V masně

Zákaznice:
„Dobrý den. Máte morkové kosti?“

Prodavač:
„Dobrý den. Nemáme, ale měli jsme je v pátek. Jak jste si je objednala, ta dvě kila. Čekali jsme na Vás.“

Zákaznice:
„Ježíši! Já na to úplně zapomněla. Hlavně, že jsem si brala číslo, že sem zavolám.“

Prodavač:
„Tak třeba příště.“

Zákaznice:
„A co kdybyste mi dal své osobní číslo? Každý den bych zavolala a zeptala se. Řekněte mi své číslo.“

Prodavač:
„Eh. Z hlavy ho nedám a mobily máme v trezoru.“

Zákaznice:
„Tak já ti dám svoje. ********* Jméno Mariana. Ulož si ho a zavolej mi, až budou.“

Prodavač:
„Eh, jasně. Napíšu Vám.“

Zákaznice:
„Klidně zavolej. Ty můžeš kdykoliv.“

Prodavač:
„Jjooo. Dobře, tak já se ozvu.“

Zákaznice:
„Dobře. Tak ahoj a hezké Vánoce.“

Prodavač:
„I Vám, nashle.“

Vedoucí:
„Vy jste si potykali, jo?“

Prodavač:
„Ona s tím začala. Já jí tykat nehodlám.“

Vedoucí:
„Ta po tobě jede.“

Prodavač:
„Vždyť jí může být kolem šedesáti!“

Vedoucí:
„Nojo, a ty seš jinej. To jí zlomí srdce. Ale nejdřív ji nech nakupovat. Dneska tu nechala... Kolik?“

Prodavač:
„Přes tři tisíce. Dvakrát se vrátila.“

Vedoucí:
„No vidíš, je i bohatá. Udělal bys terno.“

Prodavač:
„HAHAHA!“