Zdálky k němu doléhaly hlasy, které však nedokázal vnímat. Bylo to šílené. On, Severus Snape, měl v rukou život Chlapce, který přežil. Stačil pouhý hlasitý rozkaz a Harryho život by mohl také zhasnout jako svíčka. Žaludek mu ztěžkl a několikrát za sebou polknul, aby donutil žaludeční šťávy zůstat na místě. Do této chvíle netušil, jak je kletba mocná. Domníval se, že pouze nutí plnit příkazy protějšku. Nikdy by ho nenapadlo, ani v těch nejdivočejších snech, že pouhým rozkazem zastaví i smrt. Ta moc nad něčím životem byla až zastrašující a Severus sám sobě narovinu přiznal, že by klidně dál žil v sladké nevědomosti. Byl však zároveň tělem i duší pravý Zmijozel, takže někde v nejhlubším koutě své mysli mu to přišlo opojné. Lektvaristovy poněkud zmatené pocity a myšlenky přerušil studený dotek na jeho čele.

Hrubě setřásl onu dlaň z čela a vyštěkl na lékouzelnici: „Nic mi není, ženská!" Zamračil se a vstal, jako kdyby chtěl činy potvrdit svá slova, jenže tělo ho zradilo a před očima se mu zatmělo. Nebýt pevných rukou léčitelky odporoučel by se na podlahu.

„To vidím!" odsekla Poppy, „prosím tě, sedni si, nerada bych tvé přerostlé končetiny zvedala ze země."

Severus byl donucen si znovu sednout a podrobit se řadě irelevantních vyšetření.

Mezitím se Minerva postarala o Harryho. Změnila mu oděv na pyžamo a pečlivě jej přikryla.

Mistr lektvarů to sledoval s nevolí, tohle měl dělat on! Zatnul nehty do prostěradla a snažil se náhlý vztek na kolegyni zahnat. Ve snaze přijít na jiné myšlenky obrátil zrak k oknu, kde již panoval nový slunečný den. Takhle pěkně nebylo již dlouho, bylo to poměrně vzácné na zdejší podnebí. Harrymu by se to líbilo... Sakra! Kdy ten kluk začal takhle okupovat jeho myšlenky?!

Severus zaskřípal zuby, což si Poppy vysvětlila jako znamení netrpělivosti. „Už to bude, ty jeden mrzoute," povzdechla si a ještě dvakrát nad ním mávla hůlkou, než vyšetření ukončila. „Vypadáš v pořádku, zřejmě to byly jen zbytky adrenalinu."

Mistr lektvarů potlačil odfrknutí, dobře věděl, že adrenalinem to nebylo, to však Poppy vykládat nehodlal. „Říkal jsem ti, že jsem v pořádku!" odsekl a vstal.

Madam Pomfreyová přimhouřila nebezpečně oči, než se však stihla rozpoutat divoká hádka, kdo tu má léčitelský diplom, přistoupila k nim profesorka přeměňování a položila Poppy chlácholivě dlaň na rameno. Léčitelka si útrpně vzdychla a nechala toho paličáka být. „Přinesu ti to otrávené jídlo," oznámila, otočila se na podpatku a odešla do kanceláře.

Snape zabručel na souhlas, konečně bude moct dělat něco užitečného a ne tu jen sedět bezmocně na zadku. Nesmí ztrácet čas, je třeba zjistit, proti čemu stojí a kdo se pokusil dva bradavické studenty zavraždit. Severus nebyl dnešní, měl rozsáhlé vědomosti Mistra lektvarů a dobře znal i postupy při výrobě nového jedu. Věděl, že připravit něco takového může trvat týdny i měsíce. Někdo si na tom dal setsakramentsky záležet, jinak by to nemělo tak devastující účinky. Jed byl zaměřený na vnitřní orgány a magii. Kdosi musí Harryho přímo nenávidět, aby byl schopen něčeho takového. Pan Reed mu do toho však nezapadal. Proč mu pachatel podstrčil jed? Možná na odvedení pozornosti hradu? Samé otázky a žádné odpovědi. Severus tedy prozatím odsunul stranou smršť otázek a v hlavě sestavil seznam možných podezřelých. Voldemortovo jméno škrtl hned, toto nebyl černokněžníkův styl a navíc znal věštbu. Seškrtl ještě dvě osoby, než mu na černé listině zůstala tři jména: Edward Clarke, Lucius Malfoy a Igor Karkarov.

Dotek na rameni jej donutil vrátit se zpět do reality.

„Severusi, tuším, co ti běží hlavou." Minerva McGonagallová se na mladšího kolegu dívala starostlivým pohledem. „Nech to na Bystrozorech, nezapomeň, že jsi ředitel a..."

Lektvarista nenechal ženu ani domluvit a rázně jí do proslovu skočil: „Právě proto, že jsem ředitel, musím zjistit, kdo se pokusil zabít dva bradavické studenty!"

Minerva zakroutila nesouhlasně hlavou. „Znám tě dlouho, Severusi, takže poznám, když bereš něco příliš osobně."

„Pochybuješ snad o mém úsudku?!" rozčílil se Severus a udělal krok stranou, aby tak donutil ženu sundat dlaň z jeho ramene.

„Ne, ale nechci, abys udělal nějakou hloupost. Nech to vyřešit Bystrozory, oni viníka najdou. Ty se pokus vymyslet protijed a být tu pro Harryho."

Severus tohle nemínil poslouchat, chystal se Minervě říct, co si o Bystrozorech myslí, ale nedostal se k tomu. Poppy vyšla ze své kanceláře s menším, kouzly zabezpečeným, balíčkem v ruce.

„Tady to je," předala mu lékouzelnice balíček. Severus si ho zamračeně převzal a připraven k odchodu chystal se s kývnutím hlavy ženy opustit, když v tom se dveře ošetřovny hlasitě rozrazily. Lektvarista sáhl automaticky po hůlce, se zavrčením si však uvědomil, že se jedná pouze o zablešeného vlkodlaka, který civí na ležícího Harryho.

„Co se stalo!?" vyhrkl Remus a spěšnými kroky se vydal k lůžku.

Poppy k Lupinovi přistoupila a uklidňujícím hlasem mu vysvětlovala situaci.

Remusovi v jednom okamžiku zazářily jantarově oči, jasné znamení, že vlkodlak se dostává blízko k povrchu. Lupin se ihned za svou ztrátu kontroly omluvil, žena však nevypadala vyděšeně, chápala, že situace je více než napjatá.

Severus to celé sledoval strnulým pohledem a v duchu sám sebe přemlouval, aby zůstal na místě. Nohy ho skoro brněly touhou pohnout se blíž k Harrymu, on však nechtěl takhle otevřeně ukázat, jak moc mu na Nebelvírovi záleží. K těm všem citovým zmatkům, v nichž se zmítal, se ještě přidaly Bradavice, jež slyšel ve své hlavě plakat. Severus nikdy nevěřil Brumbálovým slovům, že hrad je jako živá bytost. Považoval to za ředitelův sentimentální blábol nebo nebelvírskou romantickou nadsázku, jenže teď byl sám ve vedoucí funkci a na hrad byl úzce napojený. Musel dát starému muži za pravdu. Bradavice byly tak mocné a živoucí, že se z toho jednomu tajil dech. Každého studenta, zaměstnance, skřítka, ducha i další stvoření chránily od chvíle, kdy jej přijaly ve svých zdech. Severus měl v prvních pár okamžicích, kdy se stal ředitelem, pocit, že se zblázní. Tolik života se v tom chladném kameni ukrývalo! Později se naučil, jak s hradem komunikovat, a zjistil, že nejen obrazy v ředitelně byly řediteli nápomocné, ale i samy Bradavice dokázaly řediteli po svém prozradit na příklad to, kde se daná osoba nachází, a to byl jen velmi malý zlomek z toho, co dokázaly. Teď se však nacházely ve stavu hlubokého žalu, že nedokázaly ochránit jednoho ze svých ochránců a stvořitelů.

Remus Lupin vyslechl vyprávění lékouzelnice do konce a k překvapení obou žen se podíval přímo na Severuse, ve tváři něco zběsilého, a přestože se Lupin snažil svou vlkodlačí stránku skrývat, momentálně nebylo pochyb, kým je. Vyzařovala z něj temná aura toužící po jediném – zabíjet.
„Co s tím budeš dělat?" zavrčel.

Severusovi se zježily chloupky vzadu na krku, když se podíval Lupinovi zpříma do očí. Laskavost a dobrota, která se v nich obvykle nacházela, zmizela a teď se v jeho pohledu skrývala živočišná krvelačnost. Někdo se pokusil zabít osobu, na které vlkodlakovi záleží, a to znamená jediné, rozsudek smrti. Snape nevěřil, že něco tak absurdního nastane, ale tohle měli společné. Pro své blízké byli schopni toho nejhoršího, aby je ochránili.
„Najdu toho, kdo je za to zodpovědný, a postarám se, aby se to již neopakovalo," prohlásil drsným hlasem.

Lupin přikývl spokojený s odpovědí. „Až se tak stane, počítej se mnou."

Severus neměl možnost se k tomu jakkoliv vyjádřit, jelikož slovo si vzala rozrušená profesorka přeměňování.

„To jste se oba nadobro zbláznili!? Je to záležitost ministerstva a Bystrozorů!" křičela rozzlobeně, avšak pod káravým pohledem madam Pomfreyové svůj projev utlumila do hlasitého šepotu. „Vím, že se to týká vás obou, ale nechte to na lidech, kteří v tom nejsou citově zainteresováni.

Oba muži jí věnovali ledový pohled a Minerva, která byla obvykle jako skála, měla co dělat, aby se nerozplakala. Stýskalo se jí po muži, jenž by ty dva paličáky určitě dokázal usměrnit. Bez Albuse se všechno bortilo a ona tomu mohla jen bezmocně přihlížet.

Tak co říkáte na Severusův seznam možných podezřelých? 

Všem vám děku za podporu a přeju hezký zbytek týdne :)