Ležela jsem zase ve své posteli. A ty jsi ležel vedle. Neustále jsem si opakovala, jakou chybu jsem udělala. Věděla jsem, že tohle nemůže v žádném případě vyjít, ale snažila jsem se věřit. Děkovala jsem Reunn, která mě dostrkala k tomu, abych podala žádost o rozvod, a tak jsem teď držela v ruce ty papíry. Povzdechla jsem si a položila je na noční stolek. Měla bych vstát, problesklo mi hlavou a já neochotně vstala. „Mary?" ozval ses a já se na tebe otočila. „Ano?" „Ještě než půjdeš něco dělat, chtěl bych s tebou něco probrat," zvedl jsi se a prošel kolem mě do kuchyně. „Jo, já taky," zašeptala jsem, ale tys už byl v kuchyni. Ať to vyjde...

„Dlouho jsem přemýšlel," začal jsi, když jsem za tebou přišla, „Chci začít tam, kde jsme my dva skončili," Chvíli mlčel, ale pak vytáhl dvě letenky do Brazílie a položil je na stůl. „Zase pojedeme do toho tábora u Amazonky," usmál ses. Pevně jsem sevřela rozvodový papíry, které jsem držela za zády. Netušila jsem, jak na to mám reagovat. „Promiň..." šeptla jsem a hlas se mi třásl. „Promiň, ale ne," Položila jsem na stůl papíry a raději od něj poodstoupila. Přivřel jsi oči a sáhl pro papíry. „To vážně?!" zakřičel jsi a já věděla, že je zle. První slza mi stekla po tváři, jakmile jsi se ke mně jen přiblížil. Pak jsem cítila štiplavou ránu na tváři a po ní ostrou bolest břicha. „Dost..." zaskuhrala jsem a snažila se od tebe dostat co nejdál. „Přestaň!" zakřičela jsem a odstrčila. Zakopl jsi o židli a spadl. To tě naštvalo a jakmile ses zvedl, chytls mě za vlasy. Praštil jsi mě do hlavy. Poslední, co si pamatuju byl tvůj křik, ránu a něčí hlas...