svého pokoje.

„Tak my si jdeme prohlídnout královskou postel ne, Kenji?"

„Kreténe!" Celý rudý začal mlátit  do Akiho. Ha! Pak kdo tady má koho držet. Aki se jen smál, čapl Kenjiho a zabouchl dveře do jejich pokoje. Aki je fakt někdy nevyzpytatelný, ale to asi všichni bratři Naruno.

„Já se jdu připravit." Řekl prostě Haru a kráčel do dalších volných dveří.

„Já jdu hodit šlofíka."  Zývnul Natsu a taky zmizel ve stejném pokoji jako Haru.

Najednou jsem tam zůstal jen já a Fuyu. Huh? Huh? Kde jsou všichni?!Panikařil jsem a rozhlížel jsem se na všechny strany. Mám pokoj s Fuyuem!!! Prohlídl jsem si ho. Neměl zrovna krásný výraz. Trochu jsem se přikrčil.

„Doufám, že nechrápeš." Řekl jen a šel do pokoje.

„Um ne." Následoval jsem ho.

••••••••

Poté jsme se všichni začali připravovat na ples. Co jsem se dozvěděl od Kenjiho, tato Rada byla rada střední části Kosma a budou zde velice důležití hosté tedy. Je úžasné, jak ve velkém světě jsem se to octl. Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, kolik toho je kolem mojí planetky Země. Je to neskutečný. Přišel jsem do pokoje, když z koupelny vylezl Fuyu jen s ručníkem kolem pasu a druhým si utíral mokré vlasy. Nedokázal jsem nezírat na jeho tělo. Bylo tak dokonalé. Jaký by to bylo se natisknout zas na tu hruď? Celý jsem zrudl nad těmi myšlenky. Začal jsem se mlátit hlava nehlava, abych se zas uklidnil. Nejsem gay. Nejsem gay. Iruko ty nevíš, co povídáš! Řval jsem vnitřně na sebe a dál se mlátil. Musíš se uklidnit. Umí číst myšlenky. Bože, co když to celý slyšel?! Co teď?! Pomoooc! Mé vnitřní myšlenkové pochody právě hlásili error. 

„V pohodě? Koupelna je když tak volná." Řekl ledově klidně.

„Jasně." Zasmál jsem se, takovým tím úsměvem, kterým všem dáte najevo, že lžete. Zvedl jsem se ze země a rychle popadl věci a rychle se vypařil. Studená sprcha mi pomohla na dřívější myšlenky zapomenout. Můj dračí přívěšek, který jsem doopravdy, od doby co jsem ho dostal, nesundal, byl přilepený na mé holé hrudi. Nebál jsem se s ním koupat, protože doposud na něm nebylo ani škrábnutí. I přes mé skoro upálení, on neměl ani škrábnutí. Voda stékala v proudech po mém těle. Bylo to vážně osvěžující.  Teď už jsem zas v pohodě. Povzdechl si. Otevřel jsem dveře, když v tom jsem uviděl Fuyu s vlasy ulíznutými dozadu a jak si zapíná košili.

-nose bleeding-  To dělá naschvál. Zakřičel jsem vnitřně a padl na zem.

„Co tam děláš?" 

Plácl jsem se po tvářích a zvedl ze země.

„Nic myslel jsem, že tam vidím minci." Zalhal jsem, radši se začal nasoukat do svého obleku. Už nastal správný čas. Kočáry se k hradu hrnuly celé odpoledne. Všichni vystupovali či chodili po chodbách v krásných robách a oblecích. Davy směřovaly přímo do velkého sálu, kde se konali bály. My jsme byli už taky připraveni. S klukama jsme měli stejné černé obleky a Shika na sobě měla skvostné černé šaty posetým stříbrnými kameny. Šaty byli střižené s velkým dekoltem, který Shice vedl skoro až k pupíku. Asi věděli, pro koho je šijou. Neodpustil jsem si v hlavě myšlenku, když jsem viděl její vnady. Radostně jsme vyšli, i když to, co nás čekalo dole, jsme nemohli nikdo čekat. Staré rány se budou otevírat.