Mise splněna. Iruka, Kenji a Shika jsou oficiálně učni prvního stupně!

Teď mě čeká další zkouška snad nejhoršího druhu! Ceremoniální bál, kde nám oficiálně předají titul. Proč to k sakru musí být veřejné? Tak velkolepé? Nemůže to být jako zkoušky? Rozdat všem titul a odejít. Co bych za to teď dal.

Zaklapl jsem kufr a hlasitě si odfrkl. Podíval jsem se po prázdném a hezky uklizeném pokoji. Sice jsem tu strávil jen pár nocí, ale bude se mi tu po něm stýskat. Vždyť já se tu ostříhal! Ano, měl jsem jakousi citovou vazbu ke svým vlasům asi jako každý, kdo má nějak dlouhé vlasy. Jak na to asi zareagují kluci?

Představa číslo jedna -  všichni budou mít infarkt.
Představa číslo dvě - budou se smát.
Představa číslo tři (a asi nejvíc věrohodná) -  Haru mi to pochválí. Natsu bude trojčit nadšením. Aki se jen usměje a nebude to komentovat. Fuyu.. No ten bude jako vždy ledový a okomentuje to jízlivou poznámkou. 

„To bude strašný." Zamumlal jsem si pro sebe.

„Tak pojď, Iruko! Musíme jít!" Vtrhl do mého pokoje můj dobrý přítel.

Zavrtěl jsem hlavou, abych zahnal myšlenky a odešel pryč.
••••••••••••••••

„TO JE NÁŘEZ!!"

,,Iruko sluší ti to."

„Dobrý Iruko."

Jak jsem předpokládal. Jejich reakce byly přesně podle mého třetí představy. Teď už zbývá pozdravit Fuya. Ten se opět nedostavil. Nikdo není hoden jeho pozornosti, aby jej přišel přivítat. Snad ani krále, kdyby se ukázal před našimi dveřmi. Vystoupal jsem po rozvrzaných schodech a vydal se k jeho pokoji. S plnou dávkou nervozity jsem zaklepal.

„Dále."

Pomalu jsem otevřel. Fuyu seděl zády ke mně u stolu a něco si tam sepisoval.

„Ahoj. To jsem já. Přišel jsem ti říct, že jsme to zvládli. Dnes večer bude oficiální ceremonie a bál k tomu. "

Fuyu odložil pero a stoupl si. Otočil se a ztuhl. Klepal jsem se a mžoural si spodní lem u trika. Svůj pohled jsem konečně odtrhl od země a podíval se na něj. Čekal jsem odpověď hned. Nějaké odbytí či tak něco, ale on tam stál a nevěřícně na mě koukal. Jeho světlé tváře chytli i narůžovělý odstín. To snad ne! On se červená! To.. To je.. Roztomilý? Sám jsem určitě chytl červeň do tváří při pohledu na něj.

„Tvoje vlasy..." Vydral konečně ze sebe.

Stočil jsem hlavu do strany a radši se dál díval na zem. Ta podlaha byla bezpečnější než on.

„No...já... Já... ostříhal jsem se... Chtělo to změnu... Asi to nevypadá zrovna nejlíp."

„Ne jsi krásný... Teda...chci říct, že ti to sluší. Teď už nejsi holka. Teď už si jen zakrslý trpaslík bez vousů."

Zpražil jsem ho pohledem. I když v jeho případě to snad ani nešlo. Došel ke mě a já měl svůj vyděšený štěněčí výraz.

„Jsem rád, že jste to zvládli. O ceremonii vím. Ta je vždy. Vše potřebné pro bál jsem zařídil." Řekl a rozcuchal mi vlasy.

Já nedůtklivě zamručel, ale i přes to se mi jeho prsty v mých vlasech líbily. Zvedl jsem k němu pohled. On si mě prohlížel. Nevím, jestli pozitivním slova smyslu či ne. Prostě koukal, ale já cítil, že zas červenám.

„Tak už vypadni."

No tak červenání teď už sto procentně zmizelo. Nic jsem mu na jeho velmi milý vyhazov neřekl.

••••••••••••••••

Den uběhl jako voda. Snad jako vždy, když vás večer čeká něco důležitého.  Jak Fuyu řekl, vše bylo nachystané v mém pokoji. Krásný ručně šitý oblek, který mi padl jako ulita. Boty stejné barvy, které také seděli, parfémy ze země. Vše tu připravili perfektně. Naposled jsem si přečísl vlasy a vydal se dolů. Měl jsem na sobě černý smoking s bílou košilí a tmavě modrého motýlka, který jakžtakž držel svůj tvar. Dole už čekal Kenji, Aki, Haru a Natsu. Všichni vypadali tak elegantně. Krásně uhlazené vlasy. Upravený jak se patří. Kenji, Aki a Haru měli stejný odstín smokingu jako já. Natsu ho měl spíše tmavě modrý jako noc, přesto to k jeho zrzavým vlasům náramně hodilo.

„Tak co, Iruko? Máš trému?" Houkl Natsu, když jsem slézal schody dolů.

„J-jo trochu. Ale to přežiju." Usmál jsem se.

„Tak už jen Fuyu." Povzdychl Haru.

„Já už jsem tu!" Řekl a rychle scházel schody.

Vypadl úplně jinak. V dobrém slova smyslu. Jemu smoking náramně slušel. Černá mu slušela. Vypadal ještě víc charismaticky než normálně.  Formální oblečení a uhlazený účet mu dodával i větší autoritu. Fuyu ve mě vyvolával ten zvláštní pocit, který jsem nedokázal identifikovat. Když jsem na Zemi pročítal knížky o upírech, abych prohloubil svou znalost o těch to stvoření, dočetl jsem se o jejich  tak zvaném Půvabu. Dokázali tak donutit lidi ovládat i bez ovládnutí mysli. Myslím, že tot Fuyu měl v sobě. Neodolatelné charisma a já jakož to smrtelník, ve mě vyvolává ten prazvláštní pocit. Není to tak, že by se mi líbil. Je to čistá příroda. Je jako krásná květina, co na sebe upozorňuje svou pestrostí a já jsem motýl, kterého tato pestrost láká. Když ji ale podlehnu, kytka mě zabije. 

„Tak jdem?" Promluvil opět svým chladným tónem a podíval se na všechny a pak spočinul na mě.

„Joo jde se kalit!" Zajásal Natsu a s ostatníma se vydal k východu.

„Iruko počkej."

Čapl mě Fuyu za ruku a přitáhl si mě k sobě.

„Huh? C-co je?" Můj nervózní tón, který jsem se snažil schovat, byl i přes to slyšet.

„Máš špatně uvázaného motýlka." Konstatoval a rozvázal mi mojí ozdůbku na krku.

Sledoval jsem, jak jeho dlouhé tenké prsty tančí a vytváří tu krásu. Kéž bych to taky uměl. Podíval jsem se na něj. Měl lehký úsměv na rtech, ale v očích plnou soustředěnost na uvázání mašle. Mé srdce začalo nesnesitelně rychle bušit, když jsem se víc zahleděl do jeho modrých očí. Byly tak azurově čisté a krásné. Tak nevinné. Nebyl v nich chlad, co viděli všichni a na začátku i já. Je v nich starost a něha. Sice se straní a je pořád někde zalezlý, ale přesto nad námi bdí a opatruje nás. Stali jsme se členy jeho rodiny a to je víc, než jsem si kdy mohl přát. Být s ním a s ostatníma a zažívat tahle dobrodružství o tom by se mi ani v nejdivočejších snech nezdálo.

„Tak hotovo. Teď už ti to sluší." Zašeptal mi do ucha a odešel.

Bože měl jsem z toho husinu snad až na palci u nohou. S vytřeštěnýma očima jsem se otočil a taky se radši vydal za nimi.

Na cestu už nám svítilo pár hvězd, a čím blíž jsme byli, tím víc jich přibývalo. Jako by snad šli i s námi na tu ceremonii. Vlezli jsme dovnitř a k mým uším došla ta opojivá hudba čela, houslí a příčné flétny. Melodie vás okamžitě vtáhla do sálu. Byla tak magická a nadčasová. Nic krásnějšího jsem snad nikdy neslyšel. V sále tančila spousta lidí. Dámy na sobě měly honosné róby, které v kruhu tance doslova zářily. Jejich doprovody či tanečníci byli pouze v elegantních tmavých odstínech, aby dali prostor zviditelnit svojí partnerku. Když tak nad tím přemýšlím, byla to skutečně ceremonie pro nás?

„Ano je." Odpověděl Kenji.

„Hej! Nelez mi do hlavy!"

„Promiň, měl si tak blažený výraz, že mě zajímalo na co myslíš."

„Tss." Odfrkl jsem a dál pozoroval lidi.

Pomalu jsme se drali s klukama k nějakému stolu. Z vrchu schodů ty lidi vypadali líp než tady dole. Nemám rád mačkání mezi lidmi. Naštěstí to nemělo dlouhé trvání a došli jsme ke stolu.

Rozhlídnu se a v davu vidím, jak se k nám blíží postava s ohnivými vlasy. Shika.

„Iruko! Kenji!" Vypískla nadšením.

Oba s Kenjim jsme si stoupli a došli k ní ji pozdravit. Vypadala nádherně. Své husté vlasy zkrotila do elegantního drdolu. Jen pár navlněných pramínků na obou stranách nechala volně kolem svého obličeje. Ve vlasech měla ještě stříbrný diadém, který měl tvar protkaných větviček s různými lístky a květinami. Na sobě měla nádherné tyrkysové šaty. Vršek byl udělaný trochu jako krajka, a však neprůsvitná a sukně zdobila samozřejmě tylová látka s kamínky. K tomu dokonce měla i podpatky, takže byla vyšší než já.

„Taky jste tak nervózní?"

„Jo." Sborově jsme s Kenjim odsouhlasili.

„Jo Shiko, chceme ti někoho představit." Řekl jsem.

Shika se zvědavostí napnula. Trochu jsem odstoupil do strany a rukou ukázal na naše doprovody.

„Shiko, tohle jsou Haru, Natsu, Aki a Fuyu Naruno. Kluci todle je Shika Yui." Představil jsem.

Kluci se na ni usmáli a jako jeden pronesli klasickou větu pro seznámení. Shika koukala jako kůl z plotu.

„V-v-vy... J-j-já..." Koktala a pak sebou švihla o zem.

A to nemyslím metaforicky. Ona fakt omdlela.

„Shiko!?" Starostlivě jsem se k ní nahnul.

Ta okamžitě rychle vstala. Dokonce jsem se i té reakce trochu lekl.

„Ano hehehe... Myslela jsem, že mi něco spadlo na zem, ale ono ne hehehe." Drbala se na zátylku a při tom měla dosti divný úsměv na rtech.

„Dobře?" Řekl jsem a zvedl jedno obočí.

Rychle se přestala drbat a nasadila jakýsi zvláštní sexy výraz.

„Zatančíte si někdo?" Zeptala se.

Nemá otřes mozku ta holka? Naklonil jsem hlavu a díval se, jestli je doopravdy v pořádku.

„Já půjdu." Přihlásil se Natsu.

Ta roztáhla rty do ďábelského úsměvu. Ta holka mě děsí.

„Výborně." Řekla až démonicky.

Co to s ní je,  pro boha?! Ženy asi nikdy nepochopím.

Natsu ji nabídl rámě a odešel s ní tančit. Zdejší tanec vypadal trochu jako valčík, jen s pár drobnostmi navíc. Ostatně ani jedno tančit neumím. Jsem rád, že to vůbec rozeznám. Kenji se vedle mě začal smát. Podíval jsem se na něj s otázkou v očích.

„Ta holka je vtipná."

„Ne, je to magor. Viděl si ten ďábelský úsměv?!"

„Jo. Bylo to vtipný."

„Když to tak zpětně vezmu tak jo." 

Oba jsme se rozchechtali.
•••••••••••••

Kenji a Aki zmizeli, jak pára nad hrncem. Asi si někam do ústraní si zatančit. Já skončil s Haruem a Fuyem na jakém si balkónku, kde se bavili asi s nějakými významnými lidmi. No rozhodně se tak tvářili.

„Slyšel jsem, že jste zastavili teď tlupu nějakých super Minotaurů." Započal novou konverzaci jeden z mužů.

„Ano, vypadá to, že jsou poháněni jakousi magií. Budeme to muset ještě prošetřovat." Odpověděl Haru

„Magií? To je ale nesmysl. Minotauři nejsou tak chytrý." Odfrkl jsi.

„A jak tedy vysvětlíte Minotaura, který umí přivolat štít?" Zeptal se Fuyu.

„Třeba jen neumíte kouzlit. Přeci jen jste pouze poloviční mágové. Kdyby nebylo vaší matky."

„Dávejte si bacha na jazyk." Zavrčel Fuyu.

I mě se jeho chování nelíbilo. Naruno jsou ti nejlepší mágové, co jsem poznal. Kdo si myslí, že je?! Vztekle jsem sevřel pěst a dál  tiše sledoval rozhovor.

„Maxitraime." Okřikl ho ten druhý muž.

„Víš, že jsou to výborní mágové. Nezpochybňoval bych jejich úsudky!"

"Ke všemu byli pověřeni od samotného krále Tokoyoumi, to prověřit." Dodal už s klidem.

„Ach ano, král. Jak shovívavý je k míšencům, jako jste vy."

„Tak dost!" Zakřičel jsem.

„Kdo si myslíte, že jste?! Takhle kázat o lidech, jako by jste byl snad něco víc. Tady kluci jsou úžasní mágové a zaslouží si respekt a uznání. Díky jejich výcviku jsem udělal zkoušky. Vděčím jím celým svým životem za jejich učení. Takže si tohle laskavě nechte, ano?"

Ups. To bylo asi moc. Všichni strnuli a dívali se na mě. Zvlášť Fuyu koukal nevěřícíma očima.

„Máš kuráž, chlapče. Ale to že z tebe je teď učeň, nedělá z tebe mága. Radši si dávej bacha na koho řveš."

„Vy..." Chtěl jsem mu ještě něco říct, ale Fuyu mi zakryl pusu a čapl kolem pasu.

„Myslím, že vy nemáte potuchy, s kým mluvíte." Zavrčel Haru společně s Fuyem mě táhli pryč.

Došli jsme na terasu ven. Zde mě pustili. Začal jsem naštvaně chodit sem a tam.

„Co si o sobě ten páprda myslí?!" Říkal jsem si pro sebe.

Haru se koukl na svého bratra a pak na mě.

„Ty ho už zpacifikuješ." Dodal a odešel zpět do sálu.

„Staroch jeden. To že bude mluvit povýšeně z něj nedělá někoho vele důležitého. Kdo to kurva je?! Rozbiju mu hubu, jestli takhle ještě promluví."

Fuyu se uchechtl. No mě to v tu chvíli vtipný nepřišlo.

„Je to Maxitrime Takashiko. Je to mág a taky kandidát do rady mágů. Je velmi mocný a bohatý, což z něho dělá takového  důležitého pána. Jeho rodina odjakživa věřila v čistotu a neschvaluje, aby se bytosti nějak mísili. Tyhle kecy od něj uslyšíš furt."

„Ne, protože dřív mu ji napálím a pak... A pak..."

Došla mi slova, ale to Fuyu bravurně vyřešil. Chytl mě opět za ruku, ale tentokrát si mě přitáhl do obětí. Na malý moment jsem umřel. Ten kus ledoborce mě objal?! Všechny mé orgány a svaly v mém těle ztuhly.

„Děkuju ti, že ses nás zastal. Tohle pro nás nikdo dlouho neudělal."

„Jste pro mě moje rodina. Budu vás vždy chránit a zastávat se." Zamumlal jsem mu do hrudi.

Fuyu se usmál a řekl:

„Taky tě budu chránit. Já i ostatní."

Ta atmosféra na mě dolehla. Prostě si mě našla a pohltila mě. Víc jsem se k němu natiskl a spokojeně se usmál.
•••••••••••••••••
Konečně započalo to, pro co tu jsme. Náš starý dobrý stařík se postavil na podium a spustil svůj monolog:

„Dobrý večer dámy a pánové, jsme velmi poctěni, že jste dnes večer přišli. Letos zkoušky byli velmi mimořádné, ale myslím, že se na druhou stranu velmi povedly. Samozřejmě dnes jsme se tu sešli, abych Vám oficiálně představil naše učně první úrovně. Přivítejte je potleskem na pódium."

Jak to dořekl, z obou stran se vynořilo všech 6 týmu včetně nás. Došli jsme na pódium za bujarého potlesku, když v tom si všimnu, kdo jde proti nám. Co tu dělá ten černovlásek?! Kenji!!

Mé myšlenky slyšel a podíval se na něj. Byl tam celý tým on i jeho dva kumpáni. Už i Shika si toho všimla.

Tým 5 totiž podváděl a sebral jim kámen. Přišlo se na to, a tak dostali právem ten titul. Prý...

Poslala myšlenku Shika.

Jeho samolibý výraz mi drásal moje nervy. Musel jsem odvrátit pohled. Porazil jsem ho a on má pořád tak dementní výraz.

„Tak a teď jmenovitě každému předáme diplom. Prosím až řeknu Vaše jméno, vystupte dopředu."

Stejnak je to jen na okrasu. Řekl jsem si pro sebe.

„Tady předávám diplom učni Shika Yui, která byla v týmu číslo 8."

Podal Shice diplom a potřásl si rukou. Udělal úkrok stranou a stál u Kenjiho

„Tady předávám diplom učni Kenji Samaro, který byl v týmu 8."

A teď já.

„Tady předávám diplom učni Iruka Huro, který byl též v týmu 8." 

Vykročil jsem k němu v před. Podal mi diplom a ruku.

„Gratuluji." Zašeptal.

„Děkuju."

Udělal krok vedle a já spočinul na všech těch lidech, co mi tleskali. Viděl jsem i toho darebáka Takashiko, který mě propaloval očima. Jen jsem zkřivil obočí a podíval se zpět dolů. Konečně došel k černovláskovi. Konečně budu znát jejich jména. První tam stála však ta blondýnka a pak hnědovlásek.

,,Předávám diplom učni Ayako Miro, která byla v týmu 1."

„Předávám diplom učni Misaki Yamaro, který byl v týmu číslo 1."

Konečně on. Tak jak se jmenuješ? Nevím ani proč jsem to tak chtěl vědět, ale prostě chcete znát jméno kluka, který vám není dvakrát sympatický.

„Předávám diplom učni Tori Takashiko, který byl v týmu číslo 1."

Takashiko?! Takže je jeho syn? To se vše vysvětluje...

Ahoj ve spolek :) tak snad jste tu dloooouhou kapču přečetli :D Když jsem to tak psala, tak jsem si říkala, že ji rozdělím na dvě části, ale když už jsem to psala, řekla jsem si, že to nechám tak. Tak pište své pocity a dojmy ☺️