,,Sestro, sestro! Podívej se na moje krásné šaty!," řekla pětiletá Mary a otočila se před svou na svou ošetřovatelkou a kamarádkou. 

,,Nejsem hezká?," zeptala se.

,,Ano, samozřejmě že jsi drahá!," odpověděla její sestra a usmála se na bublající smích dítěte.

Mary byla zámožné dítě šlechtice ve staré Anglii, ve skutečnosti byla její rodina posledním žijícím potomkem tudorovské linie. 

Mary vyrostla se spoustou hraček, pěkných šatů, dobrého jídla a milující rodiny. Ale onoho osudného dne kdy život vypadal jako by to byl ten nejlepší život jaký si kdo může přát přišla o všechno.

Paní Josephine Tudorová vtrhla do místnosti naprosto rozrušená.

 ,,Slečno Greenlindová!," vykřikla.

,,Ano paní?," zeptala se a její sestra viděla jak nervózně paní Tudorová vypadá a zeptala se jí po chvíli taky.

,,Je všechno v pořádku?," ptala se a Slečna Greenlindová byla zaskočena.

 ,,A nechat vás tu samotnou bez obrany paní je v pořádku? Jestli si myslíte že se to chystám udělat tak jste blázen!," vyhrkla ze sebe a věnovala jí přitom dlouhý pohled.

,,Prosím, sestro bezpečnost mých dětí je pro mě důležitější než moje vlastní! Pospěšte si do lesa než bude příliš pozdě!," křikla na ně a malá Mary na svou matku jen dlouze pohlédla.

,,Mami co se děje?," zeptala se malá Mary a nechápala proč její matka zněla tak utrápeně.  A paní Tudorová poklekla do výšky svých dcer.

 ,,Mé milé dítě nesmíš se bát, sestra tě na chvíli odveze," řekla a pak jí dlouze objala.

,,Ale co ty, mami?," zeptala se malá Mary a její matku po těchto slovech její malé dcery zabolelo u srdce, protože věděla že všechno co se chystala říct byla lež , ale musela to říct nebylo jinak.

 ,,Budu v pořádku miláčku, jen zůstanu a promluvím si s hosty kteří brzy dorazí. Uvidíme se později večer, ano," pronesla a z jejích očí se zpustily slzy.

Malá Mary nechápala co se děje ale poslechla svou matku, která jí potom objala a políbila všechny své děti v pořadí pětiletá Mary, pak tříletá dvojčata Jessie a James a nakonec miminko Charlie. 

Poté je sestra vyvedla ven právě včas než vojáci mírně opilé královny vtrhli do předních dveří. 

Mary se ohlédla když se dveře zavřely a viděla jak opile běží po schodech k místu kde byla její matka.

Vymanila se z chvatu sester a běžela zpět do panství.

,,Počkejte!," Slečna Greelindová za ní křičela, ale Mary jí neposlouchala.

 Sestra nemohla ostatní děti opustit a tak je hnala také na okraj lesa a řekla jim ať tam počkají. Mary mezitím vyšla po špičkách nahoru po schodech za zvukem tlumených hlasů a schovala se ve skříni která spojovala její hernu s chodbou, nahlížela klíčovou dírkou a snažila se zjistit co se děje.

,,Paní Tudorová, ještě jednou se vás zeptám kde je váš manžel?," křikl někdo po její matce v jejich očích se zaleskly slzy.

,,Už jsem vám řekla že netuším kde je. Dnes šel do města dříve a ještě se nevrátil," odpověděla a jeden voják jí praštil do tváře.

,,Ona lže!," zakřičel druhý strážný a udeřil Mariinu matku přes obličej ještě jednou, což způsobilo že spadla na zem. 

Mary se chystala přispěchat a říct vojákovi že ublížil její mamince, když v tom ji slečna Greenlindová zastavila.

,,Zůstaň tady, Mary," zašeptala a přiložila si prst na rty, potom skryla Mary za šaty než otevřela dveře a vtrhla dovnitř.

 ,,Co to všechno má znamenat? Moje paní neudělala nic co by ti ublížilo paní!, vyštěkla po druhé ženě která byla obklopená vojáky.

,,Přísahám na život že jsem ho neviděla a před týdnem šel navštívit svou nemocnou babičku!," vykřikla její matka a výraz v její tváři se změnil v hrůzu, když sestra s ničím jiným než s dobrými úmysly pokazila celou její lež. 

Vojáci se ušklíbli s naprosto samolibým postojem.

,,Zdá se že lady Tudorová je přirozená tkadlena... lží! Chopte se jí muži a můžete si s ní dělat co chcete!," křikla ta žena na vojáky kteří se hned chopily její matka a odváděli jí pryč.

Mary byla v tu chvíli zpátky u klíčové dírky a kousla se do malé pěstičky aby proti nim nekřičela. Dokonce i v pěti letech pochopila že jí nepomůže křik a že by to tím jen zhoršila. 

Stála tedy u své malé dírky a tiše plakala, zatímco sledovala jak s její matkou je těmito... těmito bestiemi násilně zacházeno!

To co se stalo potom jí ovlivnilo po zbytek jejího života.

Vyděšeně se dívala jak hlavní voják šel k její matce, její vlastní tlukot srdce ji ohlušil když potom vytáhl meč na její bezbrannou a nevinnou matku.

 Něco řekl, ale ona ho neslyšela. 

Svět se houpal a rozmazával když bodl její matku přímo do hrudi. Její sestra se vrhla vpřed, ale byla zabita stejným mečem.

Mariina vize zmizela, když spěchala zpět do svého úkrytu.

 Dosáhla toho právě včas než celý její svět úplně zčernal.