Někdy ráno si žaka beru sebou do koupelny, aby mi dělala společnost, zatímco se budu zlidšťovat. Je zticha, dokud se neprojde kolem její klece, takže tomu „chytře" předejdu a alespoň si mám s kým pokecat.

Neptejte se, jak její zvukové projevy řeším, když pak odcházím do práce. Neptejte.

Každopádně jedno takové ráno se po zombijsku plazím do koupelny s žakovou na ruce. Kecnu si na wc, jí posadím na vanu a zatímco se snažím neusnout opřená čelem o zeď, zapředu rozhovor: „Ahoj."

Ona hned odpovídá: „Ahoj!"

Tak se ptám: „Jak se máš?"

„Drž hubu!"

Už se ptát nebudu.

Očividně jsme obě ranní ptáčata.