Mary se pomalu probudila ještě ve skříni a zjistila že vojáci prohledávají všechno nahoře a tak opatrně sešla dolů. Pomalu se vynořila ze skříně do hrůzy která byla kdysi její hernou a klečela vedle své matky se slzami v očích.

 Ležela matce na hrudi a nekontrolovatelně vzlykala.

,,Mami, mami... neměla jsi mít... ty... ty bastardy!," vyplivla to slovo svým mladým plačtivým hlasem a pak ještě dodala ,, Ten kdo to udělal za to zaplatí...," řekla s rukou zatnutou v pěst a dívala se do mrtvých očí své matky.

Po chvíli vstala s obličejem posetým slzami a krví a oknem viděla vojáky uhánějící ve svém kočáru.

 Pak si uvědomila že se ozval nový spěchající zvuk, jeden hlasitější než spěch v její hlavě. A sídlo bylo zapáleno aby se zničily důkazy o nespravedlivé vraždě těch dvou žen.

Mary nenáviděla opustit svou matku aniž by ji řádně pohřbila, ale musela.

Nemohla si dovolit zemřít, dokud by nepomstila smrt své matky. I když po tom čeho byla svědkem zoufale zemřít chtěla. Ale nebyl čas na to myslet, teď ne.

Jemně z prstu sundala matčin oblíbený prsten, rodinné dědictví to poslední které měla a vylezla ven z okna. 

Její šaty byly těžké od krve její matky ale bylo jí to jedno. Slezla ze svého domu, vyhýbala se plamenům a utíkala do lesa kde měli být její sourozenci. Hledala hodiny, ale nikde je nemohla najít.

 Ve skutečnosti je už nikdy neviděla.

Po zběsilém pátrání po svých sourozencích si uvědomila že se zatoulala daleko do lesa a začala se rozhlížet aby našla svůj dům, ale pak si vzpomněla že už vlastně žádný nemá.

 Teď když to plně zpracovala se jí do očí vrátily slzy. 

Už jí nezbyla žádná rodina ani žádný domov... byla sama a bezmocná. Na tomto světě jí nezbylo nic.

Znovu pocítila silnou touhu po smrti, ale vzpomněla si že se musí nejprve postarat o pomstu. Neměla žádnou lásku, takže lpěla už jen na nenávisti. Lpěla na nenávisti dokud všichni kdo jí to způsobili nezemřou.

Aby se spravedlnosti bylo dostalo.

Po nějaké době se Mary rozhodla že by se měla alespoň pokusit najít nějakou formu civilizace. Koneckonců lesy nemohly pokračovat věčně... ne? Toulala se až se skoro setmělo a začínala si dělat starosti, když došla na okraj lesa a nakonec uviděla vesnice.

 Zastavila prvního člověka kterého viděla.

,,Promiňte madam...?," řekla a žena vykřikla a vběhla zase zpátky do svého domu.

 ,,M-madam! Počkejte prosím, počkejte!", křičela po ní Mary a pak se zmateně rozhlédla.

 ,,Co ji mohlo tak vyděsit?," ptala se sama sebe a pak si uvědomila že to byla ona kdo tu ženu vyděsil.

Byla to zvláštní špinavá holčička s roztrhanými šaty namočenými v napůl zaschlé krvi s listy ve vlasech a celá rozcuchaná, když si to uvědomila zavolala ,,Promiňte, slečno!," jenže ta osoba už byla dávno pryč. 

Po chvíli narazila na malou stodolu. 

Nevěděla nebo se nestarala o to jestli jí někdo používá nebo ne, byla už unavená a taky se už hodně bála. 

Otevřela obrovská vrata od stodoly a vešla dovnitř.

 Pach sena byl ohromující ale ona se o to nestarala a přešla k hromadě sena v rohu. Když se zhroutila rozvířila spoustu prachu ze sena a začala kýchat, naštěstí se to rychle srovnalo a téměř okamžitě poté usnula.

Druhý den brzy ráno ji probudil starý farmář který jí jemně potřásl ramenem.

,,Ahoj holčičko, proč jsi v mojí stodole?," zeptal se starý pán když se Mary probudila a překvapeně na ní koukal.

,,O-oh je mi to tak lít, pane, promiňte nevěděla jsem že to někomu patří," odpověděla Mary stále napůl spící.

,, A co tu vlastně děláš a kde jsou tvojí rodiče?," zeptal se starý pán a Mary se při jeho slovech podívala dolů a snažila se nepamatovat si včerejšek, protože opravdu to teď mohlo být tak dávno...?

Po chvíli řekla třesoucím se hlasem ,,Já ne... nemám žádné rodiče..., mí rodiče zemřeli," řekla se slzami v očích a stařec se podíval na její malou, smutnou tvář a poprvé si všiml slzných pruhů.

 ,,To mě mrzí, děvče...," dodal a pak chvíli mlčel. 

,,No... jestli se potřebuješ někde ubytovat tak u nás je místa dost a já s babičkou uvítáme každou ruku na víc která by nám mohla pomoci s farmou," řekl po chvíli stařec a přitom se na malou holčičku usmál.

 ,,Moc vám děkuji, pane pokud byste to opravdu chtěl tak ráda bych vaši nabídku přijala," odpověděla Mary a na tváři se jí taky objevil úsměv.

,,Tak pojď, následuj mě dítě a jak se vlastně jmenuješ?," zeptal se ještě stařec a opatrně jí vzal za ruku.

,,Mary," odpověděla a její tvář zase prozářil úsměv.

,,Tak pojď Mary babička bude mít určitě radost," dodal ten stařík a vzal malou Mary sebou do domů a tak Mary u nich na farmě zůstala.

Našla si tam i spoustu další kamarádu, protože u babičky a u dědečka jak jim říkala bylo ještě i spoustu dalších sirotku které tak stejně jako ona nikoho neměli.

A tak ubíhal čas a z Mary se za tu dobu zatím stala krásná a mladá žena která se rozhodla splnit svůj slib který si dala a vykonat svou pomstu aby pomstila svojí matku.

Nakonec se i setkala se svými sourozenci kteří byly tady nedaleko, takže pak už zase opět nebyla sama.

Tu co zabila její matku se jí jí podařilo najít a tak jí pak i za pomoci svých dvou kamarádu zabila a spolu s nimi tak pomstila svou milovanou matku a vzala si zase zpátky to co jí po právu její matky patřilo, její království.