Mám konečně den volna a tak jsem se rozhodla si přispat. Velký úspěch to nemělo, jelikož se mi hned z rána začali hlásit ptáci, že hladoví a ať jim dám nějakou baštu. Tak jsem nasraná na celý svět vylezla z pelechu, ještě bez brýlí jsem se plížila do koupelny, abych se trochu probrala, když slyším papouchovo důvěrně známé „Hahaha!"

Tak zamžourám ke kleci a nabručeně říkám: „Co je?"

V kleci ho nevidím. Tak mžourám dál, kde je a on si pěkně sedí na kleci souseda.

„Jak ses dostal ven?"

Papouch se na mě podívá jako na blbce a pokračuje: „Hahaha! Šikulka!"