Utekla jsem. Dneska jsem chtěla jet nedaleko města, kde se konala akce, o které jsem měla napsat do časopisu. Když jsem ti to včera večer říkala, naštval jsi se, zamkl mě v bytě a odešel. Kvůli tobě si tu práci vzít nenechám! Už toho mám dost!

Běžela jsem za Reunn, jen v krátké sukni a tílku. Bylo horko a mně se motala hlava. Musela jsem zastavit, abych popadla dech. „Auroro?" ozval se mužský hlas za mnou. Okamžitě jsem ten hlas poznala. Otočila jsem se k Jordanovi čelem a vyndala si lahev vody z batohu. „Co ty tu děláš?" zeptala jsem se a napila se. „Jdu na jednu akci, co je tady za městem," vysvětlil mi a usmál se, ,,Nechceš jít taky? Vím, jak máš ráda přírodu," „Jo, jdu, ale ne s tebou," úsměv jsem mu oplatila a lahev schovala. „Mám tam jít, abych o tom pak napsala v časopise," vysvětlila jsem mu, když se na mě udiveně podíval. „Dobře, takže se tam pak uvidíme?" zeptal se Jordan a znovu se usmál. To ho ještě z toho neustálého úsměvu nebolí pusa? „Jo, asi jo," rozloučila jsem se s ním a vydala se za Reunn.

Když jsem dorazila k Reunn domů, ostatní tam už čekali. Sedla jsem si na zadní sedadlo k Harrymu a Florianovi a všechny pozdravila. „Konečně jsi tady," zasmál se Florian a dal můj batoh na přední sedadlo na ostatní věci. Reunn si sedla na místo řidiče a rozjeli jsme se na místo.

„Tak já jdu s Harrym tam a ty jdi s Flo zasadit nějaké ty stromečky," smála se Reunn a odešla s ním pryč. My zamířili k postaršímu pánovi, který stál vedle stolu s pracovním náčiním. „Auroro?" ozvalo se za mnou a já se usmála. „Tak tady jsi," Jordan přišel až ke mně a věnoval mi jeden z jeho nejzářivějších úsměvů. „Ahoj, Jordane, jdeš nám pomoct?" kývla jsem směrem k místu, kde spoustu dalších lidí sázelo malé stromky. „Mary? Kdo to je? A kdo je Aurora?" Úplně jsem na Floriana zapomněla...