Po té strašné kontrole mi Haru přinesl jakýsi čaj z jeho bylinek. No mám pocit, jakoby v tom byla nějaká droga, protože jsem okamžitě usnul a vzbudil se až ve tři odpoledne. Hlava mi krapet třeštila, ale to jsem ihned  zahnal. Už se musím nějak zlidštit. Vzal jsem si župan a zalezl si dát pěkně dlouhou sprchu.

„Iruko?" Slyšel jsem tlumeně.

„Ano?" Řekl jsem, ale nikdo se mi neozval.

„Asi jsem se přeslechl." Řekl jsem si a strčil jsem zase hlavu pod vodu, abych si omyl zbytky šamponu.

„Tak tady jsi! Ty neslyšíš?!"

„Íík! Kenji! Jsem ve sprše, jak tě mám slyšet? A hlavně odpovídal jsem ti a vůbec jsem ve sprše...vypadni, hned!!" S poslední větou, co jsem na něj zařval. Jsem mu rukou odstrčil ten jeho hnusný ksicht z mého sprchového koutu a zatáhl svůj závěs.

„Děláš, jako bych tě neviděl už nahého."

„Taky že neviděl!!"

„To si jen myslíš." Zašeptal Kenji a odešel z koupelny.

Koupání jsem rychle zkrátil a vrátil se s županem do pokoje. Kenji ležel rozplácnutý na mé posteli. Vytáhl jsem si oblečení a zašel se převlíknout. Vylezl jsem bez trika a posadil se vedle té mrtvoly. Kenji pootočil hlavou. Chtěl něco říct, ale zarazil se. Sedl si naproti mě a těkal očima. Po chvilce mi došlo, že kouká na mé tělo a na jizvy, které ho zdobí.  Natáhl ruku k jedné z nich, ale zastavil se a stáhl ruku zpět k sobě. Jen jsem se pousmál a natáhl si triko, které jsem držel v ruce. Všichni mají ten samý výraz. Výraz lítosti. Nedivím se jim. Kdyby se tohle stalo někomu z nich, asi bych koukal stejně.

„Kenji, můžu se na něco zeptat?" Odvrátil jsem pozornost jinam.

„Co to znamená být upírská hračka?"

Kenji koukal překvapeně a pak vybuchl smíchy. Naklonil jsem hlavu a s otázkami jsem na něj koukal.

„Je to snad nějaká urážka?" Vydral jsem po chvíli ze sebe.

„Kdo ti to z těch čtyř řekl? Ne nech mě hádat. Natsu?" S chichotavě se ptal.

,,Fuyu." Sykl jsem naštvaně.

Kenji se na chvíli přestal smát. Pak ale propukl v další záchvat smíchu.

Tohle nemá cenu... Naštvaně jsem ho bouchl polštářem.

„Vysvětli mi to už, k sakru!" Zařval jsem na něj. Takhle mě dráždit potom, co jsem se sotva zotavil.

„Dobře... Dobře. No jak bych ti to vysvětlil? Víš, jak v té... Ehh..." Zasekl se na chvilku.

„Televizi! No jak v televizi dávali jednou ten film o upírech?"

Jen jsem přikývl a nechal ho dál mluvit.

„Tak sice to bylo z 98% nesmysl, ale jedno z mála tam bylo pravdivý. Upíři si vybírají nevinné bytosti. Přitahuje je to. Ano, je tomu tak. Mocného lva přitahuje nevinné jehně. Samozřejmě každému upírovi se nevinnost jeví jinak, ale řekněme, že ty si taky dobrý ztělesnění nevinnosti."

„Cože? Já? Jak bych mohl. Řekni mi pravdu, hajzle."

„Haha. Pravda, když otevřeš pusu už tak nevinný nejsi. Jinak je to pravda. Iruko podívej se na sebe. Tvé velké hnědé oči, drobná postava, nejsi žádný svalovec a i tvůj účes. Jsi prostě k nakousnutí. Nechci tě urazit ani Fuyu, svým způsobem ti skládal kompliment. Teda myslím...u něj nikdy nevím. Ber to takhle, až budeš na plese, určitě budeš mít za sebou zástupy upírek a upírů."

Nevěděl jsem, co říct. Je to teda správné nebo špatné?

„Ale prosím tě. Co je v tomhle vesmíru správné a co špatné? Nesmíš to brát takhle. Prostě to tak nech. Jen tě škádlil."

„Vím, co je rozhodně špatné. Lézt někomu do hlavy!" Štěkl jsem.

Kenji se jen zazubil a rozcuchal mi vlasy. Jen jsem nesouhlasně zabručel a strhl je ze sebe.

„Jak se těšíš na ples?" Zeptal jsem se.

„Víš, já nejdu." Kenji ho hlas trochu posmutněl.

„Jak to? Dyť ty si zachránil Yoko." Udiveně jsem se na něj podíval.

„Já vím, ale nejde to. Moje rodina... No nemůžu jet k nim na hrad. Neprospělo by to ani mě ani jim. Zvlášť když je u moci můj otec. Neboj, tím, že jsem ji zachránil, mám u nich jedno zadobře. Taky jsem napsal omluvný dopis, který Aki předá. Ale víš... Kdybych tam jel, otec by mě mohl vydědit za velezradu a to bych si neodpustil. Musím získat zpět to, co děda vybudoval. Musím zesílit a převzít titul."

Nevěděl jsem, jak Kenji to má těžký. Znám ho už poměrně dlouho a přesto nic o něm pořádně nevím. O nikom. Nezajímal jsem se. Nazývám je rodinou, ale nevím o nich vůbec nic.

„Kenji zůstanu tu s tebou." Vyhrkl jsem.

„Ale Iruko..."

„Ne. Vidíš do mě skrz na skrz, tak nenuť mě."

Blonďáček se jen usmál a pohladil mě po tváři.

„Dobře."

Tak jo, dopsala jsem to.Nevěřila jsem tomu, ale mám to😁 Jinak bych vám ráda doporučila knihu co teď čtu a to je Temná pouť.Pokud máte rádi fantasy. Takže šup mrknout je to zajímavé 😊