„Ahoj, Baruš, tak co? Jak jste se měli u toho móře?" protáhla Anděla Blažková, když potkala svou sousedku odnaproti poprvé po jejím návratu z dovolené, na které chtěli s manželem Milanem napravit svůj poněkud vychladlý vztah.

„Ále, co ti budu povídat?" mávla nad tím Barbara rukou. Popravdě by toho bylo k vyprávění mnoho, ale nic z toho, co zažila, by jí v tomhle malém vesnickém rybníčku nevěřili. A také do toho místním drbnám nic nebylo.

„No, jen se nedělej," snažila se dál vyzvídat Anděla, která hořela zvědavostí. „Jaký jsou Egypťani? Jsou to aspoň pěkný..."

„Řekové," přerušila ji Barbara.

„Co?" nechápala Anděla.

„Byli jsme v Řecku," opravila ji Barbara a jen stěží ovládla touhu obrátit oči v sloup.

„No, jo, vidíš to," plácla se Anděla rukou do čela. „Do Egypta vlastně poletí Petrovic Helena s tím svým novým šamstrem. A tos slyšela, že..." rozpovídala se, aniž by si všimla, že ji Barbara zcela ignoruje. V myšlenkách se totiž zatoulala k dovolené a k silným prožitkům, které v ní stále rezonovaly.

***

Po příletu na Rhodos se ubytovali v nádherném hotelovém pokoji a zdálo se, že se Milan doopravdy snaží. Ochotně jí pomohl vybalit, pochválil jí nové plavky, které si na dovolenou vybrala, stejně jako průsvitný šátek, který si přes ně uvázala kolem boků. Dokonce se nechal slyšet, že jí to doopravdy moc sluší a že by tenhle odstín tmavě modré měla rozhodně nosit častěji. Byl jako vyměněný.

Poté spolu vyrazili omrknout pláž a poprvé se smočit v moři. A to byl ten moment, kdy se to začalo celé hroutit jako příslovečný domeček z karet.

Ukázalo se totiž, že plážový bar je zásobený i starou dobrou Plzničkou. Takže než si Barbara posbírala prvních pár mušlí, coby drobných suvenýrů pro přátele a známé, stihl Milan na parném slunci urazit tři kousky a čtvrtou plechovku právě načínal. A samozřejmě vlivem stoupající hladinky alkoholu začal místo obdivování své krásné plavovlasé manželky, kterou ještě před hodinou nazýval prototypem antické bohyně, pokukovat po tmavovlasých Řekyních a nestydatě vychvalovat jejich fyzické přednosti.

Barbaru to sice nemělo překvapit, věděla, že jakmile si Milan jenom čichne k pivu, líbí se mu každá, ale stejně ji to bolelo. Byl to jeho nápad, že si spolu vyrazí na dovolenou, aby vše mezi sebou urovnali, a hned první den celou svou snahu zahodil. Proklet budiž ten, kdo vynalezl pivo...

***

„Apollóne, buď tak laskav a podej mi další kousek," houkl Zeus na jednoho ze svých synů a zamával na něj prázdnou lahví.

„Otče, nepřeháníš to? Héra bude zuřit," namítl Apollón, neodvážil se však neuposlechnout.

„Co Héra nevidí..." nadhodil zvesela Zeus.

„...to ji nebolí, já vím," obrátil Apollón oči v sloup, zatímco mu podával další lahev dobře vychlazeného Mythose.

„Ne, synu, to nebolí mě," opravil ho Zeus, napil se a labužnicky zamlaskal. „Jedno se těm lidem musí nechat. Umějí si užívat."

„A ty jsi to od nich velmi zdařile odkoukal," opáčila s jasnou výtkou v hlase Athéna. „Apollón má pravdu. Až tě tady nachytá Héra, bude se klepat celý Olymp."

„Milé děti," rozhodil Zeus rukama. „Přestaňte malovat mou drahou ženu na zeď a raději následujte mého příkladu. Otevřete si lahev piva a sledujte ty krásy dole," přikázal jim a přeladil obraz na pláž na ostrově Rhodos, kde toho obvykle bývalo mnoho k vidění.

Netrvalo dlouho a spatřil něco, co probudilo jeho opravdový zájem – vysokou plavovlásku v temně modrých plavkách, oblou přesně v těch místech, kde je to na ženách přitažlivé. Přiblížil si ji a zasněně se na ni zadíval.

„Die, je mi jasné, co tak upoutalo tvoji pozornost, ale rovnou ti říkám, že to není moudrý nápad," upozornil svého otce Hermés. „Ještě to není ani sto let od doby, kdy ti Héra přišla na poslední zálet a pokusila se tě vykastrovat v podobném stylu, v jakém kdysi Gaia zatočila s Úranem. Nemyslím si, že by za tu dobu stihla vychladnout. A víš sám, že je schopná obrátit na svou stranu i Nyktu, že ano?"

„Jsem nejvyšší bůh Olympu!" rozčílil se Zeus. „Vy jste moje děti a zároveň moji podřízení. Co kdybyste mi pro jednou zkusili do něčeho nekecat?"

„Správně, otče, nedej se," povzbuzoval ho Arés. „Tahle," ukázal na plavovlásku na pláži, „za trochu rizika rozhodně stojí."

„Arési, drž zobák, buď tak laskav," obořila se na svého polorodého bratra Athéna. „Já vím, že máš v popisu práce pokoušet se přivolávat co nejkrvavější bitvy, ve kterých si libuješ, ale jestli pomůžeš rozpoutat válku bohů, přísahám, že budeš první, koho v ní já osobně zlikviduju."

„Než vymyslíš tu svoji pověstnou strategii, ctěná Athéno, dávno se budeš koupat ve vlastní krvi, a to v hlubinách Tartaru," odsekl jí Arés. Athéna se chystala pohádat se s ním, Zeus ji však umlčel zdviženou paží.

„Tak se, děti, uklidněte, nebo vás všechny vyexpeduji ke strýčkovi Hádovi," okřikl je Zeus. Zatím se tak docela nerozhodl, zda zůstane u koukání, nebo jestli vyrazí tu krásku svést. Jeho potomci měli pochopitelně pravdu, Héra by byla schopná rozpoutat válku, kdyby na to, nedej Chaos, přišla, ale to pokušení bylo tak velké...

„Athéno," šeptl Hermés a trhnutím hlavy naznačil, aby spolu s ním poodešla kousek stranou. „Mám nápad."

„Myslíš na to, na co já?" zvedla na něj Athéna obočí.

„Poseidón," zašeptali oba naráz. Ne, že by bratr Dia byl schopen přesvědčit ho, aby neudělal volovinu, která ho momentálně napadla, ale byli si jistí, že by se ho mohl pokusit předběhnout. I to mohlo pochopitelně vyvolat válku bohů, ale u Poseidóna bylo to riziko výrazně menší, než u chronicky žárlivé a poněkud nervově nestabilní Héry, která se navíc posledních tisíc let s jejich otcem vůbec nemazala.

„Zkusím ho do toho uvrtat," dodal Hermés. „Taky nenechá žádnou sukni na pokoji."

„Pospěš si," požádala ho Athéna při pohledu na Dia, jehož výraz se ze zasněného změnil v zadumaný, což v souvislosti s tou bez debat krásnou cizinkou rozhodně nebylo dobré znamení.

***

Druhý den dovolené už Barbara s Milanem prakticky nepromluvila. Zdálo se, že společný čas, který je měl znovu stmelit, mezi nimi jenom prohloubí propast. Milan se za svoje chování na pláži neomluvil, dokonce se tvářil, že je všechno v naprostém pořádku.

Barbara si před odjezdem představovala společné procházky po pláži, líbání ve vlnách při západu slunce a nakonec romantické milování v hotelovém pokoji, jako když byli před patnácti lety na svatební cestě. Místo toho táhla z pláže do pokoje opilého a po jiných ženách slintajícího idiota, který krátce poté odpadl, chrápal celou noc jako dřevorubec a ráno se ani neobtěžoval snažit se to nějak vyžehlit. Místo toho posnídal z minibaru třetinku řeckého piva Mythos na srovnání hladinky, poté půl hodiny nadával, že ti Řekové vaří úplné chcanky, a vyjádřil touhu být co nejdřív doma, aby si mohl skočit k Tondovi na Růžek na pěkně orosenou dvanáctku za rozumný peníz.

Barbara během jeho lamentování o ceně Plzeňského piva v Řecku odešla. Přesněji řečeno za sebou práskla dveřmi, což ovšem s Milanem ani nepohnulo. Byl si jistý, že až Barbara trochu vystydne, vrátí se. Vždycky to tak bylo.

Bezmyšlenkovitě došla až na pláž. Na samém kraji trochu zastrčeném od epicentra všeho dění si rozložila osušku, odvázala si z boků tenoučký šátek a vyzula žabky. Vběhla do vody a začala plavat. S každým tempem jakoby z ní padal vztek na Milana i to příšerné zklamání. Voda byla chladivá, něžně ji objímala a odplavovala všechny starosti. Barbara se cítila volná a klidná. Rozhlédla se a všimla si skal po své pravé straně. Rozhodla se, že doplave prozkoumat, co se nachází za oním skalním výčnělkem. Nebyl koneckonců nijak daleko.

Z druhé strany skalního útvaru byla maličká a dočista liduprázdná zátoka. Její pláž nebyla pokrytá jemným pískem, ale dokonale hladkými oblázky, a ze všech stran ji obepínala skalní stěna. Barbara doplavala ke břehu, usadila se na oblázky, objala si rukama kolena a zadívala do dálky, na nádherné a dokonale modré moře.

Se svým životem nebyla spokojená. Táhlo jí na padesát, stále měla spoustu sil, chyběl jí ale jakýkoli elán. Žila s chlapem, který se ze zábavného mladého muže plného snů a cílů změnil v tuctového strážníka městské policie, kterého zajímalo jenom to, aby si odkroutil svoje pochůzky a pak si došel s partičkou podobně vyhaslých kamarádů na pivo. Děti spolu neměli. Barbara měla dceru z prvního manželství, už dospělou, čerstvě vdanou. Milan měl z prvního manželství kluka, který už měl také svůj život. Dokud byly děti doma, cítila, že je spojovaly. Ale teď bylo to pouto pryč a zbyla jenom rutina zahalená do roucha nezájmu.

Zatřásla hlavou a setřela si z tváře těch několik slz, které se prodraly ven během jejího přemýšlení. Schovaná v maličké zátoce s tím stejně nic neudělá. Vkročila zpět do vody a šla po dně, dokud jí voda nesahala do pasu. Poté začala plavat.

Voda ji hladila a příjemně uklidňovala. Najednou se začala cítit volná a v bezpečí. Jednotlivé vlnky jakoby se jí skutečně dotýkaly. Každou vnímala jako pohlazení. Přetočila se na záda a položila se do vln. Proč by nemohla alespoň chvíli splývat? Na krátko zavřela oči. Zdálo se jí, že se vlny okolo ní zformovaly v ruce, které klouzaly po jejím těle, konejšily, laskaly, uvolňovaly.

Proud přílivu ji odnesl zpět ke skalní stěně. Když o ni zavadila chodidlem, otevřela oči. Přetočila se ke skále zády a chtěla začít plavat zpět k pláži, kde měla věci. Doteky vody ji ale zadržely na místě. Byly stále intenzivnější a Barbara se zmateně rozhlížela, jestli pod vodou není skutečně někdo, kdo by na ni sahal. Několikrát kolem sebe zakopala nohama. Začínala se bát, cítila ale i vzrušení. Ruce vln ji postupně jemně přitiskly ke skalní stěně a dál se rozbíhaly po jejím těle. Trhavě zalapala po dechu, když ucítila jejich doteky i v klíně.

Zničehonic přestala mít strach. Byla tu nepochybně sama. Jen ona a moře, vášnivé a nespoutané. Chytila se rukama dvou výstupků skalní stěny a nechala vlny, ať dělají, co uznají za vhodné. Přestala vnímat svět kolem sebe, soustředila se jenom na laskavé doteky vody a pulzování ve svém klíně, které s každým dotekem vln sílilo. Mořská pěna kolem ní nepatrně houstla spolu s tím, jak se doteky vodních rukou stávaly naléhavějšími a intenzivnějšími. Barbara zaklonila hlavu a kousla se do rtu. I přes tento pokus nakonec zasténala a zdálo se, že tím protrhla hráz.

Voda kolem ní začala vířit a její tělo čím dál víc pulzovalo dávno zapomenutou rozkoší. Vlny si s ní nyní pohazovaly a hnaly její vzrušení do čím dál větších výšin.

S jejím posledním výkřikem ustaly ruce vln se svou intenzivní prací a nahradilo je konejšivé hlazení mořské pěny. Ta klouzala po jejím těle v uklidňujících tazích a nechala ji, aby svůj zážitek rozdýchala.

V tom momentu rozčísl azurově modrou bezmračnou oblohu obrovský blesk, následovaný hromovým řevem, ve kterém mohla snadno rozpoznat slova.

„Ty mizernej vodní zmetku! Já ji viděl první!" zařval Zeus, když mu došlo, že ve žhavé scéně, při které sledoval plavovlasý objekt svého zájmu, musí mít prsty, a nejspíš nejen ty, jeho povedený bratříček Poseidón. Spolu s výbuchem svého hněvu seslal z oblohy první blesk. „Utopím tě!" dodal, než se vrhl k nim dolů, aby si to se svým nezdárným bratrem vyříkal jako pravý muž, bůh.

Barbara zmateně zamrkala a poté vytřeštila oči, když se mořská pěna před ní začala formovat v urostlého svalnatého muže s plnovousem, jehož oči připomínaly rozbouřené moře. Dotyčný zahvízdal na prsty, než se k ní otočil.

„Ehm, vzal jsem to trochu obráceně. Asi jsem se měl nejdřív představit a až pak to na tebe rozjet. Poseidón jméno mé," usmál se a laškovně na ni zamrkal.

„Jako ten Poseidón?" vyhrkla Barbara v domnění, že se nejspíš praštila do hlavy a má hodně podivné halucinace. „Ten bůh?"

„Přesně ten," usmál se muž a ladně připlaval až k ní. Barbara se štípla, aby se ujistila, že se jí to nezdá. „Teď máme ale mnohem větší problém než to, že jsem chlívák, co si s tebou užil, aniž by se ti předtím aspoň představil a zjistil, jestli máš zájem."

„A to?" zajíkla se Barbara, která si sebekriticky musela přiznat, že si s bájným bohem moří užila ten nejlepší sex v životě a rozhodně neměla chuť začít řádit kvůli tomu, jak se to celé stalo.

„Můj brácha," zakřenil se Poseidón. „Už se sem řítí a mám pocit, že to nebude pěkný," dodal a ukázal prstem na obrovskou kamennou kouli, která jejich směrem podivně pomalu padala z nebe. Než dopadla do vody, objevil se před nimi další tvor, napůl muž, napůl ryba. Vykoukl z vody a podal Poseidónovi jeho trojzubec.

„Víš, co máš dělat, Tritone," pokynul mu Poseidón a s trojzubcem v ruce se postavil mezi Barbaru a pomalu plachtící balvan.

„Jistě, otče," přikývl Triton a vzal Barbaru za ruku. „Vezmu tě do bezpečí, tady to teď bude krapet šplouchat," vysvětlil zmatené Barbaře, která se mu snažila vysmeknout ze sevření. „Pořádně se nadechni, vezmeme to šusem," dodal a Barbara poslechla.

Než společně zmizeli pod hladinou, postřehla koutkem oka, jak se ten podivný balvan zformoval v dalšího osvaleného muže s bleskem v ruce další spoustou blesků v očích.

Vynořili se na schovaném kraji pláže, kde měla Barbara svoje věci. Jakmile byli nad hladinou, zakašlala a lapavě se nadechla. Evidentně ten nádech malinko podcenila.

„Říkal jsem, že se máš nadechnout pořádně," usmál se na ni Triton, když se ujistil, že je v pořádku.

„To byl..." začala Barbara, ale vlastně si nebyla jistá, na co se chce zeptat nejdřív. Měla tolik otázek.

„Ten, co tě svedl, byl můj otec Poseidón, bůh moře a vodního živlu. Já jsem Triton, posel moře. A ten neurvalec, co vám přerušil vaše seznámení, byl strýček Zeus. Nikdy si nepotrpěl na způsoby," vysvětlil Triton. „Teď si ti dva vyříkávají, kdo z nich je větší parchant."

„A je to proto..." začala znovu Barbara.

„Zeus si tě vyhlídl a měl o tebe zájem. Líbila ses i Poseidónovi. A když Hermés, posel bohů a stará to drbna, přišel s tím, že se Zeus znovu chystá vytočit svoji drahou ženu Héru nevěrou, rozhodl se Poseidón na nic nečekat a užít si, než se jeho bratr k něčemu rozhoupe," shrnul Triton, co proběhlo v jejich paláci v mořských hlubinách předchozí noci.

„A to mi říkáš jenom tak? Je to tu běžné?" nechápala Barbara.

„Jak se to vezme. Přijde to tak jednou za sto až dvě stě let. Takže pro vás lidi je to poměrně vzácný úkaz, pro nás bohy je to, řekněme, jednou za čas," mínil Triton.

„Co bude teď?" zajímalo Barbaru.

„Těžká otázka," připustil Triton. „Pravděpodobně si teď ti dva navzájem dají pár přes hubu. Vaši vědci si díky tomu budou lámat hlavu s tím, kde se vzalo to menší zemětřesení, blesk z čistého nebe a neobvyklé vodní proudy. Jestli si Poseidón přivolá na pomoc i Kétó, pak se možná objeví nějaký nový živočišný druh. Nakonec si oba bratři půjdou lízat rány a na nejbližších sto let bude klid, i když Poseidón se bude nějakou dobu vytahovat, že skóroval. Jestli se to ovšem nějak dozví Héra, je schopná rozpoutat válku bohů už jen proto, že měl Zeus nemravné choutky. Za celou svou existenci jsem nezažil žárlivější a pomstychtivější ženskou. Věř, nebo ne, ale ta se prostě nezastaví před ničím."

***

„... a to je asi tak všecko, co se tady za ten tejden, co jste byli pryč, dělo," dovyprávěla Anděla. „Ale furt jsi mi neřekla, jak jste se měli vy? Četla jsem na internetu, že v tom Řecku bylo nějaký zemětřesení, nebo co."

„Jen lehčí otřesy," mávla nad tím rukou Barbara, stále ještě duchem u svého prázdninového milence, jak teď s úsměvem ve svých myšlenkách přezdívala boha moří. „Už musím běžet, Andělko, řekneme si to až jindy, ano?" dodala a nasedla do svého auta. Doopravdy už měla na spěch.

„Tak se měj," zamávala jí Anděla a pátravě se na ni zadívala. „Ta holka něco tají," zamumlala si pro sebe, než zašla zpátky do domu.

Barbara si ještě u moře uvědomila, že tenhle zážitek nemůže zůstat bez důsledků. Je natolik krásná a zajímavá, že se o ni poprali dva skuteční bohové. Rozhodla se tedy nezůstat ve své šedé denní rutině s pitomcem, kterého už vůbec nezajímá.

Byla na cestě k advokátovi, aby podala žádost o rozvod. A pak se uvidí. Možná vyrazí do Řecka a zkusí se v moři dovolat Tritona, aby zjistila, jestli došlo na válku bohů, nebo jestli je klid. Pokud bude všechno v pořádku, možná by se mohla usadit v místě, kde se poprvé cítila jako bohyně a začít tu znovu. Coby překladatelka může koneckonců pracovat odkudkoli.

A/N: Lidičky, u Potterovských povídek jsem momentálně tak nějak zaseknutá a klidně přiznám, že s nimi momentálně nemůžu hnout. Ještě, že u Srdce v plamenech máme s BellaLEtranger předepsáno a že je to společný projekt - když se zaseknu já, Bella to rozsekne ;-) U samostatných jsem ale fakt poněkud v krizi. Snad to brzdy odezní. Proto vám sem přidávám alespoň jednu z autorských povídek, aby vám to nebylo líto.

Doufám, že se vám Zrození bohyně líbí. Měla to být původně takováto jednohubka, ale myslím, že si to zaslouží víc prostoru, protože jsem si ty "poněkud zpustlé" řecké bohy stihla oblíbit. Zrození bohyně tedy plánuji jako začátek k něčemu delšímu a komplexnějšímu. Co vy na to? Bavila vás tato povídka, kterou bych ráda zařadila jako prolog k delší novele? Dejte mi, prosím, vědět. A to i případné připomínky. Pokračování postupně vzniká, zatím v podobě poznámek a krátkých scén, ráda bych ho ale napsala opravdu pořádně a ocením vaše náměty a případné připomínky.

Díky, mám vás moc ráda.