Ahoj, já jsem Terka, (Nazdar Terko.)
už tři neděle jsem neměla rybu a jestli kecám, ať skončím ve žraločí polévce.
Ok, už budu normální – v rámci možností.

Svého prvního papouška jsem dostala v sedmi letech, od té doby už uteklo několik dlouhých roků, během kterých jsem ptactvu plně propadla. (Žádná narážka? Ne? Dobře...)
A s každým dalším přírůstkem se tato láska prohlubuje.

A jelikož se soužití s nimi rovná neplánovaným výsadkem v pralese, zkouškou nervů a sebeovládaní, břišních svalů, protože občas se vážně nejde smát, a trpělivosti, rozhodla jsem se své zážitky sdílet. Třeba někdo z vás zjistí, že papoušek je přesně to, co mu doma celou dobu chybělo.

Já jich mám požehnaně a stejně mi jich ještě hodně chybí. Hah.

Takže, připravte si pití na prskání pro vtipné chvíle, naštvaný výraz pro další a nechápavý pro zbytek. Jo a samozřejmě srdíčka na klávesnice pro ty nejňuňatější zážitky. (Asi jsem z toho slova dostala cukrovku, nevadí.)

(Ne, toho modrého na obálce nemám, i když bych vážně chtěla. Ara hyacintový, cenově začíná na tři sta tisících. Nechce mi někdo přispět? Pak vám s ním pošlu selfíčko.)