Jedu si takhle s papouchem tramvají. Nějaká ta pozornost je jasná věc, ale jestli mě něco fakt vytáčí, je to pokřikování (nedejbože snaha pohladit bez dovolení), které vydá za víc, než celý papoušek. Právě toho se dneska zhostil jeden boreček z partičky a řval na celou městskou: „Pepíku! Pepíku! On na to neslyší?! Pepíku! Jak to, že na to neslyší? Pepíku! Tak jsi hluchej Pepíku?"

Tak se otočím a říkám: „Vy taky slyšíte na ,Pepíku'?"

Jaký bylo najednou ticho...